Pestrobarevný

Zaslouží si někdo druhou šanci? Touto myšlenkou film začíná. A během zbývající stopáže si celou dobu budete říkat, že možná si někdo druhou šanci zaslouží, ale rozhodně to neměl být ten bastard, co je zde hlavní postavou. Snad vůči ŽÁDNÉ jiné postavě v anime (a zřejmě i hraném filmu) jsem necítil takovou vlnu nenávisti, jako vůči tomu zmr... individuu tady. Z celého srdce jsem mu přál, ať se po zbytek věčnosti smaží v pekle. Ne, není to antihrdina, pro ty mám slabost, tohle je prachprostý přizdisráč. Pocity znechucení a nasranosti z hlavní postavy pohřbily cokoliv jiného z tohohle anime. Nápad podprůměrný, "poselství" příliš průhledné, řemeslná stránka ušla, leč to je tak jediné pozitivní (a hlavní hudební motiv zněl první 4 vteřiny jako motiv z Křemílka a Vochomůrky). ----------------------------UPDATE----------------------------, po přečtení komentáře od Kontraktora a po časovém odstupu (=vychladnutí): Pestrobarevný, význam názvu Vám vysvětlí samotná hlavní postava, po svém (pro mě naprosto nepochopeném) duševním vývoji a uvědomění si odpovědi na otázku ohledně života (vesmíru a tak vůbec). Odkud tahle proměna přišla, je mi záhadou. Lidé se mění po externích či interních (dlouhodobějším zpracovávání externích) prožitcích. Externí by byly, ale on je naprosto ignoruje… aby se naplnila emocionální hráz a pak záměrně praskla? C’mon! Celý tento film selhává na hlavní postavě. Jak už jsem napsal dříve, je velmi nesympatický. Ale navíc i nepochopitelný a neuvěřitelný – např. proč cítit zášť vůči matce cizího propůjčeného těla a mstít se jí i když sám deklaroval, že je mu život svého obalu ukradený, omlouvajíce své chování tím, že je mu život svého obalu ukradený? Tahle do očí bijící kontradikce ničí celý zážitek z potencionální konfrontace tělo x duše. Po dvou minutách už bylo naprosto jasné, o co půjde. Což by vadit nemuselo, kdyby výplň mezi začátkem a koncem (naprosto předvídatelným) „pohnula srdíčkem a potěšila duši“, což ANI ZDALEKA neudělá. O čem tenhle film vlastně je? O pocitech ztracenosti a úniku? Na to nepasuje odosobněná rovina cizího těla i jasný viník. O andělech? Kteří řeknou, že nic neprozradí, aby následně vyzradili do detailu všechny události před smrtí? Proč tam ten anděl vůbec byl? O tom, že „sebevražda je špatná, áááno“? Protože čumění na obraz je fajn. O druhých šancích? Ale prosím… Příběh špatný (nebo jen strašně špatně podaný, což je totéž), emoce nula, řemeslná stránka by zasloužila pochvalu, ale který z dnes vznikajících animovaných filmů má bídně odvedenou animaci? Tady navíc byla „reálná“ animace, normální kulisy evokující fotky, žádné vybuchující planety, žádná stylizace => proč to sakra vůbec bylo animované? Hudba nebyla špatná, Japonci Křemílka neznají, ale mi i přes tuhle vědomost cukaly koutky, což dost pohřbívalo už i tak emoce pohybující se u bodu mrazu. Těžko hodnotit, i po týdnu mi vzpomínka na toho spratka vaří krev, ale tohle asi nebylo záměrem tvůrců. Jednu hvězdičku bych asi dal, ale nechám odpad jako varování pro ty, co budou přemýšlet nad tím, jestli přijít s tímhle filmem do styku. (08.05.2011) (menej) (viac)