Amadeus

Dobré, ale kam se to hrabe na Wen die Götter lieben! Aneb zrození vídeňské opery očima jedné náročné noci. Je dobré mít na paměti, že se jedná o adaptaci divadelní hry, nikoli o seriózní životopis. Dramatický oblouk byl Shafferovi (a koneckonců i Formanovi) milejší, než cokoli jiného. Zážitek je to skvělý i po letech, jen ten dopad na mozartovskou renesanci je takový poněkud sporný. (27.02.2009)

Ani v sne by ma nenapadlo, že Amadeus môže byť tak zábavná dráma, mám rad vážnu hudbu a Mozartove výtvory medzi ňu nepochybne spadajú. Od réžie cez hercov až k úžasnej hudbe nie je čo povedať, pretože je to dielo naozaj hodné oscara a 90%. Čo si však Peter Shaffer mohol odpustiť, bol retardovaný priam (ani neexistuje tak vulgárne slovo akým by som ho popísal) text s kňazom o tom, ako boh môže za všetko čo robíme. Mal som sto chutí strhnúť hviezdičku kvôli tomu textu, ale radšej som si povedal, že ohodnotím kvalitu film a Formanovu prácu než dementný text, ktorý mi kazil požitok s filmu. (07.01.2012)

Snaživý rutinér a geniální hejsek, to jsou charaktery, jež se spolu utkají v tomto mimořádném filmu. Forman vytvořil nezapomenutelné dílo, v němž jsou naprosto perfektně skloubeny režie, herecké výkony (Hulce a Abraham asi už nikdy nepřekročí tenhle stín), hudba, výprava a samozřejmě Shafferův scénář (odborným poradcem byl Zdeněk Mahler). Velmi dobře je tu zachyceno, jak dokáží skladatelé vnímat hudbu z notového zápisu, jak jim zní v hlavě jejich nápady. Samozřejmě je nutno si uvědomit, že jde o naprostou fikci. Nejde o životopis, ale o Salieriho fiktivní soukromou válku s bohem, který mu podle jeho názoru upřel skutečný talent. Ve skutečnosti je příběh k historickému Salierimu hrubě nespravedlivý (toto jeho vnímání založila Puškinova hra Mozart a Salieri, kterou se Shaffer velmi inspiroval), sama Constanze mu později svěřila hudební výchovu jednoho ze svých synů. Jeho žáky byli také Liszt, Schubert nebo Beethoven. A konečně, taková L'Europa Riconosciuta je podle mě prostě grangiózní opera. No, co se dá dělat, podobných filmových křivd už vzniklo mnoho. (04.09.2006)

První film Miloše Formana, při kterém jsem si nudou nekousal nehty. Amadeus by leckomu mohl připadat jako příliš dlouhé, nudné a odtažité kostýmní drama. Je tomu však přesně naopak. Zanícenost tvůrců pro danou látku je obrovská a celý film je prošpikován emocemi. Nejvíce exceluje oscarový šampión Abraham v roli Salieriho, ale ani Hulce není špatný, i když jeho postava byla o hodně komplikovanější. Čekal jsem toporné dialogy a typicky sterilní kameru a i zde jsem byl překvapen. Vše zde funguje bravurně. Ani ta giganitcká stopáž nevadí. Po celých 180 minut (Director's cut) má člověk plné ruce práce, aby vše stíhal. Vrcholem filmu jsou pak bezesporu jednak scény z operních představení a samozřejmě Mozartovo komponování hudby/hra na klavír. Improvizace Hulceho je neskutečná a režijní nápady Formana (spojení hudby/myšlenek/obrazu) jsou leckdy naprosto fenomenální. Příjemné překvapení a silně nadprůměrné hodnocení je samozřejmostí. (28.10.2006)

Dlhujem Formanovi veľké ospravedlenenie, pretože som si dlho myslel, že tento film ma nechytí. A to je potom skvelý pocit, ak vás film, od ktorého absolútne nič nečakáte (bez ohľadu na počet získaných oscarov) chytí pod krk. Ja sám som ten film nikdy nevyhľadával, pretože doba „kostýmov a parochní“ ma nepriťahuje. Film ma poriadne zaujal už od prvých minút, i keď v postave Amadea by som možno chcel vidieť niekoho iného. Jeho priblblý smiech ide trochu na nervy, ale čo robí z filmu skutočný zážitok je vzťah Amadea a dvorného skladateľa, ktorý k Amadeovi pociťuje na jednej strane veľký obdiv, ale aj závisť a nenávisť. Po všetkých stránkach skvelo spracovaný film, oscary zaslúžené, ale k plnému počtu mi niečo chýbalo. Silné štyri hviezdy. Ha-ha-hááá. 80%.. (12.03.2012)