Kríž cti

Dokážu si představit, že v Americe takovej film zazdili. On totiž nabízí klasické evropsky-lidské téma, který náleží hlavně nám, Evropanům. Respektive představuje příběh z války o absurdnosti války, což není poprvé, ale ani naposled. Taková ruská Kukuška předvedla něco podobného a také se na ní hrozně hezky koukalo. Vlastně úplně stejně jako na Kříž cti. Vlastně se jednalo o hodně podobný film, což není vůbec na škodu. I u tohoto jsem nakonec skončil s pěti hvězdami. Takové příběhy by se totiž měly tesat do paměti všech. Člověk nikdy neví, kdy by se mohly hodit... (15.04.2016)

V souvislosti s tímhle válečným filmem mne napadá moudro, které vyřkl snad Fridrich II. Veliký: ,,Kdyby mí vojáci začali přemýšlet, nezůstal by u vojska ani jediný." A přesně o tom je veskrze protiválečné drama norského režiséra Pettera Næsse. Příběh je velmi prostý - svedeni osudovou náhodou musí dvě torza znepřátelených sestřelených posádek, britské a německé, dostát jednoduchému úkolu - přežít v drsné severské krajině. Sami uprostřed kruté zimy, blízko polárního kruhu, v zemi věčného sněhu. To silné ale vetkli tvůrci jinam. Stejně jako v podobně bílém a podobně demýtizačním Stalingradu je porušena zažitá šablona v zobrazování německých vojáků a jejich protivníků, Němci tu nejsou exponováni a vykresleni apriori jako ti špatní a britská posádka jako ta správná strana, tvůrci zvolili neutrální a mnohem objektivnější pohled, potkají se sice dvě znepřátelené strany, ale tváří v tvář se tu střetává především člověk s člověkem, byť podvědomě, alespoň zpočátku, pod tíhou indoktrinace, sahá po zbrani. Jak se ale obě strany vzájemně lépe poznávají (a pomáhá jim v tom zejména fakt, že všichni Němci umí výborně anglicky...což je poněkud zvláštní ,,náhoda", kterou ale snad můžeme tvůrcům odpustit), dochází k překvapivému zjištění - ač oficiálně ve válečném stavu, dá se překvapivě dobře komunikovat. Navíc si severští filmaři neodpustili zajímavou paralelu - i britské impérium lze chápat tak trochu jako historickou analogii Třetí říše, samozřejmě bez stigmatu holocaustu, ale přeci jen v mnoha směrech srovnatelné ve své touze dobýt a ovládnout svět. Působivý, komorní, spíše konverzační a ve svém vyznění velmi silně protiválečně působící film... (06.09.2012)

Drsné prostření norských hor, osamělá lovecká chata, tři sestřelení němečtí a dva britští letci. Toto jsou hlavní aktéři celého příběhu. V podmínkách netypických pro boj a nepřátelství dochází záhy k roztávání na obou stranách válečných soupeřů a počáteční odpor a pohrdání se začíná měnit na zájem a přátelství. Kdyby to celé byla jen vymyšlená pohádka, stejně bych Kříž cti považovala za jeden z nejlepších filmů s protiválečným poselstvím, to, že byl vystavěn na skutečné události, však jeho hodnotu ještě zvyšuje.Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií (21.04.2015)

Petter Næss vytvořil drsný, ale zároveň pěkný, poutavý a vcelku vážný snímek, který člověka neznechutí (jak to bývá v jiných war filmech, kde je kupa rozstřelených hlav), ale přiměje ho k přemýšlení. Ve filmu je totiž dost dobře ukázané, jak zbytečné jsou předsudky. Od počátečních dětinských rozbrojů (rozdělení chaty na britskou a německou část) až po řešení vážných věcí (spolupráce obou stran na amputaci ruky německého vojáka) divák sleduje, jak se předsudky bortí a poznává, že duše se skrývá v každém člověku. Ať už je skrytá pod ideologií nacismu nebo pod vojenskými pravidly. Sympatičtí herci spolu s jednoduchým příběhem člověka, tak dobře vtáhnou do děje, že ani nestihne zaregistrovat, že je vše u konce. Hodně dobrý, protiválečný film, který skvěle ukazuje, jaké jsou předsudky svinstvo. P.S. Zapomněl jsem zmínit, že natáčecí lokace jsou dechberoucí. Já to říkám pořád, že severská příroda je nádherná. 88% (12.05.2014)

Čakal som “survival” z prostredia drsnej nórskej prírody, dostal som drámu, ktorú dejovo “ovládli dialógy”. Divák sa vyslovene nenudí. Je zaujímavé sledovať, ako sa samotné vzťahy medzi vojakmi postupne vyvíjajú, no časom, akoby samotný príbeh začal stagnovať, keďže okrem hádok, ktoré časom ustanú, akoby nedokázal takmer nič iné ponúknuť. Záver celkom solídne vyvedie z “rovnováhy”, dokonca sa mu podarí vyvolať ľútosť, čo nie je vzhľadom k “tematike” celkom bežné. Samozrejme, zato môže hlavne samotný námet v podobe “True Story”, a i keď je “Into The White” dobrým filmom, štvrtú skrátka dať nedokážem. (06.06.2018)