Na stupňoch víťazov

Projekce Vinohradský film/// Obsazení 10/10 Děj 9/10 Hudba 7/10 Kamera 8/10/// PLUS: téma, způsob natočení, mikropříběhy a osudy postav MÍNUS: hádám že to u nás bylo v kinech jen v rámci festivalu, což je škoda /// Shrnutí: Tentokrát bylo na promítání rekordně málo diváků (6 vs. Masaryk 52), což je celkem škoda, protože tento dokument je klenot mezi dokumenty. Člověk (divák) si uvědomí, že věk je jenom číslo a taky si najednou nepřipadá tak starý :-) a nebo si uvědomí, jaký má problém, když se mu na rozdíl od aktérů ani nedaří ráno vstát. Rozhodně doporučuji, je to citliví film, vnímavý, občas neplánovaně vtipný. Pro mě zatím nejlepší z promítaných filmů./// Celkem 86%/// (05.01.2018)

243. První dokumentární film předvedený dnes v rámci pravidelných filmových nedělí z postupně narůstající řady úspěšné tvorby představené na některém z patnácti ročníků festivalu Jeden svět, tentokrát dílo z roku 2011, film s rozsáhlým diváckým ohlasem i odměněné cenou diváků, jednotlivé příběhy pěti Evropanů, tří mužů a dvou žen, s věkem výrazně přesahujícím naše běžné představy o sportujících lidech, Alfred Proksch, Gabre Gabric, Herbert Liedke, Ilse Pleuger a Jiří Soukup, pět statečných připravujících se a následně i úspěšně se účastnících soutěží na 18. Atletickém mistrovství světa veteránů ve finském městě Lahti 2009, nádherné, motivující a povzbudivé dílo, jen potvrzující stále platné, že odhodlání a vůle člověka je jedinou vážnou překážkou pro naplnění jeho vlastního života, okolnosti se mohou vždy jevit nepříznivými a omezujícími, když se jim nevzepřeme. Určitě mohu jen doporučit. (04.01.2015)

Téma tohoto dokumentu je silnější než jeho zpracování. Po stylistické stránce tu není mnoho, co by mi utkvělo v paměti, co by příběhy trochu více rozhýbalo a působilo alespoň trochu filmověji. Takto film působil téměř jako rutinní dokument bez špetky inovace. Občas jsem se dokonce ztrácel v tom, kdo je kdo, protože důchodci vypadali podobně. I když nejspíš pomalé tempo zřejmě bylo záměrem tvůrců, aby vynikl běžný život důchodců, tak divák se může místy cítit z filmu unavenější než dvaaosmdesátiletý děda z Hradce Králové, který právě vyběhl schody. Proto i silné životní příběhy pěti zobrazených lidí ve mě nevyvolaly téměř žádné emoce. Závěrečná myšlenka, že sportování je mnohem důležitější než samotné výsledky, je ale inspirativní. Záběr s diskem letícím do nebe je pěkným ukončením filmu. (06.01.2018)

Už před zahájením festivalu Jeden svět 2011 jsem si takříkajíc "naslepo" :) koupil vstupenku na nejoblíbenější snímek brněnských diváků. Nakonec to vyhrál právě tento dokument a já myslím, že právem... Není ani tak o sportu samém jako spíš o způsobu života seniorských atletů a o jejich jiném stylu uvažování než najdete u většiny jejich vrstevníků - touha nepoddávat se nástrahám stárnutí a naopak proti nim aktivně bojovat. Zkrátka platí staré okřídlené úsloví o tom, že člověku je tolik, na kolik se cítí a ne tolik, kolik ukazuje datum narození v občance. Spousta velmi vtipných momentů a hlášek, které jsou jednoznačně odrazem pozitivního přístupu k životu samotných aktérů, je v kontrastu s jejich zdravotními komplikacemi, které ale dokáží překonávat právě díky svému nezměrnému odhodlání a zápalu pro věc... (30.03.2011)

Na stupních vítězů je dokument, který skvěle ukazuje na zkutečnost, že "čekárna smrt" existuje jen v našich hlavách a že se do ní lidé ubírají z rezignace na život příliš brzy zatímco mohou nadále sklízet plody života, zdolávat překážky a bojovat stále vidouc své sny. Podzim života jakoby existoval jen když si ho připouštíme. Zajisté velmi potřebný film, naplněný sluncem stáří jakožto krásnou etapou života, hrdě hlásá, že lze nad časem zvítězit. (28.03.2012)