Kon-Tiki

Filmu po filmárskej stránke niet čo vytknúť. V tomto smere je to kvalita. Horšie je to však so samotným príbehom. Námetom je skutočný príbeh cestovateľa Thora Heyerdala, ktorý sa snažil dokázať, že "Tiki" osídlil Polynéziu inak ako sa dovtedy všeobecne predpokladalo. Práve nedávno som čítala článok, v ktorom bolo rozoberaná práve tématika mnohých možných omylov v teóriách osídľovania nových území starými civilizáciami. Preto som na film bola veľmi zvedavá. Príbeh nie je spracovaný zle. Nosným prvkom je samotná plavba čo je aj v poriadku. Lenže tá plavba bola akási nemastná neslaná, mnoho dramatických momentov z môjho pohľadu vyznievalo do prázdna. Chcelo to podľa mňa lepšiu kresbu a vývin charakterov, ku ktorému tam nesporne dochádzalo, ale vzhľadom k prílišnej všeobecnosti a nezameraniu sa na jednu (Thor) či dve postavy a ich hlbšie rozpracovanie to všetko zostávalo len v náznakoch. Tak ale teraz už aspoň viem, ako to bolo s tým osídlením Polynézie, keď už nič iné... (14.04.2015)

Norové jsou prostě hustí. Nejen že ze dřeva a provazů splácají absolutně neovladatelný vor, na kterém se vydají na to nejzapadlejší místo na planetě, ale ještě u toho předvádí nejultimátnější způsob lovení žraloků na světe. Prostě ho drapnou do ruky za ocas, vytáhnou z vody a v klidu mu nožem vyvrhnou střeva. Vsadím se že Roald Amundsen dělal to samé s polárními medvědy, když si táhl sáně na jižní pól. 8/10 (08.03.2013)

Najskôr by som sa rád vyjadril k dlhým intrám podobných dobrodružných filmov. Pre niekoho možno zbytočne dlhých a nič neriešiacich, podľa mňa však takéto "zdržovanie" skvele zvyšuje napätie pred nadchádzajúcim dobrodružstvom. Na oceáne sa posádka potom prekvapivo viac zaoberá nebezpečenstvom podvodnej fauny, ako počasím a ak by to nebolo podľa skutočnej udalosti, ťažko by sme prežitiu posádky v istých momentoch uverili. Asi som čakal niečo ezoterickejšie a artovejšie, podobný konvenčný štýl je ale aspoň stávka na istotu. (18.12.2014)

Moudré články tvrdí, že tenhle umanutý chlapík na replice inckého voru z balzového dřeva Kon-Tiki zpevněném pouze lany bez větších obtíží překonal část Pacifického oceánu. Bezmála sedm tisíc kilometrů. Ano, bez větších potíží. A možná v tom je právě ten problém, protože já si strhující cestu představuju krapet jinak. I když to celé působí velmi autenticky a vizuální stránka filmu je velice slušná (pochvalu si zaslouží hlavně kameraman Geir Hartly Andreassen i zvukař), chyběl mi větší spád, víc zapamatovatelných scén a vnímal jsem i docela dost promrhaného potenciálu. Je to takové dobrodrůžo pro patnáctileté kluky. Žádná pořádná ponorková nemoc, žádné ostré hrany, žádná psychologie (vždyť ti hoši měli pár měsíců po opuštění válečného běsnění). Na mě to bylo prostě moc rodinné, což přebíjí i ten povedený vizuál. Příště si dám mnohem raději Zemeckisova Trosečníka, který se stal dobrodruhem zcela nedobrovolně. A já si to s ním podstatně víc užil. (12.06.2017)

Zásadní problém Kon-Tiki vidím v tom, že to je hraný, a nikoli dokumentární. Tvůrci tím udělali hned trojí chybu: ____ (i) Za prvé se tak dopustili asi největšího prohřešku, jakého se vůbec dopustit lze, neboť nenalezli pro zvolený obsah odpovídající formu. Je zcela nepřijatelný, aby si někdo vybral natolik zásadní téma, jakým je legendární expedice napříč Tichým oceánem, a namísto odpovídající formy tomu dal schématickou a lineární podobu jak z toho nejlevnějšího bistra. Přitom existuje velmi jednoduchý trik, jak točit schématické a lineární příběhy, aniž by si toho kdokoli všiml – točit je dokumentárně. Když není filmař příliš talentovaný, nebo nemá moc co říct, může svůj materiál ozvláštnit dokumentárním stylem. Diváci většinou na nic nepřijdou a to, že sledují vlastně jen nějaký stokrát omletý příběh, jim během sledování málokdy přijde na mysl. Přesně po vzoru slavného citátu „the medium is the message“, který říká, že obsah je dán formou. ____ (ii) Za druhý mě znavovala ta neustálá přehlednost a nekomplikovanost veškerého dění. Opět přitom existuje velmi jednoduchý trik, jak může méně talentovaný filmař ozvláštnit svůj film a ke kterému tvůrci tohohle filmu rovněž nepřikročili, a to vyhnout se master shotům, což je takový ten ustavující záběr pokrývající celou situaci na začátku scény, ve kterým jsou vidět všechny důležité informace. Poté se pouze přestřihává mezi jednotlivými prvky scény. V Kon-Tiki začíná master shotem snad každá scéna, zejména na začátku. Vyhnout se master shotům (známý je tím třeba Spielberg) znamená ovšem diváky znejistit a uvrhnout je do napětí, neboť jim nedáte hned na začátek veškerý dostupný informace. To je ale jen dobře. Neboť divák zorientovaný a dobře informovaný je zpravidla nudící se divák. ____ (iii) Za třetí hraná forma způsobila, že se takový film těžko prožívá, jelikož to je evidentní fikční konstrukt. Což je zrovna zde, kde se vyloženě nabízelo zprostředkovat bytostný prožitek lidské existence na nebezpečné výpravě otřesený mezními situacemi a prožívaný jako jedinečnou a racionálně nepoznatelnou bezprostřednost, dvojnásobné faux pa. Osobně jsem se dávno vzdal naděje, že by nám dokumenty mohly podávat nějaké relevantní informace, jelikož většina dokumentů není než ryzí entertainment (epocha postmoderní a postdemokratická je tak současně epochou postinformační), ale ten žánr má pořád svou velkou sílu ve schopnosti zprostředkovat nějakou autentickou zkušenost. Je vůbec poněkud kuriózní, že zatímco většina filmařů se snaží udělat ze schématu něco věrohodného, tady vzali filmaři věrohodnou událost a udělali z toho schéma. Vezměme si třeba Mannův Heat. Důvod, proč je ten film tak uznávaný, je vlastně zcela triviální – Mann vzal rutinní kriminálku o policajtovi a zločinci, ovšem naplnil ji zcela věrohodným obsahem. Tvůrci Kon-Tiki vzali na druhou stranu věrohodný obsah a naplnili ho něčím, co je takový hezky hezký, takový trochu šmoulovatý, ale současně dost mimo. (13.01.2013)