Víkend

scénář by bylo ideální převést do podoby rozhlasové hry. sestává víceméně jen z konverzací, v nichž se hrdinové zpovídají ze zážitků a emocí. k těm ovšem divák žádný přístup nemá, než právě z dialogy zprostředkovaného vyprávění. na hereckých výkonech proto stojí vše. slova musejí být podána přesvědčivě. ruční kamera snímající povětšinou fádní interiérová prostředí z nezvyklých úhlů a s mírným rozstřesením, tak spíše působí jen jako nenápadné ozvláštnění a příspěvek k všeobecné snaze o co nejnepokrytější civilnost. rozhovory jsou samy o sobě nezajímavé a nutně nudí, pokud se divákům nepodaří navázat pouto s postavami. velmi intimní průnik do života postav, o který autoři s úspěchem usilují, to usnadňuje, ale v posledku záleží i na vyprávěných příbězích samotných, na povědomosti situací a ochotě vůbec naslouchat vyprávění. s odvoláním k tomu se musím přiznat, že mě film osobně nijak neoslovil, ani nedojal, vlastně ve mě nevzbudil žádné zaujetí. ale s tím tvůrci počítají. sami dobře vědí, že jejich téma není pro většinu lidí atraktivní, a nechávají i o tomto hovořit jednu z postav. i základní princip, na němž je celý film vybudovaný, vlastně sami přiznávají ve scéně, kdy jeden z protagonistů váhavě odhaluje své city do diktafonu druhého. nejde o nich ambiciózního, spíše o relativně úspěšný pokus o náhled do starostmi sužovaného milostného života dvou homosexuálů a naději, že z etudy vznikne cosi hodnotnějšího. netřeba sledovat, stačí poslouchat, co zaznívá, a nechat to na sebe působit. byla by to tedy slušná rozhlasová hra, jak díky obstojně napsaným dialogům, tak díky uměřenému soundtracku, ale coby film jde o lepší průměr. (31.10.2012)

Nebylo to špatné, ale přistihnul jsem se, že se občas nudím. Koukali jsme na to s kamarádkou, musela si odběhnout, za chvíli se vrátila a ptala se mně, co se mezitím stalo. Tak odpovím, že si povídali, ale nic zásadního. Na to ona odvědí, no, tak to už dělají 45 minut :) Asi tak... spíš dokumentární zachycení dvou dnů dvou gayů. Žádné zvraty a napětí nečekejte. (24.02.2016)

Film je to moc zajímavý, bohužel má své ale. To hlavní ale je, že se vlastně za celou tu dobu nic neděje. Čekal jsem nějaký zvrat, alespoň na konci filmu a ono pořád nic. Film staví na výkonech herců, které jsou naštěstí velmi dobré a celý film tak zachraňují. Bohužel ani ty emoce jsem necítil. Čekal jsem, že to bude hodně podobné filmu Shame, ale to bohužel není. 6/10 (21.10.2012)

Je to nenásilné, nekonfliktní, bez hloupého patosu nebo do extrému dotažených citových výlevů, ale stejně mě to nevzalo. Mám dojem, že právě homosexuální vztah je téma, které téhle indii trochu škodí. Film vypráví o vztahu dvou lidí, přičemž nezáleží na jejich pohlaví. Univerzálnost tématu je skvělá, všudypřítomný závan odlišnosti mileneckého páru od zbytku světa se mi ale nelíbí. Heterosexuálové se zde, snad s výjimkou Jamieho, chovají jako skupina nechápavých homofobů, z čehož homosexuálové chtě nechtě vycházejí jako citliví altruisté, což je poněkud roztomilý mýtus. Glen prohlásil, že homosexuálové možná víc tančí, ale jinak dovedou být úplně stejná hovada jako ostatní. Takto nadtematický film by se toho měl více držet. 65% PS: Při pohledu na některé zdejší komentáře mě ale zamrzelo, že i takto jemný film dostává dementní, oplzlé nálepky - není potom těžké při tvorbě queer díla sklouznout ke šťouchancům do heteráčů. Vzpamatujte se, prokrista. (25.01.2013)

Realistický a velmi otevřeným způsobem zpracovaný příběh setkání na jednu noc, které se trochu protáhlo přes víkend. Úžasný Tom Cullen a Chris New. Mezi nimi to funguje parádně a není v tomto směru asi nic lepšího, než když se v gay filmech herečtí představitelé nebojí dát do toho všechno a "odhalit" se před kamerou, jako by tam žádná nebyla. Ta přirozenost a uvolněnost jde totiž hned poznat, a pokud to takto funguje, začíná pracovat ten nejsilnější prvek. Chemie. K tomu tu máme ještě úžasný scénář, který se nevyhýbá otevřeným diskuzím o sexu a vztazích. Žádná cukrlátka, ani patos. Jenom realita. V závěru filmu při scéně na nádraží jsem se neubránila slzám, a když spustil John Grant nádhernou skladbu Marz, mé slzy se protáhly i do závěrečných titulků. Víkend přináší jeden z nejsilnějších a nejotevřeněji natočených gay filmů posledních let. (06.07.2015)