Prípad pre obhajcu

70% — Film příjemně překvapil, neznal jsem ho doposud. Technická kvalita kopie, která byla vysílána, byla příšerná, ale to se naštěstí nedá říci o samotném příběhu, plném kritického pohledu na osu vyšetřovatelé — státní zástupci / obhájci — soudci. Konec pak byl docela zvláštní a přidal tomu absurdní třešinku navrch. Aneb boj obhájce za pravdu, o kterou nikdo nestál, dokonce ani odsouzený a jeho rodina ne. (10.10.2017)

Slovenská filmová tvorba měla od konce 50. let výbornou úroveň, v tomto snímku ještě navíc podtrženou tím, že na Slovensku byly příznivější podmínky pro zobrazování ožehavých a kritických témat, jež otřásaly šablonovitým pohledem na reálie. Otázka poctivosti v právnickém řemesle, kdy byla leckdy přiznání vynucována násilím, kdy každý na každého něco věděl a v okamžiku, kdy se slušný obhájce snažil dosíci spravedlnosti pro mladého hocha, který byl obviněn ze znásilnění a vraždy dívky, to byly v té době velmi odvážné náměty pro filmové zpracování. Navíc se zde na příkladě prostředí pouťových atrakcí ukazuje, že dnes obecně přijímané tvrzení, že se u nás nesměl hrát rokenrol, je účelovou lží. Psychologicky zajímavé je i prokreslení rodinného klanu, jenž se provozováním kolotočů živí; vůdčí osobnost rodiny - otec - se staví proti přešetření případu... Přidáme-li k tomu všemu i výčet vynikajících hereckých osobností - Kvietika, Pántika, Machaty, Vaška - pak je pět hvězdiček na místě. Jen ten krajský prokurátor v podání Rudolfa Deyla ml. s mizerným dabingem ty ostatní trochu shazuje. (18.06.2014)

Štefan Kvietik v sympatické roli advokáta, který se usilovně snaží zprostit viny z vraždy podezřelého patnáctiletého kluka. Přitom rozkrývá nejen komplikované vztahy v rodinném klanu kolotočářů, ze kterého chlapec pochází, ale hlavně ledabylou a nezodpovědnou práci vykonavatelů policejní a soudní moci. Velmi pěkné téma a zajímavé konečné vyústění celého příběhu, leč natočeno až příliš uspávacím tempem a postavy, kromě samotného obháce, příliš nevýrazné. (22.11.2014)

Trochu nadhodnotím, ale od Vichtu som očakával priamočiaru detektívku, veď viete, s akým zhruba dejom. Neprávom odsúdený, kriminalista/advokát zistí chyby v pátraní, obnoví proces a tam to všetkým natre. Omyl. Prípad pre obhajcu rieši vzťahy v prokuratúre/na kriminálke, no proste tam niekde vyššie a naopak, rodinné vzťahy u kolotočiarov. Čo z toho vznikne, možno už dnes neprekvapí, tento typ pointy je dnes už dosť prefláknutý. Tempo je pomalšie, čo je trochu na škodu, pretože možno budete mať pocit, že sa film občas točí v kruhu. Z toho sa nakoniec dostane, body navyše získava film záverečným monológom advokáta. Zistil som, že mám bordel v slovenských hercoch, Machata, Kvietik a Pántik v jednom filme sa mi zlievajú. (30.05.2015)

Štefan Kvietik v sympatické roli advokáta, který ve snaze osvobodit patnáctiletého kluka odsouzeného za vraždu, bojuje svůj "první velký případ. "Nevím zda jsem všechno prohrál nebo i nad něčím zvítězil" říká advokát v samotném závěru filmu. Kladu si otázku, zda v tomto případě neprohrál především sám režisér Martin Hollý, když se mu nepodařilo natočit film, který by neměl tak pomalé tempo a tudíž tolik nenudil. Většina postav (s výjimkou té Kvietikovy) je zde dost nevýrazných. Naopak hudba plná "vypalovaček" tehdejší populární hudby je výrazná až moc. Co se mi vcelku líbilo bylo zdokumentování soudnictví v tehdejším Československu. Věta, "luďom treba vrátiť dôveru v naše súdnictvo...", je přitom, zdá se, stále aktuální. (04.01.2018)