Divoký Django

(1001) Bohužel už je to přesně deset let, co mi něco od Tarantina připadalo cool, takže podle toho taky vypadá, jak jsem si užila tenhle film. S tím souvisí i to, že Waltzovu kouzlu jsem nikdy nepodlehla, navíc mi jeho výkon přijde značně stereotypní. Jestli už bude chudáček pořád hrát jenom jednou stejnou roli, tak ho docela lituju. Velký problém jsem také měla s hudbou. Kromě toho, že se mi nelíbí konkrétní použité písničky, to čert vem, nemůže se každému líbit všechno, se mi spíš přestává líbit Tarantinovo spoléhání na to, že stačí k libovolnému celku pustit anachronickou píseň a "ono se to nějak udělá". A pokud je pravda, že Morricone řekl, že už s ním nebude spolupracovat, protože používá hudbu úplně nesmyslně, tak jsem ráda, že jsem dospěla ke stejnému názoru jako Morricone. A taky se tím kumulují bezobsažné, bezpřínosné pasáže, které zbytečně prodlužují hodně přepálenou stopáž. Je tam i dvakrát scéna s naprosto totožným obsahem - hajzlové nasírají Djanga, ten sahá na zbraň a potom ji pustí, když se situace uklidní. Místo toho, že by to působilo jako princip, to spíš vytváří dojem, že se někdo zapomněl ve střižně a pod dojmem, že je génius, zanevřel na řemeslo a jeho pravidla. Také už jsem dozajista dospěla do stádia, kdy mi nepřijde, že by situace, kdy někdo někoho střelí, a třeba několikrát, a ten někdo u toho řve, generovala humor či zábavu. Už aby Tarantinovi bylo šedesát a přestal točit filmy, jak slíbil, protože si nedovedu představit, kam by to chtěl ještě eskalovat. Je jasné, že hranici uměleckých záměrů už překročil. Nicméně se učím oceňovat takové malé věci jako debatu nad pytli s dírami na oči (i když je ve filmu vlastně dost navíc), nebo oznámení, že Alexandre Dumas byl černošského původu, ačkoli v Leově reakci na to se třeba mohl mnohem víc porochnit. Na závěr se snad už nabízí jen otázka, který film obsahuje "lepší statement", jestli Django, nebo 12 let v řetězech. Dle mého názoru jsou oba filmy bullshit, ale každý z trochu jiných důvodů. Doporučuji komentáře uživatelů Vitex a salahadin, kteří mi píšou úplně ze srdíčka, u Vitexe zejména pasáž o morálce autora a v případě salahadina ta část o srabství hlavní postavy. (03.12.2014)

70 % . Mám rád Tarantina, jeho štýl, svojrázny humor, jeho postavy aj dialógy, jeho univerzum, mám rád Quentina Tarantina. Ale väčšinu jeho filmov mi stačí vidieť raz, dva razy za život. Divoký Django nebude výnimkou. Perfektné a pritom svojím spôsobom nudné a "očakávateľné" herecké výkony, skvelá výprava, ktorá sa však vo finále celá zdrcne na jeden dom, výbušné scény, ktorým však predchádza 20-minútový dialóg... Veď to poznáte, taká tarantinovská klasika. Násilie začne po čase pôsobiť stereotypne a finále je rovnakou mierou napínavé ako nudné a zbytočne dlhé. Samé paradoxy človeče. Ak to mám trocha prehnať, nakoniec sa mi najviac páčila asi WTF scéna s Ku-Klux-Klanom. (26.01.2017)

Presne také, ako som dúfal. Nebyť tej menej záživnej polhodiny po brutálnej megaprestrelke úplná dokonalosť. Je to stále Tarantino, no zároveň klasicky vystavaný pištoľnícky epos v najlepšej tradícii európskych westernov. Vtipné, krvavé, zábavné, výborne zahraté - Waltz samozrejme opäť vládne. Navyše to má tú bohumilú vlastnosť tarantinoviek, že s opakovanými zhliadnutiami je to čoraz väčšia vychutnávka. (08.01.2013)

// "Niggas don't walk around here, niggas run!" Hahá. Quentin se zase jednou vytasil s luxusníma hláškama ale tentokrát k tomu přidal i chytrý a napínavý příběh, který - házejte po mně šutry, jak chcete - mi v Basterdech zkrátka chyběl. Tomu filmu opravdu nejde snad nic vytknout, především pokud jste fandové tvůrce a ještě navíc žánru. K tomuto spojení muselo jednou dojít a lépe a za víc ulítlího, přesto velice cool soundtracku to snad ani dopadnout nemohlo. Nejlepší části: jízda KKK, večeře v Candylandu, scény s S. L. Jacksonem ;) // EDIT: po dalším shlédnutí si za těmi pěti stojím, perfektní soundtrack, perfektní dialogy, perfektní scény - po Pulp Fiction Tarantinův nejlepší film. (10.01.2013)

Po megaúspěšném filmu je obvykle velmi těžké přijít znovu s něčím velkolepým a málokterý režisér dokáže znovu přeskočit sebou samým nasazenou laťku, podvědomě jsem tedy čekal, že Quentin Tarantino bude po tak brilantním snímku, jakým byli Hanebný pancharti, zákonitě trochu v útlumu, ale on se projevil jako velmi ,,nehanebný panchart" a znovu natočil cosi brilantního. A zjevně již lze v jeho filmech pozorovat cosi jako trend, už to není jen pouhá zábava, Tarantino má svůj koncept a do svých posledních filmů kóduje sdělení, už u Panchartů chtěl ve scénáři jakoby přepsat historii a dát Židům alternativní druhou šanci, jak se vypořádat s holocaustem, namísto pasivity zažehnout (virtuální) jiskru vzdoru. Bylo to ještě příliš křiklavé a napsané pro efekt, Django už má v tomhle směru mnohem sofistikovanější koncept. Tarantino nejen baví (a jak skvěle!), ale také klade závažné otázky - Proč se černoši nevzbouřili a nepozabíjeli bílé? (analogicky v předchozím filmu Židé) A také svým filmem odpovídá - otroci přijali uvažování bílých a vzali své otroctví jako nezpochybnitelnou normu, nechali se ovládnout strachem, usídlilo se v jejich hlavách. A tak Tarantino nabízí Djanga, černocha na koni, černocha s historickou rozbuškou. Quentin tím vlastně naplňuje k žánru neodmyslitelně patřící institut pomsty, tady ovšem pomsty za celou rasu, což je dost novum. Nikdy bych nečekal, že právě Tarantino natočí film (byť western) o lidských právech, a co je nejzajímavější, udělá to sofistikovaněji a vynalézavěji, než na Oskary nominovaný Spielberg v případě analogicky vyznívajícího historického spektáklu o Lincolnovi. A samozřejmě nesmíme zapomenout na Christophera Waltze, se kterým Quentin konzultoval svůj scénář a který působí v jeho filmech tak trochu jako podvratný element - rakouský představitel samého nacistického Zla Hanse Landy, tedy toho, kdo zodpovídá za holocaust, tu v nové roli iniciuje osvobození černochů z otroctví a konkuruje samotnému Lincolnovi, respektive předbíhá ho o pouhopouhé dva roky. :-) Navíc v roli Němce. To je opravdu pikantní herecký přerod. :-) Dokonalá scéna s Ku-Klux-Klanem v pytlích na hlavách, skrze něž není dobře vidět, je pak podvratná o to více... (06.02.2013)