Víkend

Převážně konverzační záležitost, která nahlíží na gaye trochu jinak - tedy jako na dva normální milující lidi, kteří se cítí nepochopení okolím. Na nějaké úchyláky nebo homosexuální "stereotypy" zapomeňte. Je to inteligentní, je to příjemně romantické a přestože dost upovídané, divák se nenudí (pozn.divák, který není homofób!!). Neznámé tváře byly pro film jedině přínosem, přestože hlavní hrdina mi do oka úplně nepadl. Na jedno podívání dobré. (04.02.2013)

scénář by bylo ideální převést do podoby rozhlasové hry. sestává víceméně jen z konverzací, v nichž se hrdinové zpovídají ze zážitků a emocí. k těm ovšem divák žádný přístup nemá, než právě z dialogy zprostředkovaného vyprávění. na hereckých výkonech proto stojí vše. slova musejí být podána přesvědčivě. ruční kamera snímající povětšinou fádní interiérová prostředí z nezvyklých úhlů a s mírným rozstřesením, tak spíše působí jen jako nenápadné ozvláštnění a příspěvek k všeobecné snaze o co nejnepokrytější civilnost. rozhovory jsou samy o sobě nezajímavé a nutně nudí, pokud se divákům nepodaří navázat pouto s postavami. velmi intimní průnik do života postav, o který autoři s úspěchem usilují, to usnadňuje, ale v posledku záleží i na vyprávěných příbězích samotných, na povědomosti situací a ochotě vůbec naslouchat vyprávění. s odvoláním k tomu se musím přiznat, že mě film osobně nijak neoslovil, ani nedojal, vlastně ve mě nevzbudil žádné zaujetí. ale s tím tvůrci počítají. sami dobře vědí, že jejich téma není pro většinu lidí atraktivní, a nechávají i o tomto hovořit jednu z postav. i základní princip, na němž je celý film vybudovaný, vlastně sami přiznávají ve scéně, kdy jeden z protagonistů váhavě odhaluje své city do diktafonu druhého. nejde o nich ambiciózního, spíše o relativně úspěšný pokus o náhled do starostmi sužovaného milostného života dvou homosexuálů a naději, že z etudy vznikne cosi hodnotnějšího. netřeba sledovat, stačí poslouchat, co zaznívá, a nechat to na sebe působit. byla by to tedy slušná rozhlasová hra, jak díky obstojně napsaným dialogům, tak díky uměřenému soundtracku, ale coby film jde o lepší průměr. (31.10.2012)

Namlsán některými komentáři, pustil jsem si tenhle film. Výsledek je ten, že se mi dostalo bezesporu nejlepšího tématu s homosexuální tématikou, jaký jsem kdy viděl. Ústřední dvojice je vykreslena, jako normální, milující pár, plný citů a ne, jako uchyláci, kteří by se snad za svou sexuální orientaci měli skrývat nebo stydět. Když vezmu v potaz výborné herecké výkony a brilantní dialogy, nemůže být moje hodnocení nižší ani náhodou. Víkend není možná překrásný, pro mě je jen krásný a je to bezesporu jeden z filmů, který se mi letos vryl hluboko do paměti. (11.11.2015)

Tohle je za plný počet bodů a to bez kompromisů. Jednoduchý film bez hudby a se skorodokumentární, nicméně nenápadně velmi chytrou, kamerou a scénářem, který tiše ohromí svou úderností, má sílu prvního májového polibku pod rozkvetlou třešní. A to hlavně kvůli hereckým výkonům. Jeden z mála filmů, kdy chci věřit, že ta láska byla opravdová. Bolestně upřímná výpověď, která je očišťující. Dechberoucí scéna, kdy jsou polibky už tak sladké, že nejdou unést a jediné, co zbývá, je, dívat se sobě navzájem do očí. ____ KOUSEK DĚJE Bože, kluci, ten víkend jste si měli prodloužit! Málokdy se vidí, takhle natočená láska. ______Vlastně je to příběh o jednom dotaženém a jednom neúspěšném comig outu. Protože nesmělému Russellovi se konečně podaří přijmout fakt, že je gay, zatímco extrovertní Glen, přestože je to zcela zjevné, si nepřipustí, že to, co tak zoufale chce, je vztah. Pořád se bojí, zatímco Russell už ne. (04.05.2014)

Před deseti lety, když jsem Weekend viděl poprvý, jsem mu dal pět hvězdiček. Teď jsem se na něj podíval znovu - a pořád je to výborný, jsem překvapenej a potěšenej, že obstojí. Ta realističnost, syrovost, jakoby všednodenní příběh, plus jak zejména Tom Cullen hraje, to člověka nemůže nechat chladným. (05.04.2021)