Rozchod Nadera a Simin

Jeden z nejsilnějších zážitků poslední doby. Film žádné z postav nestraní a umožňuje divákovi identifikovat se s kýmkoli. Není to však "chladný analytický film", který jde na věc skrze odtažitý styl a enormní důraz na vytváření distance, ale naopak jde o snímek postavený na precizním scénáři, který nabízí hluboký ponor do psychologie postav, jež na plátně doslova ožívají a divák s nimi soucítí. Není to "pěkný" film. Svou intenzitou a realistickým vyobrazením životních problémů na mě naopak působil velmi rozkladně, protože se nesnaží diváka balamutit idealizovanými závěry, nebo jasně návodnými konci. (11.02.2012)

Pááni, nechat si tak u nás každého z fleku ve vazbě za kdejaké nařčení, tak nikdo nejsme věčně doma :-O. Mno, skončila jsem unavená skoro stejně, jako bych se osobně účastnila soudních tahanic a i když nejsem tak naivní, abych beze zbytku zhltla, co mně íránská cenzura naservírovala, trvám na tom, že Simin byla pitomá nána a Nader je svým náboženstvím ochuzen o svatozář, která by nejlépe vystihovala jeho toleranci a respekt k svobodné vůli své ženy ve zřízení, které takovému jednání určitě nefandí. Drama s detektivní zápletkou používá samotný rozchod jen jako spouštěč událostí a i náboženská omezení jsou zmíněna jen okrajově, takže nakonec má hlavní roli morálka - vina, strach z následků, tíha zodpovědnosti, výčitky a záchranné lži - zkrátka podobná myšlení i pochybení v kulturně rozdílných společnostech... a o tom je. (04.05.2013)

Oscar pre najlepší zahraničný film je nepochybne v správnych rukách. Irán sa z filmu zdá byť pre našinca prekvapivo civilizovaná krajina, narozdiel od vojnovej zóny v Iraku. Tvorcovia mali v rukách výborný scenár a to je vždy polovica úspechu. Napriek tomu, že film je výlučne konverzačný, nebolo potrebné dej nijako umelo dramatizovať. Herci a situácie, do akých sa dostali to zdramatizovali až-až. Zvedavosť a napätie z toho ako to skončí, svedčí o správnom prístupe a práve takto kvalitné filmy potrebujeme ako alternatívu k väčšine(nie všetkým) filmom made in USA. Záver mnohí označujú za výborný a ja sa musím pridať. Je vážne skvelý. Môj prvý Iránsky film a hneď takáto bomba. Nemám, čo by som vytkol.100%. (23.01.2013)

Nádherné, v iránské realitě ukotvené a přitom univerzálně lidské drama, které však zanechává v srdci hořkost. S pochopením a přejností vůči všem hlavním protagonistům dává totiž nahlédnout do jejich zbytečných konfliktů, do jejich sveřepostí a neústupností, do drobných nespravedlivostí, které přerůstají ve větší kompromisy a velké lži. A co hůř: to vše je konfrontováno s dosud nezkaženýma očima jedné ještě docela malé holčičky a jedné bystré jedenáctileté holky , která se stává obětí v dospělých hrát a na niž ti, kdo by ji měli chránit při vší své lásce házejí odpovědnost za vlastní selhání a která sklízí plody jejich chyb. Snímek bych scénu po scéně pouštěl k diskusi na téma "spravedlnost". Téhle kardinální ctnosti totiž dostojí ten, kdo "dává každému, co jeho jest". A to se nikomu z dospělých hrdinů při vší jejich dobré vůli a při vší hajitelnosti jejich jednání nedaří. Každý z nich absolutizuje svou pozici, a tím že bez schopnosti zahlédnout souvislosti bojuje "za otce" nebo "za manželku" nebo "za dceru" nebo "za dokázání pravdy" působí mnohem více zla než dobra a stále více zauzluje vzájemné neporozumění až do naprostého nerozmotatelna. A děti trpí. (06.05.2012)

Nejvíc mě překvapilo, že o rozchodu to nebylo skoro vůbec. Spíše šlo o takové "soudní" drama a nefalšovaně detektivní porovnávání výpovědí. Samozřejmě že se najde místo i na náboženské skopičiny, ale velice střídmě. Řešily se tam běžné problémy běžných lidí a Nader byl fakt frajer se železnejma nervama. (15.04.2013)