Veľký Gatsby

Na Velkýho Gatsbyho jsem se hrozně dlouhou dobu nechtěl podívat. Nelíbilo se mi jméno režiséra, který je pod ním podepsaný. Z jeho filmů mě totiž ještě žádný nebavil a nečekal jsem, že by tohle mohla být výjimka. Výjimka to nicméně přeci jen je. Hlavně proto, že ačkoliv by to nikdo nečekal, tak tvůrci se rozhodli do tohoto bohatě zdobeného filmu z dvacátých let přidat tunu naprosto úchvatných a překrásných digitálních efektů, které rázem z filmu dělají pohádku. Nemluvě o taneční muzice, která dost zvláštním způsobem kombinuje dvacátá léta se současností. Tahle pohádka má nicméně od začátku takový spád, že jsem čekal na moment, kdy vydechne naposled a už se znovu nenadechne. Takovou rychlost ve filmu jsem hodně dlouho neviděl, bylo to až brutální. Nakonec ale na scénu po asi půl hodině přišel Leo a vše se naštěstí lehce zpomalilo. Leo k tomu ještě předvedl naprosto poctivý výkon jemu vlastní. To se ale nedá srovnávat s absurdním vyprávěním samotného filmu, takže nezbývá nic jiného, než dát tři hvězdy. Pořád ale musím říct, že jsem dosud viděl nejlepší film Baza Luhrmanna. (14.09.2014)

Baz Luhrmann není nikterak originální ani závratně výjimečný filmař. Jeho spojení s Leonardem DiCapriem ale bůhvíjak a z bůhvíjakých důvodů funguje na jedničku (ne poprvé a snad ne ani naposledy). Občasné parodické – a možná i trochu gay – vyznění zcela přebíjí literárně-friendly vykreslení většiny postav (trochu méně otravnosti, či zcela jiný casting, pro Carrawaye - Maguira by ovšem byl fajn) a především jejich smýšlení a povahy (až na jeden menší laps v závěru, který je ovšem téměř totožný s verzí s Redfordem). Po zbytečně teatrální (avšak vzhledem k době pochopitelné), suché a emocionálně studené verzi se sic klasicky výborným Redfordem, ale o to horší Miou Farrow v roli kostlivce, je nejnovější adaptace opus-románu Francise Scotta Fitzgeralda příjemným letním osvěžením, které není zbytečně vykleštěno a ani dramaturgicky nestrádá vůči nepříliš literárně-friendly době. (15.05.2013)

Zpočátku omamující kýč, potom už jen únavná selanka, pajdající na obě nohy. Jak jde o samoúčelné kamerové fígle a čarování s obrazem, tam si je Luhrmann jistý v kramflecích, ale v prostém smysluplném vyprávění a ve snaze dostat se zúčastněným postavám pod kůži selhává. Zmínil jsem kýč – při všech těch opulentních večírcích si připadáte, jakobyste se dívali na velkého sádrového trpaslíka, ověšeného pestrobarevnými pentlemi a blikajícími žárovičkami. Potom, když má dojít na city, je to jak z plytké povídky v nějakém dívčím časopise – mám na mysli to kolovrátkovité „Má tě ráda, nemá tě ráda, má tě rád, nemá tě rád, odejde s Tebou, neodejde s Tebou…..“. Díky bohu aspoň za dvě věci – chlapáckou postavu Edgertonova Buchanana, jedinou to plnokrevnou postavu celého panoptika a pak za scénu opětovného setkání Gatsbyho a Daisy – jediný moment v celém filmu, kde byly cítit nějaké emoce. Luhrmann už začíná být nějak vyčpělý. (25.05.2013)

(6x) Časový oblouk let 1922/1929 (respektive ještě bohatší, protože flashbacky mapují celý Gatsbyho život) nezklamal. Tomu říkám film, který vnímám i břichem. Formální i dramatický orgasmus. Celková výprava dokonalost sama (toto nejsou jen tak obyčejná 20. léta, toto jsou přesně ta 20. léta, pro která dýchám) a kdyby tančil i Amitabh Bachchan, tak jdu na šest. #čsfdprojekce, #výletníkinosmíchov #nejlepšíkinonapraze7 ___ Z bezchybného soundtracku se vlním při Young and Beautiful, A Little Party Never Killed Nobody (All We Got), Bang Bang a Love is Blindness. (16.05.2013)

Konečně se někdo nebojí smysluplně a s plnou parádou říct, jestli byl Gatsby opravdu velký, nebo ne. *** Filmů, které dovedou ve všech nuancích vystihnout klíčové dilema románu, a nadto je skrze svou interpretaci důsledně a divukrásně předvést, s neopakovatelnou grácií, po svém, není mnoho (napadá mě ještě snad Abrahámovo údolí jakožto specifický a podivuhodný komentář k Paní Bovaryové). *** Pokud tedy jde o obsah - kniha ani zdaleka není tak odvážná a vyostřená či vypjatá, má-li předvádět onen ambivalentní naturel páně Gatsbyho, a proto ve chvíli, kdy vyvstane otázka jeho velikosti, čili jakým člověkem vlastně byl, zda opovženíhodným bonvivánem a dandym, či nepochopeným géniem, čtenář je bezradný, protože bezradný a jaksi rozplizlý byl i román, způsobem podání, dotýkání se a popisování Gatsbyho... Naopak film vás v tomhle nenechá na holičkách - ale nerozhoduje za vás, nemoralizuje a nevysvětluje, nicméně dovede Gatsbyho vykreslit tak životně, smyslně, že něco cítit musíte, budete jím nutně dotčeni. Přestože je jen na vás, co chápete velikostí, tady máte živoucí materiál se rozhodnout. Až bych řekla, že tak nějak by to byl Fitzgelrald rád napsal, s takovým efektem, kdyby byl s to. *** A co se týče formy, Luhrmann tu velice překvapivě dozrál k uměřenosti - jeho v upřílišněnosti a přebujelosti až zastrašující nápady, jak vizualizovat sensualitu a emoce, živelná kreativita a mnohdy až hrůzostrašná megalomanie Moulin Rouge se tady nechávají zkrotit a ujařmit, a poslušně se podřizují ději příběhu, prožívání a konání jednotlivých postav, popisům dobových situací či dramatickým zvratům zápletky; režisér se už nenechává bezuzdně unášet, a o to silněji se může nechat unést divák. Kde Moulin Rouge bylo dílo rozpustně navržené a stvořené k donekonečna se vrstvícím labužnickým orgiím, kochání se a tonutí v opilých radovánkách, následných nevyhnutných mdlobách podroušeností, v závratných propadech do zlých kocovin a bolestivých zajetí v pobledlých, mdlých vystřízlivěních - a bylo zřejmé, že režisér si vybral téma, které mu dovolí ve stylu věčného kabaretu zahlcovat sebe i druhé neúměrností fantaskních, karnevalových výstředností a salvách panujících emocí -, tady je naproti tomu neúměrnost striktně (byť nepochybně s touže radostí) využitá pouze tam, kde logicky ilustruje přísnou interpretaci klasického příběhu velké literatury. Tím, že si Luhrmann vybral Gatsbyho, si na sebe upletl bič a zkrotil s ním svou sílu ke chvále výborně soustředěného, byť co do originality a dechberoucnosti technik a nápadů neméně překvapivého díla, jež nejúporněji působí svou silou právě tím, jak svou sílu zkušeně krotí a zase popouští. *** (23.11.2013)