Bojovníci duhy

Poslední velké povstání proti koloniálním japonským silám na obsazeném Taiwanu proběhlo v období 27. října - prosinec 1930. Do dějin vstoupilo pod označením Musha Incident .. známý též jako Wushe povstání. … Nadřazenost, pohrdání, kruté zacházení .. ničení životního prostředí, drancování přírodního bohatství .. v neposlední řadě, špatné zacházení s domorodými přesvědčeními a zvyky původních obyvatel, nazývaných v minulosti lovci lebek – a právě to poslední jmenované bylo onou pověstnou jiskrou, která zapálila oheň celého povstání - V reakci na dlouhodobý útlak se některé domorodé kmeny místních obyvatel, zvaných Seeding pod vedením uznávaného a obávaného náčelníka Mona Rudao, v Musha (Wushe), postavilo Japoncům otevřeně na odpor. Více jak 300 bojovníků Seediq zlikvidovalo posádky a vybavení několika strategicky umístěných policejních stanic v přilehlém regionu, aby hned vzápětí poté, napadli samotnou vesnici Mushu, kde v té době zrovna probíhal sportovní den místní školy a bylo tam proto přítomno velké shromáždění Japonců. Celkem bylo při útoku zabito, doslova zmasakrováno, 134 Japonců včetně žen a dětí. Oběti byly pro útočníky díky svému oblečení už na dálku snadno identifikovány, ženy měly na sobě tradiční kimona, muži uniformy… Japonské úřady zareagovaly bezprecedentně tvrdou vojenskou akcí. K potlačení vzpoury bylo v několika strategických směrech postupu nasazeno přes 2000 vojáků, počet se poté ještě musel navýšit. Seeding proto ustoupili do svých jen obtížně přístupných hor a prováděli většinou spíše noční partyzánskou válku, s kterou měli Japonci z počátku veliké starosti. Dokonalá znalost místního terénu a prostředí nahrávala jednoznačně lehkonohým vzbouřencům. Proti byla naopak jejich nejednotnost, kterou Japonci také vzápětí dovedně využili. Vzájemná nevraživost mezi jednotlivými kmeny urychlila konečnou porážku povstalců. Hlavní podíl ale mělo samozřejmě nasazení moderních bojových prostředků. Letectvo, děla, minomety, kulomety, ruční granáty, proti omezenému množství ukradených pušek Arisaka, oštěpům a mačetám. Japonci potřebovali urychleně situaci vyřešit, sáhli proto ke krajnímu řešení – po klasickém bombardování, které nepřineslo žádné výrazné výsledky, bylo japonským leteckým útvarům na Taiwanu nařízeno velícím generálem provádět bombardování území, kde se skrývali povstalci, v rozporu se Ženevskou konvencí, za použití chemických prostředků (údajně jejich první použití v Asii). … Z 1.200 Seediq, kteří se nakonec přímo zapojili do tohoto povstání, zemřelo 644, z nich 290 spáchalo sebevraždu, aby se vyhnulo mučení a ubití ve vězení. Sebevraždu páchaly i mnohé ženy a matky povstalců, některé z nich předtím zabily své malé děti. Obávaly se následných, odvetných kroků ze strany Japonců. Ty na sebe nenechaly dlouho čekat. Určité kmeny byly odzbrojeny a ponechány záměrně zcela nechráněné, což dalo jejich původním nepřátelům příležitost je zlikvidovat (´jménem japonské vlády´). Následovalo mučení, vraždění zajatých bojovníků, kdy mnozí byli ve vězení ubiti k smrti a také nucené přesídlení celých kmenů .. Další následky? 25. dubna 1931 - pozabíjení všech mužů jednoho kmene nad 15 let, známé jako "druhý incident Mushu". (07.12.2018) (menej) (viac)