Náš domov

Téma, které osloví a napoví (mě určitě :-) ). Přesto mi astrální svět (město) v tomto podání nebyl zrovna nejsympatičtější – mám na mysli to high-tech vyobrazení jednotlivých institucí, chyběla mi tam víc určitá řekněme esencialita. Ta přítomná v podobě lyrického sezení na trávníku a naslouchání překrásné hudby mi právě nekorespondovala s technologiemi budov a zařízení „třetího tisíciletí“ – trochu mi to připomnělo jednu ruskou pohádku, na které jsem byla v první třídě se základkou v kině a jejíž název jsem třeskutě zapomněla (bylo to o duších dětí, které se připravují na svůj vstup do těla a mají se narodit té které konkrétní mamince, děti předtím, než se narodí maminkám vyrábí různé dárečky, tenkrát mi to naprosto učarovalo….kdyby někdo věděl, o co jde, uvítám název pohádky, děkuji). Vyhovovalo by mi víc lazení astrálu do Harmonie s přírodou, potažmo s vesmírem, ne s hudbou technologií budoucnosti....Ale jinak je Nosso Lar opravdu pozoruhodné a velmi jiné dílo. Nejsilnější scéna ve filmu pro mě byla ta, ve které zástup Duší vítal zbídačené příchozí židovské duše….Nevím, jak hodnotit, něco mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami. (13.12.2011)

I mně během sledování napadla jistá shoda s filmem Jak přicházejí sny. Tam však byl - říkejme tomu ráj - ztvárněn pro mne mnohem přirozenější formou. Ani mně zde zcela nesedly moderní budovy jednotlivých institucí a vznášedla jak z románů J.M.Trosky... Ale přes těchto pár vskutku nepodstatných detailů má film stále silný potenciál zasáhnout hloubavého diváka a to troufám si říci napříč všemi vírami a dokonce i nevěřícího. Tam nahoře jsou totiž lidé hodnoceni podle svých dobrých skutků vykonaných zde. Zde (na zemi) je míněna přestupní stanice do života tam. Doporučuji vidět. Velmi originální, velmi poutavé, nutící k zamyšlení. No odpovězte si sami - co dobrého (pro ostatní) jste za poslední týden udělali? * * * * (02.01.2012)

Radko*** se ptá a jak bude po smrti, a odpovídá slovy J. H. Krchovského; v našem regionu si asi vystačíme sami - já bych zůstal u Ladislava Klímy. Brazílie je velká země, a tutíž i osetá mnohými proroky, kteří - na rozdíl od největšího proroka, který nenapsal jediné slovo (a léčil), popsují stohy papíru (a neléčí). Podobným velkoproducentem jako Chico Xavier, je i Phil Glass, který také ví, co se lidem líbí, a dá jim to při jakékoli příležitosti. (28.12.2017)

Vážení přátelé... film mi byl puštěn, sám bych si ho asi nepustil... Vydržel jsem to do poloviny a vzdal... Kýčoidní astrální agitka, velmi připomínající (jak už zde bylo trefně napsáno) kýčovité jehovistické obrázky, v tomto filmu tedy převedené do pohybu. Strnulé, toporné, nezajímavé, nudící... Ač vlastně hlavně o duši, bohužel paradoxně výsledný film bez duše... nemastný, neslaný, prázdný... 1000 x raději si pustím Malého Budhu, nebo Ježíše Nazaretského (07.03.2014)

Mierový pohodový film s duchovnom a dobrom, škoda, že niekde v polovici to stratilo zaujímavosť. Knihu som nečítal, no nemám dojem, že tu ide o akúsi náboženskú agitku, ono sa to celkom dalo, malo to v sebe dávku mystiky, akýsi futurizmus spojený s prírodnom, s vyššími zmyslami, proste taká kúzelná oddychovka. (03.09.2013)