Kličko

Nástup bratrů Kličků do zaplněné Auf Schalke Arény v průmyslovém Gelsenkirchenu za dunění AC/DC je uno perfetto! Oba bratři jsou výbornými modifikacemi sovětské mašiny, jež dávala Rockymu ve státech pořádně zabrat. Vitalij v mládí našel proti tankovou minu a jediné místo, kde jí doma mohl schovat byl prostor pod otcovou postelí - to muselo být výchovných lepanců! Unikátní záběry z Černobylu, kde rodina Kličků pobývala - vojáci se proti ozáření chrání ústními rouškami a "dobrovolníci" odhazují shořelé radioaktivní palivo lopatami - RESPECT! (psáno s C kvůli globálnosti) Bratři Kličkové: "Naším hostem byl i Chuck Norris". Vitalij: "U nás v Sajuze jsme měli jeden druh sýra - jmenoval se prostě sýr. Prvně přijedu do států a říkám si: Na co potřebují sto druhů sýrů? První den v USA jsem ochutnal Coca-Colu - byla tak dobrá, že jsem jí chtěl vypít celý kýbl". Strhující dokument o bratrech, jež povstali z popela jak fénixové a dobili svět. 100% (14.04.2013)

Podobne ako to bolo u Mika Tysona, tak to platí aj u bratov Klitschkovcov. Úprimná a nevnútená spoveď svetových boxerov, rodiny, ľudí okolo nich. Dokument sleduje ich boxerskú kariéru od úplnych začiatkov až po súčasnosť. Je vidno, že za každým úspechom je veľa námahy a tento dokument to potvrdzuje a zároveň necháva odkaz divákovi, že z každého úderu, ktorý dostaneš je potrebné sa rýchlo otriasť, neostať na zemi a hlavne treba ísť ďalej a to platí nie len v ringu, ale aj v živote :) 90% (23.01.2012)

Režisér S. Dehnhardt v rozhovoru pronesl „ nechtěli jsme natočit film, který by oba bratry ukazoval jako hrdiny-ikony. (Ostatně, tou je (zde) pouze jedna osoba,“bájná kobra” Chuck Norris- neuvěřitelné, ten chlap se zná snad s každým). Ani to pojmout jako exkurzi po jejich největších vítězstvích a úspěších. V prvním případě by to byla nuda, v tom druhém, by to nikoho moc nezajímalo resp. pouze skalní příznivce. Je to spíše dokumentární příběh o jedné nekonečné, trnité, namáhavé cestě dvou (ne)obyčejných bratrů s neutuchající vůlí. Nikoliv tedy (Hollywoodská) pohádka o tom, jak chudí chlapci z nuzných poměrů ke štěstí (bohatství) přišli a dobili (to doslova) Ameriku (svět), ale skutečný příběh plný vítězství, ale také pádů a porážek aneb není ostudou (férově) prohrát, důležitější je (viď Maxi) se opětovně zvednout a začít (od)znova. A třeba taky příběh o tom, že přestože prohrajete zápas, odcházíte (někdy) z ringu jako vítěz. Kličko je jednoduše dokument dvou výjimečných sportovců, (stejných a přece tak rozdílných bratrů-přemýšlivého Vladimíra, „hlíny“, která se lépe opracovává, ale podléhá snadněji opotřebení a přímočařejšího Vitalije-„těžko opracovatelné žuly“, mající nedostižnou výhodu v neopotřebovanosti, avšak nic není na věky, že.. ), mapující jejich dětství (na socialistické Ukrajině), přes jejich první boxerské začátky, návštěvu Měsíce (pardon Ameriky ), olympijský triumf, až k metě nejvyšší, (obhajobě) titulu mistrů světa. A troufám si rozhodně tvrdit i dokument, který si užijí nejen Ti, co dennodenně cedí “krev, pot a slzy” mezi provazy, ale i laická veřejnost. To pro jeho sympatickou civilnost resp. lidskost. Tvůrcům se totiž podařil malý zázrak, tj, zachovat si zdravý odstup a přitom se dostat (k oběma bratrům) tak blízko, jak jen to bylo možné. Nejsme tedy svědky „pouze“ efektivně nasnímaných fightů v samotném ringu, ale divák může nahlédnout i pod pokličku (viz chvíle naprostého soustředění v šatně, těsně před samotnými zápasy, reakcí nejbližší rodiny, trenérů, či střípků z osobního života). Jako více než dobrý nápad se také ukázalo, nacpat do jednoho záběru bojujícího Vladimíra (proti nigerijské “nightmare” Samuelu Peterovi) a hned vedle, z první řady, vše prožívajícího a „spolubojujícího“ bratra Vitalije. To aby si divák resp. soupeř zřejmě uvědomil, že nebojuje pouze proti jednomu, ale rovnou oběma bratrům dohromady, protože, aby bylo dostatečně jasno,… oni nejsou zaprvé: „žádné baby“, zadruhé: jsou teď mistři světa a zatřetí: „mají rádi svého bratra“. 90% P.S. to Gilmour93. „Neboj chlape, budu Tě krejt“……z baráku odnaproti. Jak poznáš, že tam jsem? Bude zhasnuto :-) (25.09.2013)

Současnou neporazitelnost těch dvou ukrajinských izotopů opravdu nechápu, neb já bych je zmydlil ve třech kolech a možná i oba najednou. Létal bych jak motýl, bodal jako včela. Byl bych tak rychlý, že den před zápasem bych šel zhasnout hlavní světlo v ložnici a než by byla tma, už bych ležel v posteli. Poslední tři slova, co by ti dva na podlaze ringu slyšeli, by byla „osm, devět, deset“, samozřejmě za předpokladu, že by byli při vědomí. Akorát mám podmínku, aby byli v jiném ringu, možná pro jistotu v úplně jiné aréně. Pak by platilo další velkohubé prohlášení, že jejich pěsti nemohou zasáhnout to, co neuvidí.. Ohledně dokumentu, oceňuji dvě věci. Neúctu k šedovlasému stojanu na zlaté řetězy známému též jako Don Král, co peníze bral a široký prostor kritickým momentům kariéry (porážky, zranění, neshody), které v kontextu s jejich současnou nadvládou potvrdily teorii Maxe Schmelinga o nutnosti umět se opakovaně zvednout ze dna (což se samozřejmě týká nejen oblasti sportu). A jestli by bylo pro box dobré zjistit, kdo z nich je vlastně nejlepší? Asi ne, maminky se mají poslouchat a stejně by to bylo, jako by Muhammad Ali boxoval s Cassiusem Clayem.. (02.08.2013)

Z dokumentu cítiť obdiv jeho tvorcu k tejto bratskej dvojici, pričom z môjho (boxérskym nadšením nepoznačeného) pohľadu boli obidvaja bratia jemne glorifikovaný. Hoci vzhľadom na to odkiaľ vyšli, čo prekonali a kde sú teraz, si nesporne zaslúžia rešpekt. V informačne a záberovo obsiahlom dokumente ma najviac bavili scény mimo boxérskeho ringu, ktoré prezradili veľa vecí aj medzi riadkami. (16.03.2012)