Rozchod Nadera a Simin

Dalo se očekávat, že to nakonec zůstane na chudince Termeh. Závěr byl všeříkajícím výkřikem dítěte do světa dospělých. Jinak jsem přesvědčená o tom, že by se celá ta smutná anabáze kolem rozvodu a s tím související události dala zkrátit na polovinu. Je to smutná vztahová záležitost, kde jsem trochu víc nahlédla do myšlení a tradic íránských mužů a žen a tak jsem se občas přistihla, že se v některých momentech čílím, protože bych věci řešila úplně jinak. Ale ve vypjatých životních situacích, ke kterým patří i rozvod, je mnohdy neadekvátní chování všech zúčastněných téměř pochopitelné. (17.07.2014)

Môj prvý film z iránskej produkcie a rozhodne neľutujem. Síce ma dosť prekvapuje, že o samotnom rozchode Nadera a Simin to takmer vôbec nie je, to je tu na úplne poslednom mieste, ale to v konečnom dôsledku vôbec neprekáža. Až na to, že mi dej prišiel trochu priamočiarejší ma to dosť bavilo, či už samotná súdna línia, ale aj s tým súvisiace vzťahy medzi dvomi rodinami. Veľkým plusom je nepochybne aj skvelý výber postáv, tu mi skutočne všetky postavy prišli zaujímavé a navyše aj dosť sympatické, takže som si k nim nemal ani najmenší problém vytvoriť vzťah a hlavne vďaka nim mi tie dve hodiny prešli dosť rýchlo. A ideálne mi sadla aj réžia. Ale zaujalo ma, že tú odlišná mentalitu, ktorú som očakával som si takmer ani nevšimol, lebo nič mi neprišlo až tak zásadné, aby som si niečo zlé pomyslel, či už o samotných ľuďoch alebo aj celom systéme. Takže skutočne príjemný filmový zážitok. 78% (18.08.2015)

Asghar Farhadi si napodruhé u mě vylepšil skóre, nakolik mě jeho nejnovější Hrdina minul a působil na mě jako tuctový až mdlý festivalový snímek, u Rozchodu Nadera a Simin to naštěstí za mě neplatí. Tento film nabízí zajímavý pohled na dění v cizí krajině s odlišnou kulturou, systémem a náboženstvím, ale současně rozehrává problém, jaký nenese omezení jen na íránské reálie. Nešťastný incident, soudní procesy, lidské charaktery, rodinné vztahy... vyšetřování s cílem spravedlnosti, proti tomu předsudky i jednání s cílem zisku a prospěchu. To je věčný a univerzální. Snímek má obrovskou výhodu v téměř neustále přítomném napětí po celé dvě hodiny a výborném scénáři s provedením, kdy postavám věříte i během náhlého obratu či odhalení dlouho před divákem utajené skutečnosti. Drobné mínus po skončení možná vidím v nedořčených zásadních rozhodnutích hned dvou postav. Jako obvykle oceňuji silnou realističnost, vyvolávající v divákovi silně autentické dojmy, byť celkový styl tohoto filmu s dynamickou kamerou je opět odlišný od toho, co jsem z íránské kinematografie viděl doposud (evokoval mi spíše současnou rumunskou tvorbu a režiséra Cristiho Puiu, hlavně Smrt pana Lazaresca). [85%] (23.04.2023)

,,PROSÍM, DONESTE KORÁN“........ /// Simin opouští Nadera. Má k tomu svý důvody (ne, žádnej atentát ani mudžahedín). Určitě za to může i jeho fotřík, kterej žije s tím Němcem (Alzheimerem) a nedivím se, že ji to s nima nebavilo. To jen tak na úvod, protože potom se rozehrává neuvěřitelně zajímavý rodinný drama, se zápletkou tak jednoduchou, že je pro Evropana neuvěřitelný, jak to může bejt u nich komplikovaný. Postupně se přibalujou další problémy a kurevský emoce z filmu pěkně lomcujou i se mnou. Logika Evropana je v prdeli - třeba ten jejich soud (či co to je). Kam se sere Vin Diesel se svojí obhajobou. ZÁKONY NA TOHLE NEDBAJÍ. (Vám povídám, že tohle můžou natočit jen Iránci!). Rozchod, kterej si kvůli hněvu, hrdosti, vině i trestu budou všichni dlouho a dobře pamatovat. I já! (Kdo je větší čurák? Přísahám, že fakt nevím.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, jak vypadá film, kterej se točí podle Iránských zákonů. 2.) Zjistím, jak morálně vychovávaj děti jinde. 3.) Thx za titule ,,EaSy“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (18.11.2011)

Když tenhle film běžel v kinech, s ledovým klidem jsem ho ignoroval - dílem kvůli zemi jeho původu, dílem kvůli tomu, že před ním tehdy nešlo nikam utéct. Když se ovšem po více než 3,5 letech od české premiéry naskytla možnost tento vysoce oceňovaný snímek vidět, zvědavost nakonec zvítězila (člověku to přece jen nedá, když je konfrontován s tou udivující přehlídkou ocenění, které tento film získal) - abych jen seznal, že kdybych ho ignoroval i nadále, o nic bych nepřišel. Snad za to mohla kulturní bariéra, snad moje neochota vyjít filmu vstříc, ale za sebe nakonec nemám problém napsat, že mě ten film nebavil a emočně zcela minul - ze vší té zatvrzelosti, která ze všech postav tohoto filmu dostova chlístá ven, se mi dělalo vyloženě nevolno, protože jsem člověk velmi svolný ke kompromisům, a do situace, která je ve filmu prezentována, bych se nikdy nemohl dostat (díkybohu, chce se dodat, a díkybohu ještě jednou - za to, že tam nemusím žít). A tak, jak se film víc a blížil ke svému závěru, jsem si uvědomil, že toto je přesně ten typ filmu, kde jaksi matně tuším, že normální reakcí na to, co se v něm děje, by asi bylo říct, že je to neuvěřitelná síla, ale osobně jsem to vnímal spíše zastřeně a místo toho se soustředil na nepodstatné píčoviny typu jaktože v tom filmu všichni doprdele jezdí peugeotem 206, jak zde mezi komentujícími jako jediný přede mnou upozornil ve svém komentáři kolega Anderton. A mimochodem, osobně bych se dost zdráhal tento film nazývat "konverzačkou" - to je žánr, který mám až příliš spjatý s euroamerickou filmovou produkcí. Za mě prostě naprosté nepochopení a vyloženě nechuť tento film náležitě docenit, jak by si možná po zásluze (?) zasloužil. Další íránské fimy si už asi budoucnu nechám v pohodě ujít. (13.09.2015)