Rozchod Nadera a Simin

Nádherné, v iránské realitě ukotvené a přitom univerzálně lidské drama, které však zanechává v srdci hořkost. S pochopením a přejností vůči všem hlavním protagonistům dává totiž nahlédnout do jejich zbytečných konfliktů, do jejich sveřepostí a neústupností, do drobných nespravedlivostí, které přerůstají ve větší kompromisy a velké lži. A co hůř: to vše je konfrontováno s dosud nezkaženýma očima jedné ještě docela malé holčičky a jedné bystré jedenáctileté holky , která se stává obětí v dospělých hrát a na niž ti, kdo by ji měli chránit při vší své lásce házejí odpovědnost za vlastní selhání a která sklízí plody jejich chyb. Snímek bych scénu po scéně pouštěl k diskusi na téma "spravedlnost". Téhle kardinální ctnosti totiž dostojí ten, kdo "dává každému, co jeho jest". A to se nikomu z dospělých hrdinů při vší jejich dobré vůli a při vší hajitelnosti jejich jednání nedaří. Každý z nich absolutizuje svou pozici, a tím že bez schopnosti zahlédnout souvislosti bojuje "za otce" nebo "za manželku" nebo "za dceru" nebo "za dokázání pravdy" působí mnohem více zla než dobra a stále více zauzluje vzájemné neporozumění až do naprostého nerozmotatelna. A děti trpí. (06.05.2012)

Asghar Farhadi si napodruhé u mě vylepšil skóre, nakolik mě jeho nejnovější Hrdina minul a působil na mě jako tuctový až mdlý festivalový snímek, u Rozchodu Nadera a Simin to naštěstí za mě neplatí. Tento film nabízí zajímavý pohled na dění v cizí krajině s odlišnou kulturou, systémem a náboženstvím, ale současně rozehrává problém, jaký nenese omezení jen na íránské reálie. Nešťastný incident, soudní procesy, lidské charaktery, rodinné vztahy... vyšetřování s cílem spravedlnosti, proti tomu předsudky i jednání s cílem zisku a prospěchu. To je věčný a univerzální. Snímek má obrovskou výhodu v téměř neustále přítomném napětí po celé dvě hodiny a výborném scénáři s provedením, kdy postavám věříte i během náhlého obratu či odhalení dlouho před divákem utajené skutečnosti. Drobné mínus po skončení možná vidím v nedořčených zásadních rozhodnutích hned dvou postav. Jako obvykle oceňuji silnou realističnost, vyvolávající v divákovi silně autentické dojmy, byť celkový styl tohoto filmu s dynamickou kamerou je opět odlišný od toho, co jsem z íránské kinematografie viděl doposud (evokoval mi spíše současnou rumunskou tvorbu a režiséra Cristiho Puiu, hlavně Smrt pana Lazaresca). [85%] (23.04.2023)

Pááni, nechat si tak u nás každého z fleku ve vazbě za kdejaké nařčení, tak nikdo nejsme věčně doma :-O. Mno, skončila jsem unavená skoro stejně, jako bych se osobně účastnila soudních tahanic a i když nejsem tak naivní, abych beze zbytku zhltla, co mně íránská cenzura naservírovala, trvám na tom, že Simin byla pitomá nána a Nader je svým náboženstvím ochuzen o svatozář, která by nejlépe vystihovala jeho toleranci a respekt k svobodné vůli své ženy ve zřízení, které takovému jednání určitě nefandí. Drama s detektivní zápletkou používá samotný rozchod jen jako spouštěč událostí a i náboženská omezení jsou zmíněna jen okrajově, takže nakonec má hlavní roli morálka - vina, strach z následků, tíha zodpovědnosti, výčitky a záchranné lži - zkrátka podobná myšlení i pochybení v kulturně rozdílných společnostech... a o tom je. (04.05.2013)

Ve jménu Alláha milosrdného, slitovného. Přísahám na Svatý Korán, že tohle je nejzajímavější a existenciálně nejsilnější sociálně-psychologicko-náboženské drama, které jsem viděl za posledních... za hodně dlouhou dobu. Minimálně za tak dlouhou dobu, která uplynula od té doby, co jsem obrážel festivaly íránského filmu nebo různé menšinové sekce na Febiofestu, takže... za hodně dlouhou dobu. Už kdysi dávno mě v íránských filmech překvapovala hodně otevřeně zobrazovaná (a překvapivě vyspělá) emancipace žen, kontrast teokracie a sekularismu, téma sebevraždy a podobně, takže si nemyslím, že by film íránskou (nebo aspoň íránskou městskou) realitu nějak schválně propagandisticky vylepšoval. Peršani zkrátka nejsou Arabové, je to indoevropský národ s dvouapůltisíciletou civilizací a vyspělou kulturní tradicí, kterou islám (ve své primitivní podobě v posledních desetiletích) naštěstí nedokázal úplně zmrvit. Každý kdo tam byl mi to potvrzuje, a já se o tom hodlám někdy brzy přesvědčit na vlastní oči i kůži. Jen s tím věkem "malé" Terme tvůrci filmu trochu přestřelili, respektive nedostřelili - mělo jí prý táhnout na jedenáct, pro jistotu jsem to ověřoval i v titulcích anglických a německých... (02.02.2014)

A já myslel, že jsou to všichni fundamentalisti, teroristi, šovinisti a další sti ! Omyl, jsou to lidé jako my, tam sice veškerá podobnost končí a Rozchod Nadera a Simin vám pouze jemně vysvětlí, že se liší od zbytku světa svou pevnou vírou v Boha a mají trochu jinak nastavené vztahy mezi mužem a ženou, ale nic hrozného zase, až na výjimky jsou všichni spokojení a i ti, co nejsou, tak mají přece možnost volby, mohou v klidu třeba odcestovat a tak....ach jo. No nic, být to odjinud, máme tu vcelku otřepané rodinné drama a nic víc. (16.07.2012)