Majster

Master má určitě své kouzlo plné hledání dominantně-mystické touhy vést "své lidi" skrze osvícení o "zbytečnosti emoci, které z nás dělají zvířata, která nejsme" až po "podobnost se Scientologií". Herecky pochopitelně vyšší dívčí, ale chladná, příliš chladná. V tomhle mi film připomněl There will be blood, které mě prostě emočně minulo. Je pěkné vidět, jak Master reaguje na otázky, jak reaguje na nejednoznačnost nebo protiřečení vlastního díla, ale když to vše sečtu, nechám výkony a technickou kvalitu stranou, tak ten film prostě není tak velký, jak se snaží tvářit. Zajímavé je sledovat, jak se filmem prolínají snové pasáže, které vlastně člověku docházejí až zpětně. A ano, je tu hromada zajímavých aspektů, kontrastů, ale ty nedělají hluboký film. Jsou tu naťuknutí, možná i otázky, ale není tu vedený dialog/monolog, není tu ten konečný pocit, který by s člověkem pohnul a zanechal v něm víc. Tento obsah cítím jen v závěrečném rozhovoru hlavních postav o tématu "jsi první, kdo nepotřebuje mistra?", ale přes chytrost této věty pro mě představuje ukázku "bezvýchodnosti" tématu, kterou si sám film stanovuje. A to je škoda. PS: perfektní scéna s "...jakou barvu mají mé oči? " (09.02.2013)

To najvhodnejšie slovné spojenie, ktoré ma napadlo pri sledovaní tohto filmu bolo - premárnená príležitosť. A kde je premárnená príležitosť, tak tichým krokom ako duch sa zakráda aj sebaľútosť. Presne taká mi pripadala hlavná postava. Inak nechápem, prečo toľko ľudí tvrdí, že River Phoenix bol lepší herec ako jeho brat Joaquin. Myslím, že ten sa mu minimálne vyrovná a možno aj v niečom prekoná. Tento snímok stiera akékoľvek pochybnosti o jeho hereckom majstrovstve. Krásny príklad toho, kde herec dokáže prispieť k utváraniu atmosféry. Tá bola po celý čas priam až hypnotická a s nádychom ťažko uchopiteľného magického kúzla. V niečom takomto je PTA majster. Nádherná zaležitosť, ktorá ak to dovolíte, tak vás celých pohltí. Silný nadpriemer. 85/100 (19.04.2018)

Už dlouho jsem z ničeho nebyl tak znejistělý a zasažený jako z tohoto filmu. Jedno vím jistě, nikdo dnes netočí jako PTA a málokdo si troufne tak nekompromisně kloubit enigmatické fragmenty a explicitní významy. The Master je film-psychóza, ještě víc než There Will Be Blood sází na vyšinuté a uhrančivé postavy, jejichž osudy jsou líčeny jedním velkým filmovým anakolutem. Dvě a půl hodiny náznaků, zlomků, nedořečeností, frustrujícího těkání mezi afektem a manipulací, vztekem a apatií, dvě a půl hodiny záměrné bezvýchodnosti, extrémní podivnosti slov, věcí i lidí, přitom však zcela mistrné režijní kontroly nad každým obrazem i nad celkem. Pouto mistra a učedníka se všemi skrytými i zjevnými záchvěvy, analytický pohled na duchovní manipulaci, syrový obraz lidské touhy po smyslu a naplnění, dosažení rovnováhy skrze toho, který "ví", chlad, virtuozita, zároveň silné pochyby, zda to celé není až příliš vykalkulované, ostentativně tajemné... film, který "nechci" vidět znovu. "Musím". To se mi často nestává. The Master, nikoli Holy Motors, je pro mě nejdivnějším snímkem roku. [uzavřená projekce] Edit:Co mi na tom filmu chybí je celek - PTA úmyslně neopouští fázi nekončícího excesu a záchvatů psychózy. I když některé fragmenty jsou božské a postava Freddieho masterpiece (herecky i scenáristicky), film jako takový nevytvoří monumentální jednotu jako Až na krev, je to fragmentární obraz marného hledání, nedosažitelné touhy a vnitřní ambivalence - najít toho, kdo nám dá smysl a zároveň být tím, kdo žádného mistra nemá. Na to, kolik témat Mistr otevírá, je odpověď vlastně banálně prostá - žena z písku. Možná proto tu chybí ona zneklidňující nezařaditelnost Daniela Plainviewa a Eli Sundaye. I když film zčásti funguje enigmaticky (neposkytne jednoznačné motivace a odpovědi na tázání hlavní postavy), není to druh šifer, který vtahuje, spíše strašně sebevědomých okázalých autorských gest (tenhle film má dva mistry: postavu Amy Adams a režiséra). Zatímco Až na krev lze brát jako zneklidňující metaforu člověka, moci, víry a kapitalismu, Mistr je uzamčená, obskurní, přesto nádherná stavba tvůrce, který jako by až příliš začínal podléhat výlučnosti svých vizí. A vzbuzuje ten druh frustrace, bez které nelze myslet a existovat. [85%] (28.11.2012)

Čím by byl pastýř bez svých oveček? Ničím a nebo jen další ovcí? A čím by byla ovce bez svého pastýře? Ničím i vším, ztracená ve víře.. Inspirace? První návrhy There Will Be Blood, zakladatel scientologie L. Ron Hubbard, novela V. od Thomase Pynchona, život Johna Steinbecka a opilecké historky Jasona Robardse ze služby u námořnictva. Témata? Existenciální problémy veteránů v poválečné Americe, toxický vztah mystiků a jejich bloudících žáků, tuhý lidský boj s osamělostí a animální povahou a snad i love story. Od Andersona těžký osobitý koktejl, který svou minimální snahou o koherenci donutí některé diváky zúžit své vnímání jen na finále herecké extraligy. Mistr Hoffman se stal vicemistrem, jeho barman, vojáček a pijan etanolu z torpéd Phoenix pak suverénním mistrem. Ten střet spíše klasického herectví první poloviny století a fyzického výkonu ala Brando patřící polovině druhé byl úchvatný a nesl sebou i další téma v podobě jakési cesty amerického mužství skrz tyhle dvě periody. „You're the bravest girl I've ever met. Now stick it back in, it fell out..“ (10.09.2019)

Potřebuju to vidět ještě jednou, ale čuju další andersonovskou uberpecku. Phoenix fenomenální, Hoffman těsně v závěsu, ale především je tu ono pomalé sektářské sondování, které dráždí každičkým dialogem. Servíruje Dodd smyšlené bláboly, nebo svému učení skutečně věří? Záleží na tom? A může člověk vůbec žít tak, aby byl opravdu svobodný? Možná je to celé neskonale banální, ale pozornost to drží jako máloco. (9/10) (10.01.2013)