Amadeus

.....a to byl, milí studenti, Bedřich Smetana. Teď vám pro porovnání pustím Mozarta a chci slyšet váš názor! Hodina dějepisu, polovina prosince roku minulého. Studenti mají hlavu opřenou o všechno možný, koukají jak venku sněží, spí. Naše generace. Prý generace bezbožných antitalentů na vážnou hudbu. Generace bez hudebního sluchu. Ani já nejsem vyjímkou. Neřadím se mezi ty, kteří gramofonové desky s vážnou hudbou používají jako podložku pod květináč, ale ani tomu nějak výrazně neholduju. Amadeus mě donutil holdovat. Donutil mě poslouchat. A to je setsakra těžký, zvlášť když uvážím, že já jsem byl jeden z prvních, kteří měli při poslechu hlavu v dlaních. Tohle je momentálně největší poklona, kterou mohu Formanovi udělit. Poklona, kterou nedávám každému. On si jí, myslím, rozhodně zaslouží....... 95% (16.11.2008)

Trošku som bol pred dokonalosťou a hlavne pred dĺžkou režisérskeho zostrihu a veľkým umelecko-hudobným nádychom skeptický, Forman však všetky moje obavy rozprášil behom pár minút a ja som si ten troj-hodinový maratón filmárskeho umenia vychutnával a hltal som ho plnými dúškami. Každý, kto má vychodených pár hodín hudobnej výchovy pozná Mozartov život ako život zázračného dieťaťa, ktorý ako vedel koncertne zahrať takmer na všetkých orchestrových nástrojoch, skladal opery a vystupoval na kráľovských, cisárskych a pápežských dvoroch. Formanov film zameraný na temnejšiu (dospelú) časť jeho života je strhujúcou historickou drámou, životopisným dokumentom a tragédiou, v ktorej pozadí burácajú nádherné symfonické skladby, ktoré vniknú pod kožu aj tomu najrezervovanejšiemu človeku, čo sa hudobných štýlov týka. Obraz, strih a výprava sú skvostom technickým, F. Murray Abraham hereckým. A tento film filmovým. 95%. (19.11.2008)

Snaživý rutinér a geniální hejsek, to jsou charaktery, jež se spolu utkají v tomto mimořádném filmu. Forman vytvořil nezapomenutelné dílo, v němž jsou naprosto perfektně skloubeny režie, herecké výkony (Hulce a Abraham asi už nikdy nepřekročí tenhle stín), hudba, výprava a samozřejmě Shafferův scénář (odborným poradcem byl Zdeněk Mahler). Velmi dobře je tu zachyceno, jak dokáží skladatelé vnímat hudbu z notového zápisu, jak jim zní v hlavě jejich nápady. Samozřejmě je nutno si uvědomit, že jde o naprostou fikci. Nejde o životopis, ale o Salieriho fiktivní soukromou válku s bohem, který mu podle jeho názoru upřel skutečný talent. Ve skutečnosti je příběh k historickému Salierimu hrubě nespravedlivý (toto jeho vnímání založila Puškinova hra Mozart a Salieri, kterou se Shaffer velmi inspiroval), sama Constanze mu později svěřila hudební výchovu jednoho ze svých synů. Jeho žáky byli také Liszt, Schubert nebo Beethoven. A konečně, taková L'Europa Riconosciuta je podle mě prostě grangiózní opera. No, co se dá dělat, podobných filmových křivd už vzniklo mnoho. (04.09.2006)

Nikdy mi nevymizí vzpomínka na kinopremiéru v tehdejším Československu. Dohady, jak mohl emigrant natočit film u nás, neměly konce. Radost při sledování filmu - tehdy v kině Vesmír v Č.Budějovicích- mi násobily i pražské exteriéry Maltézského náměstí, kde jsem v době natáčení končil studia na střední škole. Vizuální stránka filmu je naprosto úchvatná, o hudební snad ani nemluvě. Nikdy potom jsem již v běžném kině nezažil, aby si na závěrečné titulky obecenstvo stouplo a spontánně tleskalo...titulky měly dobrých deset minut! Člověk měl skrytý pocit, že lidé tleskají také režimu navzdory. (26.02.2011)

Nejlepší hudební film všech dob. Formanovské sobecké téma: zpracování génia a zaostávajícího okolí. Člověk příjde i o ten nejposlednější zbyteček sebevědomí, který snad ještě má. Nemůžeme pochválit Mozartův charakter, ale musíme se sklonit před velikostí jeho děl. Z výjimečného osvíceneckého panovníka se stala skoro namyšlená figurka. Z výborného skladatele průměrný závistivec. Rozprostře se před námi dokonalá iluze klasicistní Vídně, ale je to přece jen iluze. Kdybychom hledali historickou pravdu, museli bychom se svěřit suchopárným odborníkům - což však vůbec nebrání v Amadeově cestě do mé TOP10. (24.09.2004)