Réžia:
Michel HazanaviciusScenár:
Michel HazanaviciusKamera:
Guillaume SchiffmanHudba:
Ludovic BourceHrajú:
Jean Dujardin, Bérénice Bejo, John Goodman, James Cromwell, Penelope Ann Miller, Missi Pyle, Beth Grant, Ed Lauter, Elizabeth Tulloch, Ken Davitian (viac)Obsahy(2)
Hollywood, 1927, George Valentin (Jean Dujardin) patří k největším hvězdám němého filmu. Poznáte ho podle tenkého knírku, typické bílé kravaty a fraku. Jeho účinkování v exotických příbězích o intrikách a hrdinských činech znamenalo velký úspěch pro filmové studio Kinograph, v jehož čele stojí magnát Al Zimmer (John Goodman). Sláva Georgovi vynesla elegantní manželku Doris (Penelope Ann Miller), každý den ho vozí do práce oddaný šofér Clifton (James Cromwell) a vítá ho vlastní usměvavá tvář z plakátů Kinographu. Na filmové premiéře spontánně reaguje na bouřlivé davy fanoušků a reportérů. Jakoby svým postavám z oka vypadl a jeho hvězdná kariéra se zdá neohrozitelná. Hollywood však brzy ovládne nový fenomén: mluvený film. George touto technickou novinkou opovrhuje a označuje ji za nevkusné pobláznění. V roce 1929 chce Kinograph úplně zastavit výrobu němých filmů a George se musí rozhodnout: buď přijme zvuk, jako to udělala mladá vycházející hvězda Peppy Miller, nebo bude riskovat pád do zapomnění. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (37)
Recenzie (799)
Scénář: Michel Hazanavicius .. Krásný film pro pamětníky. Je rozhodně co vyzdvihovat. Vypiplaný černobílý retro kabátek, děj dotvářející hudbu, sebejistou režii, byť některé zejména pozdější scény jsou svým dávkováním už lehce za nejpřijatelnější hranicí. Zvláště podařený je casting ústředních postav: jak Jean Dujardin tak především neuvěřitelně okouzlující Bérénice Bejo jsou typově dokonalí a herecky bezvadní. Odvážný snímek z přelomových let Hollywoodu a pocta jedné jeho éře (ohlédnutí za technickým přechodem z 2D na 3D určitě tak svěží nebude..). ()
Možná znáte ten pocit, kdy si pustíte film a on vás od samého začátku něčím tak nadchne, že máte vizi jasných pěti hvězdiček. V průběhu sledování pak nadšení mírně opadne a už si nejste tak jistí s prvotním dojmem ohledně hodnocení. A jakmile naběhnou závěrečné titulky, tak pořádně nevíte, zda to bylo na tolik či tolik hvězd. Přesně takto jsem to měl s The Artist. Nakonec jsem však ze 4* dal 5, neboť mne nadchla (již od úvodní scény) hudba a herecké výkony. V případě němého snímku je daleko více třeba teatrálních výkonů, aby divák lépe pochopil, o co asi v dané scéně jde. Jean Dujardin a Bérénice Bejo opravdu na plátně kralovali a já s radostí sledoval každou jejich grimasu. Chválím také psíka, který často potěší svoji přítomností (ano, není nad sentiment). Děj jako takový je též velmi zajímavý a poutavý, ke konci dojde i na napětí, což opět zvedlo můj dosavadní dojem, jenž v některých pasážích snímku mírně upadal - přece jen nejsem jako divák zvyklý sledovati němé filmy, tudíž mi často tento oscarový počin přišel mírně zdlouhavý. Dost už slov. 5*, spustit přehrávač hudby a opět si vychutnat soundtrack a nechat se pohltit atmosférou doby konce 20. let, kterou Michel Hazanavicius svým divákům předložil na zlatém podnose. ()
Neuvěřitelně milé, filmařsky hravé, potěcha pro oko, sluch i ducha všech staromilců, mezi které se rovněž počítám. Ten tanec na konci byl tak strašně roztomilý, že jsem se usmíval od ucha k uchu. A být žena, tak vraždím pro neodolatelný úsměv Jeana Dujardina. Protože jsem muž, tak mi postačí aspoň platonická láska k Berenice Bejo :o) ()
Mám ráda filmy o filmech, zákulisí showbusinesu a ještě více o dávných časech kinematografie, takže tohle je pro mě trefa do černobílého. Vynikající nápad natočit snímek o filmových 20. letech přesně v jejich stylu funguje dokonale. Herci jsou také přesně jako z počátku minulého století, jen scénář na konci možná maličko přehnaný, ale svým stylem to vyvažuje. ()
Hugo byl poctou filmu, The Artist je filmem, který si poctu zaslouží. I přes svou obrazovou (formát 4:3) a zvukovou omezenost, je totiž vizuálně podmanivější než většina CGI filmů a příběhem poutavější než většina ukecaných romantických komedií. Jean Dujardin vypadá (i hraje), jako kdyby strojem času přicestoval přímo z 20. let a už jen kvůli psovi Uggiemu by měla Akademie začít uvažovat nad udělováním "zvířecích" Oscarů. ()
Galéria (84)
Fotka © Warner Bros.
![Umelec - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/160/856/160856245_b1dde5.jpg)
Zaujímavosti (34)
- Ve filmu je použita stěžejní píseň Bernarda Hermanna z Hitchcockova filmu Vertigo (1958). Není to poprvé, co si Hazanavicius vypůjčil něco od Hitchcocka. Filmy Vertigo (1958) a Na sever severozápadní linkou (1959) mu posloužily i v jeho špiónské komedii OSS-117: Rio Ne Répond Plus (2009), kde si také zahrál J. Dujardin. V souvislosti s tímto snímkem však čelil režisér Hazanavicious skandálu. Kim Novak, protagonistka ze snímku Vertigo (1958), se cítila být podvedena tím, že si Hazanavicious skladbu vypůjčil a jeho jednání označila za nemorální. Režisér byl nucen vydat oficiální prohlášení, že Hermannova hudba byla již předtím použita v několika různých filmech, a že on měl oficiální svolení tak učinit. Hitchcocka i Hermanna považuje za své vzory. (DivX)
- Jedná se o první němý film nominovaný na Oscara od roku 1928. (Ruuzha)
- Psa Jacka ve filmu ztvárnili celkem tři tzv. Jack Russel teriéři, a to Uggie, Dash a Dude. Nejvíce scén ve filmu obstaral Uggie, který za svůj výkon obdržel na festivalu v Cannes Palm Dog Award. (Beagle)
Reklama