Varšavská bitva 1920

Je-li tohle film, který má reprezentovat Polsko na mezinárodní scéně (z faktu, že běží v britských kinech, bych tomu tak rozuměla), pak se dá o našich sousedech vyvodit závěr jediný: Poláci neumí psát scénáře. Tenhle film totiž není nic víc než několik na sebe téměř nenavazujících scén s válečnou tématikou, při kterých se režisér vyžívá ve zdůrazňování kontrastu mezi životem na frontě a životem ve válkou nedotčené Varšavě. (Jinými slovy, každá bitevní scéna musí být zákonitě prostřižena záběry z kabaretu a obráceně.) Hlavní mužský hrdina putuje neustále sem a tam, ale nikde se vlastně nijak neohřeje, nikde nedochází k jeho interakci s ostatními charaktery. Sotva začne sloužit u polské armády, je už zajat sovětskou, sotva se dostane k sovětům. už zase zdrhá zpátky na "správnou stranu". V kontextu toho, jak neuvěřitelně dlouhých mi přišlo oněch 115 minut, je zvláštní, že jim někdo nedokázal dát alespoň nádech slušného příběhu. (09.10.2011)

Režisér Jerzy Hoffman si společně se scénáristou Jaroslawem Sokólem ukousli opravdu velký krajíc válečného komisárku, protože chtěli vyprávět epický příběh "zázraku na Visle" a vše to válečné zápolení měla spojovat hedvábná nitka milostného příběhu ústřední dvojice. Bohužel se to tak zcela nepodařilo a film je spíš souborem jednotlivých výpravných obrazů. Pokud se něco výrazně povedlo tak jsou to bojové scény a zvlášť jezdecké útoky, které jsou však často devalvovány roztřesenou digitální kamerou. Pro české diváky bude asi dost těžce stravitelná výrazná náboženská linka a rovněž to, že bez znalosti historických souvislostí je vyprávění dost nepřehledné a chaotické. Začátek ještě jasně ukáže, jak jsou v tomhle příběhu rozdané karty a kdo stojí na jaké straně barikády, ale pak už to jsou spíš jednotlivé střípky historie, ač se snaží být někdy až dokumentární. Hlavní hrdina mobilizovaný polský jezdec Jan Krynicki (Borys Szyc) má hlavu plnou furiantských hloupostí a tak se není co divit, že se dostane do pěkné šlamastiky a vojenským tribunálem to jen začíná. Děj někdy až necitlivě střídá scény z bezstarostného varšavského varieté, aby zvýšil kontrast výjevů z bitevního pole. Ač nesmiřitelný střet hrdého polského orla s rudou sovětskou záplavou sliboval velkou hloubku a silné drama, emocí je ve filmu jako šafránu. Vděčná historická událost, která by si zasloužila výrazně lepší scénář. (10.05.2014)

Od Hoffmana jsem tedy po dokonalých filmech jako Ohněm a mečem čekal daleko víc. Film je celkem rozvleklý, jsou v něm nudné dějové linie a počítačová 3D grafika působí jako pěst na oko. Na druhou stranu musím ocenit celkem slušně zpracované bitvy a především fakt, že se film věnuje u nás nepříliš známým kapitolám dějin 20.století, takže je nám jeho prostřednictvím umožněno seznámit se s polským náhledem na tyto události, v čemž je jeho největší přínos. (09.01.2013)

Zaujímavý film, ktorý vtedajšie udalosti vyobrazuje dosť tvrdo a kruto, teda snaží sa o realistické poňatie vojny, podobne ako chorvátsky film Josef. Vizuál má krásny, podobný filmom Montevideo, bog te video, Match, či Treto poluvreme. Filmu ubližuje ten podivný romantický príbeh s tými prvoplánovými predtuchami a spomienkami. Tiež ten postup boľševikov vyzeral divne, najmä bol často používaný a to filmu nedodávalo na kvalite. Sprvoti som mal pochybnosti aj s časovým súladom obsahu niektorých rečí, no potom som zistil, že neboli úplne vytrhnuté z reality. Žena s guľometom bol už len taký obraz toho, že sa Piłsudského armáda bránila ako to len išlo. No nedali si veľmi záležať na rozdielnosti jeho a Stalina, vyzerali dosť podobne. Inak sa kamerovo snažili, snažili sa ukázať chaotický obraz vtedajších udalostí, temperamentné jednanie, na obranu vlasti samozrejme Poliaci nezabudli zavolať aj cirkev. No dosť tomu kvitujem, že sa nesnažili zhadzovať Rusov, bolo to vidieť tam s tou ženou, či boľševikom Poliakom alebo spriatelenými Kozákmi, skôr sa sústredili na démonizovanie boľševikov, to bolo vidieť pri tom znásilnení, vykonávaní potreby v dome, či burcovaním vojakov čokoládou na uliciach. To s tým Leninom dobre zahrali, proste ako časy po 1. svetovej vojne, časy po občianskej vojne v Rusku, divoké časy v našich končinách a tá poľská mentalita, tak to dobre zahrali. To, že tam dali aj krásnu ženu je pochopiteľné, no už mierne opozerané. Poľský veľkofilm to je, je to dynamický a brutálny film, no svoju úlohu spĺňa, no vedel by som si ho predstaviť aj inak. (14.06.2013)

Zpočátku jsem čekal drámo s válečným přízvukem, poté se to spíše vrhlo na válečnou strunu, ale tak trochu chaoticky. Nebylo by od věci alespoň hodit na obraz datum ve formátu měsíc a rok, aby i ti méně erudovaní v historii byli v obraze. Mimochodem já si poté vyhledal velmi zajímavé články o této válce a snad jsem se trochu obohatil o informace. Dále mi vadila primárně roztěkanost a až zbytečné sledování hlavních hrdinů a k tomu do další pod zápletky připlácnutí ještě šéfů Polska v oné době. Některé sekvence mě velmi bavili, bohužel zas některé záběry vypadaly, jako kdyby byly vyrobené z moduritu. Vše tak polovičatě uděláno až na patriotismus, které je všude kupa. Za mě bohužel průměrný film. (19.10.2017)