Vlasy

Vlasy neměly velký úspěch, protože je Forman natočil deset let poté, co hnutí hippies stanulo na svém vrcholu. Myšlenky „flower generation“ byly tehdy už skoro dekádu „out“, a na nějakou nostalgii bylo zase ještě příliš brzy. V Americe (a v západním světě vůbec) proto film zapadl, a později, když nastal čas na revival, už tam nikdy nebyl pořádně „znovuobjeven“. Jiná situace je ovšem u nás. Tady byl tenhle film vždycky kultem. A zůstává jím doposud. Dlouho byl zakázaným ovocem, ale i poté je objevován stále novými generacemi diváků (i když asi pořád užším okruhem). Líbí se dokonce i lidem, kteří by pravého hippie pokládali nejspíš za zapáchajícího bezdomovce. Muzikálová móda mě nechává zcela chladným. Vlasy jsem viděl poprvé koncem 80. let. Za sebou jsem tenkrát měl už skoro dva roky drezúry v bláznově zeleném šatu, a svoboda byla cítit ve vzduchu. K jejímu dosažení ovšem pořád chyběl ještě nějaký ten pátek. Forman mi na chvíli dal to, po čem jsem prahnul už více než 700 dlouhých dní. Ten film pro mě zůstává čistě osobní záležitostí. Kašlu na muzikály. Vlasy jsou krásným filmem o svobodě, o pocitech i iluzích. A jasně... Ty písničky jsou super. (13.04.2005)

Hippie-muzikál, kterému vůbec neškodí, že byl natočen až v době všeobecného vystřízlivění. Své neztratil dodnes a je jednou z nejhlasitějších Formanových poct svobodě čehokoliv. Velmi sympatický, příjemně volný a dostatečně humorný příběh. Překvapivě propracované postavy. Životní a bohužel poslední skutečně vyčnívající role Treata Williamse. Za povšimnutí stojí (a mě to obzvlášť potěšilo) i generálská rolička režisérského mága Nicholase Raye, který mimochodem zesnul právě v roce 1979 :( (30.12.2005)

Z dávné školní projekce jsem si Vlasy matně pamatoval jako dobrý muzikál s dobrými písněmi a řadou scén, které nám coby puberťákům přivodily různé stavy. Dnes jsem ale Vlasy konečně viděl znovu, a to rovnou v kině, a musel si mínění poopravit. Je to totiž skvělý muzikál s přímo geniálními písněmi a scénami zrežírovanými tak světovým způsobem, že člověk zase jednou musí smeknout před talentem Miloše Formana. Ať už to jsou bezstarostné ódy zpívané a tančené po parcích, halucinogenní svatební scéna nebo finále s letadlem požírajícím vojáky, všechno je na jedničku. Týká se to samozřejmě i hereckých a pěveckých výkonů, no a ta lehkost, s jakou se střídá humor s mrazením, je rovněž obdivuhodná. Na světě jde o přátelství, o lásku, o volnost, říká tenhle film. Nebo by o to alespoň mělo jít. A to platí pořád. Nebo by alespoň mělo. (28.08.2018)

Patrně nejlepší filmový muzikál západní kinematografie (nemám přehled o východní muzikálové produkci, možná některé bollywoodské či tradiční asijské muzikály jsou mnohem lepší?) s angažujícím se přesahem a skvěle choreograficky ztvárněnými hudební čísly. Politický a protiválečný akcent filmu, který si už do svého názvu vetkl symbol svobodomyslnosti druhé poloviny 20. století - délku mužských vlasů. A Miloš Forman dokazující, že i muzikálem se dá názorově a myšlenkově mnohé sdělit. (18.02.2007)

Nejsem si jistý, jestli chtěl Forman opravdu natočit "tak trochu jiný muzikál" nebo jestli se prostě jen žánrově utnul, ale když jsem si odmyslel ty písničky (tím teď vůbec nemyslím jejich kvalitu), tak se mi to celkem líbilo (poté, co jsem poznal tvorbu Boba Fosse, mám dojem, že mu šlo o to první, ale víc se přiblížil k tomu druhéhu). Ale možná na výsledném dojmu má podíl i fakt, že můj zatím jediný jmenovec, na kterého jsem ve filmu narazil, je tady vesměs mým pravým opakem. Ten pocit, že si Forman nějak popletl dekády, ovšem mám. (30.12.2005)