Amélia z Montmartru

Amélie se dá považovat za dosavadní komerční i umělecký vrchol tvorby Jeana-Pierra Jeuneta. Jak jsem napsal už do jeho profilu, film se líbil prakticky všem s výjimkou francouzských kritiků, kteří filmu vyčítali přílišnou idealizaci dnešní Paříže. Sám Jeunet tehdy přiznal, že Montmartr tak, jak ho natočil, dnes už vlastně neexistuje, ale v jeho snímku nejde o realismus, ale o poetickou nadsázku, hravost a fantazii. Je to velmi pozitivní podívaná, netradiční romance, plná chytrých scén, vtipných situací a šarmu Audrey Tautou, která si na téhle komedii založila slušnou kariéru. Celkový dojem: 95 %. (24.04.2009)

Inteligentní minimalistická romance o tichém proplouvání vlastním, pěknými barvičkami přikresleným iluzorním světem, odhalování malých tajemství všedního života a hledání skromné lásky. Amélie je obsahem vcelku jednoduchá a plytká, ale hutné průpovídky vypravěče (často vzhledem k ději nepodstatné) a spousta vizuálních hrátek s obrazem (přikrášlování, zhmotnění představ, symbolika) dává filmu iluzi složitosti, či chytrosti. Ne, samozřejmě jej nechci bagatelizovat, je příjemný, milý a s kouzelným artovým nádechem, tedy přesně takový kousek, který uspokojí většinu normálního i intelektuálního obecenstva, ale pokud už někoho neomámí svým iracionálním kouzlem, dojdou mu argumenty. 6/10 (19.03.2009)

Dokonalé harmonické splynutí formální i materiální stránky tj. hrátky s kamerou, roztomilá hudba, okouzlující herci na straně jedné a podmanivý příběh infikující diváky dobrou náladou a chutí do života a další drobná potěšení na straně druhé. Ještě nikdy mi film neudělal takovou radost. Stačí shlédnout Amelii, a jsem vysmátej do konce večera:-) (22.05.2002)

Život může být krásný a barevný v každé své vteřině, stejně jako je tenhle film, aneb melancholie potkala své filmové synonymum. Mimochodem, kavárna "U dvou mlýnů" je skutečná pohodová kavárna na úpatí Montmarteru. Míra autenticity je poměrně veliká, ale ne křiklavá a Améliovské turisty poznáte od místních celkem snadno. Ještě než si objednají kafe, mají už odfocené i toalety. (21.09.2005)

Nápad a atmosféra na jedničku. Vzpomínám si, že svého času podlehl kouzlu té křehké Francouzky snad každý. I můj šéf :-) Mě to minulo, i když nelze říct, že by mě snímek vyloženě zklamal, spíš jsem od něj čekal větší emoce. Ještě větší emoce než tam byly. Často jsem se od plic zasmál (zelinář) a dojal (opravář), nicméně film má i svoje slabší okamžiky. Čímž ovšem nechci napsat, že by se mi to nelíbilo. BEZ TEBE BY MÉ DNEŠNÍ CITY BYLY JEN SKOŘÁPKOU CITŮ DÁVNÝCH... (15.12.2003)