Legenda Korry

VZDUCH: Korra je jiná než příběh Aanga a to hodně. Nejednoho fanouška původního avatara to může vykolejit. Osobně oceňuji odvahu tvůrců, že zbytečně neopakují již viděné a zkusili odlišný přístup. Dětské protagonisty vystřídali teenegeři, přírodu a mystické učení stemapunkové město a více akce. Celý příběh je přitom postaven na odkazu hrdinů z původního seriálu a je tu mnoho narážek i přímých linek s Aangovým příběhem. Dočkáme se nějaké té retrospektivy starých hrdinů, seznámíme se se synem Aanga i dcerou Toph. Ale už před sebou nemáme toho veselého mnižského kluka, který je pod tíhou okolností nucen dospět dřív, než by si přál. Kluka, který čelí osudovosti v tak epické rovině, že by strčil do kapsy i leckterý hollywoodský blockbuster. Tentokrát tu máme horkokrevnou, drzou holku, která sice zvládá fyzickou stránku elementů, ale uchází jí duchovní rozměr učení, což se možná projevuje i tím, že nedokáže pojmout ovládání elementu vzduchu. Potud dobré. Jenže příběh Korry postrádá Aangovu hravost a nadsázku, která je pro podobné vyprávění nutnější, než by se zdálo. A vlastně není a ani nemůže být tak sympatická jako ten plešatý klučina, který každému přirostl k srdci. Méně episod má za následek, že děj spěchá kupředu a jde víc po povrchu. Dialogy jsou místy nezáživné a stereotipní, stejně jako milostný trojúhleník, který se tu tvoří příliš rychle a hekticky. K silnějším stránkám: Animace je realističtější, dospělejší a vypadá skvěle. Efekty, roztřesená a kroužící kamera při bitkách je paradní a v doprovodu dynamické hudby tvoří z akce pastvu pro oči. Hudba je opět bravůrní od první minuty! Nejednou povyšuje scény o celý řád nahoru a dokáže ždímat správné emoce. Kouzlo mytologického světa je sice tak trochu pryč, ale děj nabízí zajímavé sociální téma konfliktu mezi vládci a nevládci, a pozadu není ani záporák v podobě tajemného a charismatického Amona. Ten se stává opravdu nebezpečným protivníkem a Korra velmi brzy dostává řádně nakopáno. Poselství 1. knihy je jasné: seznámení s charaktery, světem, představení nových konfliktů. Jako celek funguje první kniha dobře a závěrečné díly zachraňují poněkud rozpačitý začátek. Finále sice dobře story uzavírá, nicméně mi nevhovuje v rámci narace, protože zkušenost, že za chyby se platí tu podezřele přestává platit. A to je zvláštní. Ani většina postav mě nijak zvlášť nezaujala. Korra má potenciál, Tenzin a Lin jsou ok, ale pubertální svadra je nezajímavá a zbytek postav nemá místo. /70%/ (09.04.2018)

2. KNIHA - DUCHOVÉ: Obrovské zklamání. Na druhé sérii Korry nefunguje správně téměř nic. Příběh je fádní, dialogy nudné stejně jako záporák a jeho motivace. Napětí žádné, zvraty očekávané a plno logických kiksů a nesmyslného jednání postav. Celá zápletka se najednou točí kolem něčeho zcela jiného než první série a klidně bych to tvůrcům odpustil, kdyby to bylo zajímavé, ale není. Zlatý Amon a společenská revoluce. Ta alespoň měla dějový potenciál a napětí. Za jediné klady považuji dvojdíl o prvním avatarovi, který je výtvarně nápaditý, a samotné finále s epickým soubojem... jenže cesta k němu je hektická a uspěchaná takže postrádá emoční napojení na hrdiny. Jde tedy o efektivní vizuál, avšak vnitřně prázdný. Navíc jsem moc nepochopil význam událostí, které tam nastaly, protože dle mého podkopávají původní mytologie světa. Avatar byl pro mě zajímavý nejen svými schopnostmi ovládat všechny živly, ale hlavně tím, že měl pouto se svými předchozími vtěleními, jejichž prostřednictvím se učil o sobě i světě. Tím, že toho spojení již není možné, ztrácí Korra na zajímavosti, protože ta holka sama o sobě fakt sympatická není. Člověk by řekl, že po finále 1. sezóny se její charakter někam posune, jenže Korra je furt nevycválaná agresivní a arogantní, nechá sebou snadno manipulovat a vůbec neuvažuje nad podstatou věcí. Proč je zrovna ona avatarem fakt nechápu a ještě víc nechápu, proč se autoři rozhodli pro takový druh povahy pro někoho, kdo se má snažit o duchovní vyspělost. Korra je přesným opakem toho, co má avatar představovat. Pokaždé když na někoho ječí, nebo mu dá rovnou pěstí, si se slzou v oku vzpomenu na Aanga, který se vyhýbal konfliktu dokud to šlo. Ten kluk byl i přes své dětství mnohem dál než prakticky dospělá Korra. A opět... nevadilo by to, kdyby se někam vyvíjela. Mnohem víc mi tak na postavu avatara sedí Tenzinova dcera, která sveřepé ale patřičně tupé hrdince nakonec zachrání zadek. Jinora je přátelská, odvážná a přitom milující a laskavá bytost (vlastnosti, které Koře chybí jako sůl). Korra se momentálně stala mojí nejméně oblíbenou postavou. Vedlejší linky (hlavně ta o hejbačkách) jsou debilní, zdržují vyprávění a humor v nich nefunguje. Nenesou v zásadě žádnou pořádnou pointu. A rozhodnutí ve finále nechat otevřený portál a propojit světy lidí a duchů jsem nepobral. Wan věděl, že duchové a lidé spolu nemohou žít v souladu, proč to tedy nyní měnit, když se lidská společnost není schopná dohodnout ani mezi sebou? Vzal bych ten nápad jako úplné zakončení ságy – jakýsi myšlenkový a vývojový posun světa někam dál. Takhle mám pocit, že je to vynucené scénářem a nedává to moc smysl. Pokud má avatar udržovat rovnováhu, mám pocit, že v tomhle okamžiku dělá přesný opak. Druhá kniha je prostě nefunkční průšvih, do jehož sledování jsem se musel nutit, což by mě u autorů 1. seriálu ani nenapadlo. Zůstává tak jen pěkná animace, hudba a pár fajn soubojů... Jestli to bude pokračovat v tomto duchu, nebudu mít ani chuť to dokoukat. /40%/ (10.04.2018)

3. KNIHA - ZMĚNA: Uf... bál jsem se, že Korra bude mít sestupnou tendenci, ale třetí kniha naštěstí nejede podle předchozího mustru a vrací se kvalitou k té první (což není žádná dokonalost, ale fajn nadprůměr). Otevření portálů poměrně logicky způsobilo bordel ve společnosti (stále nechápu toto rozhodnutí). Jde však jen o úvod, protože na světě se díky světu duchů u některých jedinců objeví schopnost ovládat vzduch (ehm... náhodička, což?). Tenzin a Korra se dají do jejich hledání. Mezi novými vládci je i extrémistický Zaheer, který prchá z vězení a dává dohromady nebezpečné vládce prastarého řádu Rudý lotus, který chce samozřejmě natropit ve světě spoustu neplechy. Strukturou vyprávění je třetí kniha podobná té první. Tentokrát se ale konečně víc mrkneme do několika koutů světa (především říše Země a rodného města Lin, kde se seznámí s celým Beifong klanem). Záporáci jsou tentokrát největším kladem. Čtveřice Rudého lotusu velmi dobře reprezentuje každý živel a souboje jsou díky nim intezivní. Tahle temná banda fanatiků skutečně budí respekt a hrůzu. Jejich cíl má v sobě jisté kouzlo a pokřivenou logiku. Zaheer jako jejich vůdce je díky své filosofii dosud nejzajímavějším oponentem: vyrovnaný, inteligentní, silný a charismatický. Kdykoli tak dochází ke konfliktu s Rudým lotusem, víte že se budou dít opravdu velké věci. Rozhovor mezi Zaheer a Korrou pak patří k tomu vůbec nejlepšímu, co celá LOK nabízí. Výcvik airbanderů také potěšil, stejně jako předvedení Tenzinových schopností. Když k tomu připočtu cíl Rudého lotusu a jeho kroky, zvedám palec nahoru. To co v mých očích dělá tento příběh nejlepší částí Korry je již zmíněné a také hořkosladké finále. Nabízí totiž zajímavé možnosti pro poslední kapitolu a hlavně může konečně Korru v charakterizaci někam posunout. Což mě vede k myšlence, že to co se zde odehraje na konci, se vlastně mělo stát mnohem dříve. Animace a hudba opět skvělá v čele se značně temným tématem. Líbila se mi vedlejší linka Lin s odhalením její minulosti, méně pak Maka a Bolina (ale to už je standart). Celkové téma o rodině tu je dost silné a pomáhá lépe pochopit některé charaktery. Nemohu se ale zbavit dojmu, že takhle nějak se měli vyvinout postavy už v druhé knize. Místy lehce natáhnuté, ale celkově zábavné, tahle forma možná není moc originální, ale funguje. PS: hudba v samotném závěru je neskutečně nádherná a při soubojích Rudého lotosu zlověstně intenzivní! Za OST by si tvůrci opravdu zasloužli nějakou cenu. /70 %/ (11.04.2018)