Na život a na smrť

Už od začátku filmu vám Berg podprahově vnucuje jedinou a postupem filmu lehce otravnou myšlenku, která se ve jménu průměrné inteligence amerických diváků transformuje do tupého skandování: "USA! USA! Marky Mark! USA!". Když skončí půlhodinový emocionální prolog plný ujištění, že filmová banda "bratrů ve vraždách" je na vaší (dobré) straně a ochraňuje pro VÁS svobodu v Afghánistánu proti Talibanu, který sice podporovala, vyzbrojovala a cvičila po celou studenou válku, ale koho to teď kurva zajímá! Vrhnete se vstříc dvacetiminutovému válení se v lese a debatování o tom, jaký že to kůň má největší péro, aby dostatečně uspokojil manželku coby svatební dar. Když si s mírnými spánkovými výkyvy vyslechnete všechny trampoty rodinného života a postavy elitních zabijáků vám dostatečně zdůrazní fakt, že by klidně mohli být vaši nejlepší kamarádi , kteří teď jen shodou okolností mastí ptáka nad válkou, přijde největší twist filmu a zároveň vrchol herectví. Zahrát členy Navy SEALs a předstírat, že vraždy civilistů a zvlášť dětí jsou nemístné a ošklivé fuj fuj věci, které se nikdy, ale opravdu NIKDY v historii amerických válek nestaly! A když už, ta zhovadilá CNN pod cenzurovou kontrolou Pentagonu je neobjektivně rozmázla! Herecká poezie, zvláště když u toho člověk zná ty skutečné statistiky počtu headshotů šestiletých "teroristů". Ale co, ten film může sledovat třeba 20 leté americké "dítě", které sice může od patnácti řídit auto, ale pivo do ruky vzít nesmí, a nedejbože, co kdyby to sledoval někdo od armády, která spolufinancovala film! Co si budeme povídat, Wahlberg to uhrál na Oskara! Sám lidumil Marky Mark se pak stává ústřední postavou adaptace představy sedmiletého dítěte o bitvě, a i když by se snad mohlo zdát, že tento film je úžasný svojí realističností, při pohledu na závěrečné statistiky: počet vypálených kulek 3 699 454 ku 169, počet střelných zranění 0 ku 6888, počet mrtvých 345 ku 3, člověk se vrátí do reality amerického klišoidního patosu o nesmrtelných hrdinech. I po vypnutí mozku člověk žádnou extázi a drama nezažije, takže film jednoznačně selhal na všech frontách, jelikož měl působit jako lehce naivní náborové video do americké armády a ve výsledku divákům sdělil jen to, že i v elitních amerických jednotkách jsou natolik velcí diletanti, že Americe může válku s klidným vědomím vyhlásit i San Marino, přičemž bude mít rovnocennou šanci na vítězství. 55% (03.01.2014)

Intro je OK. Prostredná, najdlhšia, survivalová stopáž filmu je strhujúca, vizuálne prehľadne a efektne spracovaná, s nejednou mrazivo drsnou scénou. Finále je politicky úsmevne zjednodušujúca propaganda pre priemerného US diváka. Celkovo dobré odreagovanie, ktoré zapadne prachom rovnako rýchlo ako všetky bergoviny. (16.01.2014)

Nevím, jestli je to tím, že se natáčelo v pěkném lesíku nebo čím, že z toho na mě vůbec nešla autentičnost, kterou by to potřebovalo. Nemyslím na druhou stranu, že by film přešel do nějaké patetické nesnesitelné polohy, i když v některých věcech trochu přehání (těch bojovníků Ahmada Šáha ve skutečnosti nebyly stovky, jen nějakých 30-40). Nebylo to špatné, ale třeba francouzská Speciální jednotka se mi líbila víc (dost se na tom myslím podílí to, že Francouzi natáčeli v Tádžikistánu, takže film působí opravdověji). (02.11.2014)

První polovinu snímku jsem se až překvapeně divil, na jaké scénáristicky blbé náborové video a reklamu na americkou armádu to vlastně koukám. Vážně jsem uvažoval o tom, kolik za to Peter Berg od armády dostal asi tak zaplaceno. Pak ale naštěstí přijde druhá polovina snímku a mně bylo už naprosto jasné, proč si Berg tuto prácičku vybral. Nastane totiž intenzivní a nekončící akční vřava, při které se divák zkrátka nemůže nudit a Berg znovu ukazuje, kde tkví jeho nejsilnější zbraň. Vpřed to navíc táhnou také fajn herci a závěrečná třetina filmu, která přehodí vyhýbku dosti nečekaným směrem. Óda na neohrožené a nesmrtelné americké vojáky, kteří přežijí šest průstřelů a pády ze skály (zakončené povětšinou ránou hlavou o šutr) a nikdy se nevzdávají, zde však stále zůstává a celkový dojem ze snímku bohužel dosti sráží. Království ve mně zanechalo o dost hlubší dojmy. (05.01.2014)

Hrdinové Svazu amerických republik jsou drsní hoši. Tak například umí slanit třistametrovou kolmou skálu úplně bez lana, aniž by se rozjebali na kaši, a to navíc každý se třemi a více kulkami v těle. S takovou záštitou (slovní základ zachcat) demokracie spím jako miminko a vůbec se nebojím zlého šejka, jako vystřiženého ze Šehrezádiny nejhorší noční můry! No, co vám budu povídat. Velmi autentické! Křížová palba asi tak stovky ákáčtyřicetsedmiček kombinovaná s hustě střílenými protitankovýmí granáty způsobí vypatlanému, kulkovzdornému mariňákovi, který kosí nasraný, zlý Taliban po tuctech, pouze pár škrábanců a modřinek a sundá jej třistanábojovou salvou až popravčí četa asi tak z metru. Korunu tomu nasadí hrdinná, cigánská osada, co si klidně nechá kvůli jednomu okupantovi uřezat hlavy na tytrubko. No paráda! S rukou na koulích teď hrdě vzhlížím ke hvězdotřpytnému praporu a lituji, že u nás taky nemáme hrdinné námořnictvo! Z fleku bych se chtěl stát nezdolným, řemeslným vrahem, plným lásky ke spoluvymaštěncům a vlasti. S mým vojenským výcvikem u lučištníku se mi to už asi nepodaří. (02.01.2014)