Bojovník

Hutný bojový film, jehož nadprůměrná stopáž nemá díky mnoha akčním sekvencím a přiměřenému tempu přesně balancujícímu na hraně svižnosti a detailnosti, ani možnost začít nudit. Tomu je až s podivem, neboť děj je dosti povrchní a lineární, okatě využívá klasických hrdinných klišé a na druhé straně není ani opředen výsostnou poetikou, či hlubším filozofickým posláním (proto je srovnání s Tygrem a Drakem, Hrdinou, či Klanem létajících dýk naprosto nemístné). Kritiky nemůžu ušetřit ani akční scény, které by ocenily více přehlednějších záběrů polocelku namísto chaotického stříhání v detailech. Jedině velice podařený závěr, který konečně předvádí nějaký cit pro estetiku (kontrast sněhu s ohněm) a emocionální náboj, mě tak tak přesvědčil k přiložení chabé čtvrté hvězdy. 7/10 (15.01.2010)

Velkolepá podívaná a asijském stylu - což zde myslím naprosto neutrálně. Film ani příběh nejsou hloupé a milovníci historických válečných scén si přijdou na své. Na co si však jako divák z jiné části světa nějak nemohu (ani se nesnažím a vůbec mi to nevadí) zvyknout, je ten patetický a agitační styl, který má cílového diváka za každou cenu edukovat a vychovávat. Navíc tato agitka přichází v přehnaně zkrvaveném hávu. I ta krvavost je, jak se v dokumentech z natáčení ukazuje, samoúčelná. Šlo o to dokázat, že korejský filmový průmysl je schopnostmi produkce a filmových řemeslníků srovnatelný se svým americkým protějškem. (08.07.2010)

Tento korejský historický film je ambiciózní, hrdý a patetický. Korea vždy stála ve stínu Číny a Japonska, a přesto si vedle těchto gigantů dokázala uchovat svoji národní identitu a vlastní státní útvar. Korejská historie v konfrontaci s Čínou musí být hrdinská a vlastenecká. Ctižádostivý filmový opus nás přenáší do čtrnáctého století k počátku formování základu nové dynastie, která zemi vládla až do japonské okupace. Po výpravné a kostýmní stránce je Válečník pestrobarevný a vtahuje nás nestrojeně a přímo do tajuplné oblasti odlišného kulturního prostředí. Je odvážný a vznešený, jak se na správný vlastenecký film patří. Největší prostor je dáván urputným bojovým scénám a zběsilému vraždění. S postupem času vice a více vadí ten nabubřelý patos gest, podbízivě vydírá, samolibě se shlíží v zrcadle a marnivost čeká na obdiv. Naštěstí není oddané hrdinství jedinou rovinou, jsou zde i pochybnosti, strach, zoufalý boj o život, platonické vzplanutí i lidská hrdost. Hlavní postavou příběhu je tichý a nedoceněný korejský bojovník Yeo-sol (zajímavý Woo-seong Jeong) v nezištné obětavosti při ochraně cenného nákladu. Vše v počátku nárokování osobní svobody. Hlavní ženskou postavou je unesená čínská princezna Bu-yong (půvabná Ziyi Zhang) v urozeném chování strachu, ochoty a rozmarnosti. Tam, kde jde o život, vyplouvá mnoho zlomyslných slov na povrch. Důležitou postavou je seržant korejské bojové jednotky Jin-lib (sympatický Seong-gi Ahn), moudrý a zkušený voják, který drží naděje na přežití pro napadené. Výraznou postavou je rozpolcený generál korejské skupiny Choi Jung (pozoruhodný Jin-mo Joo), odhodláním a osobním zaujetím nahrazuje neúčinné vedení a zachraňuje vlastní čest. Z dalších rolí: spolehlivý a obětavý podplukovník korejské jednotky Ju-myeong (příjemný Yong-woo Park), veselý a ustrašený Du-chung (Hae-jin Yoo), další odvážní korejští vojáci v schizofrenní situaci strachu a odvahy Ga-nam (Jeong-hak Park), Ha-il (Seok-yong Jeong), Ji-san (Doo-il Lee) a Dan-saeng (Yeong-mok Han), či tvrdý i čestný generál devastující mongolské armády Rambulhua (zajímavý Rongguang Yu). Je to film, který zaujme a občas i potěší, ale celkově nemůže nadchnout pro svou nadměrnou nafoukanost a patetické budování pietního pomníku národní slávy. (07.12.2016)

Znamenitě natočeno, jak už jsem poslední dobou na východoasijské filmy zvyklý. Působivé bitevní scény, svižná kamera, daleko krutější a syrovější než třeba Hrdina nebo Klan létajících dýk. Ale opět ten příběh. Zbytečně překombinovaný a na konci pořádně natáhnutý, že už jsem měl sto chutí to utnout a nekazit si dojem z první poloviny filmu. (03.05.2005)