Až vyjde mesiac

[SFF 2012, Sydney] Instant classic v plnej paráde a ja sa už neviem dočkať druhej a tretej projekcie pretože toto je ďalšia továreň na nápady ktorých jedinečnosť môže byť zdvojnásobená až po opakovanom pozretí. Rukopis dodržaný a aj keď nie až tak kúzelne neprístupný/ojedinelý ako kedysi, tak ku prospechu veci (v niektorých pasážach) ešte viac vypiplaný. Dočkáme sa očakávaného, ale aj prekvapujúceho a hlavne niečoho, čo si vyžaduje agilnú spoluprácu. V každom ohľade, nezabudnuteľné... (09.06.2012)

Dnes jsme zprovoznili na louce nad naším městečkem letňáč a tohle byl první film doufejme z dlouhé řady snímků, který byl na této premiéře promítán. Bouře naštěstí noc před promítáním odezněla, komáři žrali jak diví bez ohledu na holé části těl napenetrované repelenty, ale pivko bylo studené a brambůrky správně solené a křupavé tak se to mohlo rozjet ! ... Co říci k příběhu? Zvláštní. To je to slovo co mne napadá. Anderson buď má skauty hodně rád, nebo je hodně nesnáší... Do teď nevím jak to s nimi má, každopádně o skautech a nejen o nich je tenhle snímek. A hned mne napadl i jeden starý vtip: ,,Co je to skaut? Díte oblečený jako debil pod vedenim debila oblečenýho jako dítě.'' Vidět Edvarda Nortona ve skautském a chovat se skautsky, už jen to stojí za vidění. A to nemluvím o Harvey Keitelovi, který po hříchu není ani zmíněn zde v hercích... Celý film je takový lehce úsměvný na hraně absurdna. Hlavní hrdina mi děsně připomínal předčasně vyspělého (inteligenčně) Manyho z Takové moderní rodinky. Z koho jsem byl paf byla mladičká Kara Hayward a stejně jako mně kdysi u Zaříkávače koní zaujala mlaďounká Scarlett Johansson, i této dívčině věštím slibnou budoucnost ! Děj je plný mládí a naivity, která neví jen tuší jak vypadá svět dospělých. Kamera byla hodně zajímavá i ten šedesátkový feeling, který zde nebyl zdůrazňován rockenrollovým podkresem, ale vzhledem k lokacím starou poctivou dřevitou americkou country Hanka Williamse, kterou v některých okamžicích skvěle prolínal svojí hudbou A. Desplat. Možná mi něco uniklo, možná jsem nebyl úplně naladěn na stejnou frekvenci, každopádně pro mně to nebyl ani průšvih ani nic excelentního a tak dávám za solidní průměr a 3 skautské nášivky. * * * (16.06.2019)

Člověk si myslí, že už ho Anderson nemá absolutně čim překvapit a on přijde s tak brilatní dávkou nadhledu, nápadů a toho "svého" humoru, že prostě nelze odolat. I když se vlastně pořád jedná o toho starého dobrého Wese, v tak neodolatelném balení jsme ho tu snad ještě neměli. Tenhle film zkrátka musí zlepšit náladu i tomu největšímu pesimistovi. A kariéru Kary Hayward budu asi pečlivět sledovat. (07.10.2012)

„Deník oddílového vedoucího, 2. září. První den pátrání po Samovi Shakuskym. Morálka je nízká. Asi proto, že Sam je nejméně oblíbeným skautem v oddílu. S velikým náskokem.“ Další bizarní, divný, vtipný, hravý a nápaditý výlet s panem režisérem, na jehož filmy si už snad (?) začínám pomalu ale jistě zvykat a přicházet jim na chuť. Práce se všemožnými detaily, barvami, dekoracemi a rekvizitami se mi moc líbila (technická a vizuální stránka na jedničku). Stejně tak casting, ostatně užívat si pohromadě takové herce jako jsou Murray, Norton a Willis se člověku nepoštěstí každý den, že. Ovšem myslím, že se podařilo vhodně vybrat i dětské představitele a konkrétně hlavní dvojice mě i přes svoji účelnou mentální „převyspělost“ (na kterou jsem obyčejně ve filmech dost háklivý) slušně bavila, stejně jako všechny ty fóry, ať už záběrové nebo slovní. Paradoxně nejslabší na filmu mi přijde příběh jako takový. Člověk se sice vzhledem k výše vyjmenovanému nudit nestihne, ale já osobně se dějem necítil strhnutý natolik, abych si film dokázal užívat naplno (a scény s bleskem a skákáním přes vodu mi i přes tu nadsázku přišly mimo a zbytečné). Proto to vidím na „pouze“ solidní 4*. „Někdy si dávám listí do vlasů. Ochladí to hlavu.“ – „Dobrý nápad. Možná by taky pomohlo sundat si beranici.“ (20.07.2015)

Sam a Suzy přichází s pověstí majstrštyku, ale mě přesvědčují o tom, co jsem tušil už dávno. Když Anderson vypráví o vztazích v rodině, jsem podstatně spokojenější než když v příbězích z dospívání naplno spoléhá na nostalgii. Proto se u Rodinky, Života pod vodou nebo podceňovaného Darjeelingu nepřestávám usmívat a naopak u Měsíce, který si náladově párkrát podává ruku s Rushmorem, mi pár věcí vadí. Všechna obvyklá nesmělost a neuchopitelnost je pro mě najednou příliš chtěná a dialogy vždy o malý kousek přepálené, aby se Wesovy typické nálady daly snadněji rozeznat. Páprda Willis, puntičkář Norton i věčně vážná Kara Hayward sice fungují perfektně, ale ani oni mě nepřesvědčili o tom, že bych se na tenhle road trip vydal znovu. (16.10.2012)