Pygmejovia – Deti džungle

Ďalšia Barabášova konzerva času o ľuďoch, ktorých prírodný spôsob života je do budúcnosti veľmi neistý. Nerastné bohatstvo, nad ktorým majú svoj jedinečný životný priestor, vedie k nezastaviteľnému klčovaniu pralesa a na vine nie sú len miestne vlády, ale hlavne „civilizovaná“ spoločnosť, ktorej mobily a počítače sa nedajú vyrobiť bez niektorých nerastov. (10.08.2019)

Tento film se řadí do strategie, kterou tak úspěšně rozvinuli především Rusové a Američané: OBJEVIT - NAFOTIT - ZLIKVIDOVAT. Každá informace, kterou přinášejí média o životě "primitivních národů" (a totéž platí o zvířatech), je pro ně zhoubná. Jediné, co jim může prospět, je nevšímat si jich, a nechat je být takovími jací jsou, nelést jim do zelí a nekorumpovat je směnným obchodem (a totéž platí samozřejmě i o horolezcích a přírodě). Film jsem po čtvrthodině pietně vypnul. Pro hodnocení takových filmů není na čsfd žádná kategorie. (10.07.2018)

Tak jsem zase o fous vzdělanější. Moc mi snímek však do duše nepromluvil a jsem hrozně rád, že žiji tam kde žiji. S Pygmeji bych neměnil ani náhodou. Není jim, klukům černým, co závidět. Mnohem zajímavější než cesta mezi Pygmeje, kde to, abych pravdu řekl, nefunguje o moc jinak než v ostatních černošských kmenech, mi přišel průjezd Kongem. Kongo je nádherná země, kterou bych si netroufl projet ani tankem, který bych uměl hodně dobře řídit. Moc záběrů jsem z této země neviděl, protože většina jich zřejmě Kongo nikdy neopustila. V tomto dokumentu je záběrů z této malebné země minimum, protože nikomu nestojí kvůli tomu riskovat krk. Dokument mě nijak závratně nebavil. Zajímavých záběrů není zase tak mnoho. Zdálo se mi, že se dvoučlenná výprava vydala na cestu hlavně pro svoje osobní potěšení a při té příležitosti něco málo natočila. Kromě sbírání medu a krátkého lovu člověk pozoruje pouze tančení kolem ohně a kojení. Vidím to sotva na 2 *. (27.08.2014)

Další z myšlenkově i dokumentárně skvělých filmů mistra Barabáše, který mi každým svým filmem otevřel nový obzor do tajů skrytých krás naší planety Země. Je zajímavé, že lidé bez ničeho, jsou lidmi šťastnými a ve svém rodném jazyku nemají slovo jako je válka, ale také nemají potřebu po zisku ať již v jakékoliv formě. Další z úžasných dokumentů tentokrát na hranici Konga a Středoafrické Republiky, kde v husté džungli přežívají jedni z posledních Pygmejů, svým vzrůstem nejmenší lidé na světě. 85% (29.09.2013)

Barabášovo ďalšie putovanie za prírodnými kmeňmi. Samotná téma toľkokrát omieľaných afrických domorodcov nepatrí medzi moje obľúbené (neustále tance, rituály od-duchovania či polmetrové plácačky namiesto pŕs), ale to, ako to vie Pavol Barabáš podať, že dokument nakoniec chcem dopozerať a nasať atmosféru, mu neskutočne slúži ku cti. Nie so všetkými myšlienkami ale súhlasím, aj keď vítam pokusy o sebareflexiu "bielej rasy". Napríklad to, že mocnejšie štáty vyciciavajú bohatsvo Konga a ťažké kovy ako kobalt či zlato tak môže každý z nás používať vo svojich počítačoch a mobiloch. Zarabajú predsa aj Kongčania, síce len úplná elita, ale tak to chodí takmer všade na svete. Svoje technické vychytávky by sme mali tak či tak, ale nikomu z nás by sa asi nepáčilo, keby boli drahšie, takže nefrflime. Tiež to, že záchrana prírodného kmeňa nie je z našej strany sebecká, aby i naďalej mohli cestovatelia ukazovať a antropológovia študovať tieto kmene, ktoré nám pripomínajú vlastnú ľudskú prehistóriu. Národ Pygmejov je už čiastočne skazený z toho, ako sa od nás naučil fajčiť tabak a takéto naše neduhy bude nasávať čoraz viac. Robo Roth sa síce snažil o dôstojné nahovorienie dokumentu, ale jeho hlas sa až tak nehodí na tento formát; textovo nemám výhrady. Spodnú hranicu 4 hviezd si ale dokument zaslúži. Musím skúsiť tie pečené banány. (02.08.2019)