My Reincarnation
My Reincarnation - Wiederkehr
Obsahy(1)
Dokument Jennifer Foxové zaujme především všechny, kteří se zajímají o buddhismus, ale zajisté i ty, kteří někdy přemýšleli o smyslu života.Tibetský lama Namkhai Norbu Rinpoche byl po dvacet let sledován okem kamery, která přináší svědectví o jeho životě v exilu po útěku z Tibetu v roce 1959. Rinpoche se usadil v Itálii, kde se mu narodil syn Yeshi, který byl rozpoznán jako nové vtělení jednoho tibetského duchovního mistra, strýce Namkhai Norbu Rinpocheho. Protože ale Yeshi vyrostl v Itálii, necítil nikdy potřebu následovat svého otce v jeho stopách a nikdy se vlastně příliš neztotožnil se svojí minulostí a reinkarnací. Až poté, co začal zažívat různé vize a kdy se začal upomínat na svou dřívější smrt, rozhodl se vydat se na cestu do Tibetu pátrat po své minulosti a poznat své kořeny. (MarekLucin)
(viac)Recenzie (12)
Mám zkoušku z Úvodu do budhismu na Karlově univerzitě včetně závěrečné meditace. Tento dokument vám o teorii budhismu moc neřekne, ale umožní vám nahlédnout jací budhisté jsou. Ale osobní zkušenost s těmito lidmi je nepřenosná. Já byl jen na dobrovolnické víkendovce kolaudace budhistického centra u Českých Budějovic, kam se sjeli na punkový koncert členové z ostatních center. Ale čeští budhisté jsou určitě jiní, než nepálští. Když vidí křesťan žebráka, snaží se mu pomoci, protože je to jeho bližní. Budhista mu také dá příspěvek, ale jen proto, aby ho vnitřně neznečisťoval a nekazil mu dobrý pocit. Budhismus není náboženství, ale filosofie, která má příznivé psychoterapeutické účinky. ()
https://dokumenty.tv/moje-reinkarnace-dokument/ ()
Pozitivně hodnotím přístup k tématu, který se dotýká i motivů tibetských mnichů v exilu, ale kombinuje to s prostým problémem jedince trpícího v synovském vztahu s veřejnou osobou. K protagonistům přistupuje citlivě a velký účinek má i dvacetileté rozpětí snímků, které poukazuje na přirozený vývoj věcí, změna stavu lidského uvažování a přístupu k rodné kultuře. ()
Čakal som viac ()
Syn mi připadal pravdivější a láskyplnější než otec,který má spousty problémů, proto také rakovina která se u duchovních Mistrů nevyskytuje... ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2011. ()
Dokument popisuje vývoj hlavního hrdiny ve vztahu k otci, jakožto duchovního tibetského mistra dzongčhenu (prvního, který začal vyučovat i pro západ) a především k buddhismu jako takovému, který je zpočátku Ješemu cizí a neakceptuje ho. Postupem času přichází na to, že nejdůležitější je, nepřikládat věcem takový význam, pak se člověk ani tolik nestresuje a nemá přehnaná očekávání. Mně dokument po většinu času přišel jako prvoplánový a synovi jsem skutečné „převtělení“, reinkarnaci neuvěřila. ()
O tomto dokumente som sa dopočul, keď som istý čas praktikoval dzogčhen. Oplatilo sa pozrieť si ho. ChNN aj Yeshe sú obaja naozaj charizmatické osobnosti, každý s odlišným prístupom k učeniu. Páči sa mi, akým spôsobom zachytila režisérka premenu Yesheho z rebela, ktorý trpel vo vzťahu k otcovi na učiteľa, ktorý nakoniec akceptoval svoj údel. Tiež oceňujem časozbernú formu dokumentu. ()
Čekal jsem trochu víc a proto stačí vidět jednou. ()
" Vždycky mi říkával: když budeš zlobit, pošlu tě do kláštera. Tam si toho totiž sám hodně vytrpěl. Protože v tibetských klášterech bylo zvykem děti bít." ----Opakuji citaci z dokumentu---: " V tibetských klášterech bylo zvykem děti bít" Za toto nezkreslování a přikrašlování ( jako v propagantistickém filmu "7 let v Tibetu" - made in USA ), dávám kladné hodnocení. ()
V rámci Jednoho světa jsem tomu sice dala nejvyšší hodnocení, tedy Vynikající, ale až doma jsem si uvědomila, že tam přece jen něco chybí. Autorka se sice hodně snaží propasovat tam všechno, ale dost vysvětlivek a pár významných detailů ve výsledku docela chybí. Proměna Ješeho v duchovního mistra probíhá hodně neosobně, tak, že se vám vlastně už nepodaří zjistit, jak se ohledně toho cítí, což mi připadá jako zásadní věc. Rozhodně ale oceňuju lidskou rovinu a časosběrnou formu, kdy se autorka vrací ke svým protagonistů vždycky jednou za několik let. Každopádně to bylo hodně zajímavé, a pořád se nemůžu rozhodnout, jestli jsem k buddhismu získala tak trochu odpor, nebo jsem ho trochu víc pochopila. ()
Uf! Musel bych být kritický a to není dobré pro nikoho. Obecně vidím za obrovský úpadek filozofického učení hlavně to, že tzv. mistři žijí světským životem nerozdílně od svých žáků. Kde jsou následovníci zpěvů Milarepy? Nejsem ve svém vědomí kritický, jako spíše smutný. Pokud někdo žije z peněžních darů žáků jako milionář a přikryje to argumentem, že si je stále vědom samsáry, takže není problém, je u mne pokrytec. Prostě uf! ()