Varšavská bitva 1920

Polský velkofilm, který by mohl být skvělý, kdyby nebyl dost zmatečný, kdyby neobsahoval už poněkud trapnou a miliardkrát všude viděnou romantickou linku na pozadí války, kdyby to dávalo větší smysl. Postavy, pluky se objevovali a mizeli, chvílemi jsem nevěděl, kdo na koho zrovna vlastně útočí. Všichni samozřejmě všechny osvobozují ve jménu něčeho, všichni lžou. To je asi krom smrti to jediné reálné a poživatelné. Muselo to stát hodně peněz, výsledek je ale velice jednoduše zapomenutel... o čem že to píšu...? (23.05.2012)

Režisér Jerzy Hoffman si společně se scénáristou Jaroslawem Sokólem ukousli opravdu velký krajíc válečného komisárku, protože chtěli vyprávět epický příběh "zázraku na Visle" a vše to válečné zápolení měla spojovat hedvábná nitka milostného příběhu ústřední dvojice. Bohužel se to tak zcela nepodařilo a film je spíš souborem jednotlivých výpravných obrazů. Pokud se něco výrazně povedlo tak jsou to bojové scény a zvlášť jezdecké útoky, které jsou však často devalvovány roztřesenou digitální kamerou. Pro české diváky bude asi dost těžce stravitelná výrazná náboženská linka a rovněž to, že bez znalosti historických souvislostí je vyprávění dost nepřehledné a chaotické. Začátek ještě jasně ukáže, jak jsou v tomhle příběhu rozdané karty a kdo stojí na jaké straně barikády, ale pak už to jsou spíš jednotlivé střípky historie, ač se snaží být někdy až dokumentární. Hlavní hrdina mobilizovaný polský jezdec Jan Krynicki (Borys Szyc) má hlavu plnou furiantských hloupostí a tak se není co divit, že se dostane do pěkné šlamastiky a vojenským tribunálem to jen začíná. Děj někdy až necitlivě střídá scény z bezstarostného varšavského varieté, aby zvýšil kontrast výjevů z bitevního pole. Ač nesmiřitelný střet hrdého polského orla s rudou sovětskou záplavou sliboval velkou hloubku a silné drama, emocí je ve filmu jako šafránu. Vděčná historická událost, která by si zasloužila výrazně lepší scénář. (10.05.2014)

Zaujímavý film, ktorý vtedajšie udalosti vyobrazuje dosť tvrdo a kruto, teda snaží sa o realistické poňatie vojny, podobne ako chorvátsky film Josef. Vizuál má krásny, podobný filmom Montevideo, bog te video, Match, či Treto poluvreme. Filmu ubližuje ten podivný romantický príbeh s tými prvoplánovými predtuchami a spomienkami. Tiež ten postup boľševikov vyzeral divne, najmä bol často používaný a to filmu nedodávalo na kvalite. Sprvoti som mal pochybnosti aj s časovým súladom obsahu niektorých rečí, no potom som zistil, že neboli úplne vytrhnuté z reality. Žena s guľometom bol už len taký obraz toho, že sa Piłsudského armáda bránila ako to len išlo. No nedali si veľmi záležať na rozdielnosti jeho a Stalina, vyzerali dosť podobne. Inak sa kamerovo snažili, snažili sa ukázať chaotický obraz vtedajších udalostí, temperamentné jednanie, na obranu vlasti samozrejme Poliaci nezabudli zavolať aj cirkev. No dosť tomu kvitujem, že sa nesnažili zhadzovať Rusov, bolo to vidieť tam s tou ženou, či boľševikom Poliakom alebo spriatelenými Kozákmi, skôr sa sústredili na démonizovanie boľševikov, to bolo vidieť pri tom znásilnení, vykonávaní potreby v dome, či burcovaním vojakov čokoládou na uliciach. To s tým Leninom dobre zahrali, proste ako časy po 1. svetovej vojne, časy po občianskej vojne v Rusku, divoké časy v našich končinách a tá poľská mentalita, tak to dobre zahrali. To, že tam dali aj krásnu ženu je pochopiteľné, no už mierne opozerané. Poľský veľkofilm to je, je to dynamický a brutálny film, no svoju úlohu spĺňa, no vedel by som si ho predstaviť aj inak. (14.06.2013)

Vyhrocené vlastenectví a přesvědčení o vyvolenosti národa jsou polské parádní disciplíny, v porovnání s nimi hrají i Američané jenom druhou ligu. A film popisující Zázrak na Visle si o spoustu patosu a černobílého pohledu přímo říká, takže výsledek byl už předem jasný. Historicky viděno, je pochopitelně mimo. V Polsko - Ruské válce se těžko hledá spravedlivá strana. Obě země šly do války pro územní zisky a z touhy zničit nepřátelskou hrozbu. V dějinách obou států jde jen o další kapitolu vzájemného potýkání, napovídající proč Stalin ochotně souhlasil se Čtvrtým dělením Polska a proč Armia Krajowa tajila před Rudou Armádou přípravy na Varšavské povstání. Ani co se kinematografických kvalit týče, tak to není žádná sláva. Scény působí poskládány bez ladu a skladu, občas jsou úplně nepřehledné a o nějakém silném příběhu se taky nedá mluvit. Herci nejsou špatní a kupodivu mi přirozenější přišli představitelé sovětských vojáků a ruských kozáků, zatímco chrabří šablonovití poláci mi brzo začali lézt na nervy. (19.08.2013)

Od Hoffmana jsem tedy po dokonalých filmech jako Ohněm a mečem čekal daleko víc. Film je celkem rozvleklý, jsou v něm nudné dějové linie a počítačová 3D grafika působí jako pěst na oko. Na druhou stranu musím ocenit celkem slušně zpracované bitvy a především fakt, že se film věnuje u nás nepříliš známým kapitolám dějin 20.století, takže je nám jeho prostřednictvím umožněno seznámit se s polským náhledem na tyto události, v čemž je jeho největší přínos. (09.01.2013)