Náš domov

Vážení přátelé... film mi byl puštěn, sám bych si ho asi nepustil... Vydržel jsem to do poloviny a vzdal... Kýčoidní astrální agitka, velmi připomínající (jak už zde bylo trefně napsáno) kýčovité jehovistické obrázky, v tomto filmu tedy převedené do pohybu. Strnulé, toporné, nezajímavé, nudící... Ač vlastně hlavně o duši, bohužel paradoxně výsledný film bez duše... nemastný, neslaný, prázdný... 1000 x raději si pustím Malého Budhu, nebo Ježíše Nazaretského (07.03.2014)

Uf, konečne som po roku a niečo dopozerala posledných 20 minút. Utrpenie, utrpenie. Toho, kto na niečo také verí, to osloví. No pre zvyšok, to bude iba pouhopouhý film o astrálnom cestovaní a tam to končí. Pôvodne, som bola zvedavá ohľadom celej veci astrálneho cestovania, no osobne mi spracovanie filmu nevyhovovalo. A navnadenie vyprchalo. (+súhlasím čo napísal užívateľ sochoking) (03.09.2013)

Mystický film na úrovni, tu netreba brať ohľad na svoju vieru či ateizmus, ale na predstavivosť autora. Každý si môže predstavovať život po smrti ako chce a nikto z nás nemá tú istotu. Tak prečo film odsúdiť za to, že niekto si predstavuje, že očistec je život v službe, kde si človek musí odpracovať svoje hriechy? Alebo že pripúšťa reinkarnáciu ako vykúpenia za predošlý život? Odsúdime snáď aj Danteho za jeho predstavu Raja, Očistca a Pekla? Ešte som nepočul, že by niekto Božskú komédiu zavrhol. A tak neváham dať vyššie hodnotenie, lebo toto je skutočný art, skutočná fantázia, hoci spracovanie nie je špičkové a sám s niektorými myšlienkami nesúhlasím. No a kritikom, ktorým sa film nepáči, pretože majú iné predstavy sa dá len odkázať: natočte si vlastný film. (18.03.2021)

Téma, které osloví a napoví (mě určitě :-) ). Přesto mi astrální svět (město) v tomto podání nebyl zrovna nejsympatičtější – mám na mysli to high-tech vyobrazení jednotlivých institucí, chyběla mi tam víc určitá řekněme esencialita. Ta přítomná v podobě lyrického sezení na trávníku a naslouchání překrásné hudby mi právě nekorespondovala s technologiemi budov a zařízení „třetího tisíciletí“ – trochu mi to připomnělo jednu ruskou pohádku, na které jsem byla v první třídě se základkou v kině a jejíž název jsem třeskutě zapomněla (bylo to o duších dětí, které se připravují na svůj vstup do těla a mají se narodit té které konkrétní mamince, děti předtím, než se narodí maminkám vyrábí různé dárečky, tenkrát mi to naprosto učarovalo….kdyby někdo věděl, o co jde, uvítám název pohádky, děkuji). Vyhovovalo by mi víc lazení astrálu do Harmonie s přírodou, potažmo s vesmírem, ne s hudbou technologií budoucnosti....Ale jinak je Nosso Lar opravdu pozoruhodné a velmi jiné dílo. Nejsilnější scéna ve filmu pro mě byla ta, ve které zástup Duší vítal zbídačené příchozí židovské duše….Nevím, jak hodnotit, něco mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami. (13.12.2011)

Radko*** se ptá a jak bude po smrti, a odpovídá slovy J. H. Krchovského; v našem regionu si asi vystačíme sami - já bych zůstal u Ladislava Klímy. Brazílie je velká země, a tutíž i osetá mnohými proroky, kteří - na rozdíl od největšího proroka, který nenapsal jediné slovo (a léčil), popsují stohy papíru (a neléčí). Podobným velkoproducentem jako Chico Xavier, je i Phil Glass, který také ví, co se lidem líbí, a dá jim to při jakékoli příležitosti. (28.12.2017)