Zimný príbeh

Připusťme, že logiky, kterou by příběh vyprávěný jakoukoliv formou měl mít, to nemá ani špetku. Přesto to působí na city, probouzí emoce, vyvolává slzy (ne smíchu, ne ty, co tečou při mohutném zívání) a probouzí malé zrnko naděje v zázrak, v existenci lásky a taky v hvězdy. Hvězdami jsem si jistá, že existují, druhé dvě jmenované položky figurují jen ve filmech a literatuře. V New Yorku bojují andělé a démoni, připlouvají tam lodě s ruskými sirotky a vřes utržený z pohřebního věnce dokáže čerstvě mrtvé vyreklamovat od zubaté zpátky do života (na Ukrajinu aby se vřesu poslal celý vagón, v rámci transevropské spolupráce by mělo být solidární Skotsko, tam mají vřesu habaděj). Hlavní, z důvodu nesmrtelné lásky nesmrtelný, hrdina se potácí tu po svých, tu na hřbetě svého okřídleného Bílého psa Východu, který na sebe bere podobu koně, jemuž říká vcelku trefně Koni, a prožívá tu už zmíněnou lásku, aby se posléze (po vřesu?) stal o půl řádku dál zmíněnou hvězdou. Možná jsem zmiňovala jinou než právě tuhle. Taky se tam pod pojmem spravedlnosti démoni mění ve sněhuláky a stařenka, která by reálně měla řešit spíš inkontinenční pleny než co jiného, si k obědu dává čokoládový koktejl se šlehačkou a pod vlivem vize toho koktejlu jí není divné, že najednou vidí člověka, který se u nich vyskytoval před 98 lety sotva pár týdnů, aniž by on od té doby zestárl byť o den. Jestli to je tak, musí být stáří strašná sranda, člověk bere jako velké dobrodružství i oběd, na druhou stranu výbuch sopky by ho asi nechal v klidu, v rámci toho, že by se země zachvěla. Rakovina se léčí nejlépe tím, že se pacient odloží do skleníku na sto let starou postel, do stejně tak dlouho nepraných lůžkovin. Možná jsem ještě něco vynechala, ale ten film je tak nadupaný potenciálem vyvolávat v divákovi otázky, které si až dosud nepoložil (třeba jak se dá naučit tančit a být zkoordinovaný při prvním tanci s partnerem, když jsme nikdy netancovali, z knížky), že snese srovnání i s otázkami, které vyvolává vyplňování daňového přiznání. Někdy zkrátka i velký životní realista potřebuje sladkobolně romantický blábol a na mě ta potřeba padla ve chvíli, kdy jediný takový film, co byl po ruce, byl Zimní příběh. Život není spravedlivý. (19.07.2014)

A jé! Na tenhle film jsem po dlouhé době svojí nepřítomnosti v kině chtěla zajít. Naštěstí nevyšlo. Škoda peněz za vstupenku. A to jsem se na něj tak fakt těšila. Že neuvidím to, co se v trailerech nabízí, mi bylo jasné. Pak jsem to snížila ještě o stupínek...To když pár kamarádek říkalo, že čekalo něco úplně jiného, ale že se jim to líbilo... Též jsem čekala něco jiného, i když jsem bílého koně a posun v době měla v patrnosti. Nicméně ve mně všechno křičí..., co to jako mělo být?! Na dvě hlavy postavené a celé to dvakrát přetažené. Pohádka? Mystery? Colin výborný, totál záporný Crowe výborný... Ale pak bílý kůň zamává křídlama a odletí... a ta žáře... Ne!Ne! (31.07.2014)

Chtěl jsem mít Zimní příběh rád protože, ač mi nemůže být jeho filmový autor ukradenější, vypadal stejně osobně jako Aronofského opus magnum Fontána a s láskou tvořeným filmům podléhám rád. Na rozdíl od Fontány se ale na Goldsmanově adaptaci podepisuje bytostná nevyrovnanost všech jeho scénářů. Výsledek tak ve filmu působí jako pouhé neuměřené plácání jednoho romantického nápadu na druhý bez téměř jakéhokoli vysvětlení souvislostí nebo důvodů, a vychází z něj jen nijaké vyznění celé pointy a nesmyslné, rádoby poetické chování všech zúčastněných hraničící se sebeparodováním. To, že jsem se u celého filmu užíral nudou ten veskrze špatný dojem jen podtrhuje a o něco výš hodnotím vlastně jen kvůli krásné J. B. Findlay a standardně sympatické Jennifer Connelly. (14.06.2014)

Wow. Nic jiného mě po skončení tohoto filmu nenapadlo. Tenhle film, tahle skoro pohádka dává naději nám všem, kteří věříme v sílu a moc lásky, kteří věříme v dobro a v zázraky, a kteří věříme v osud. Tenhle film je možná nelogický, mnohdy nesouvislý a lehce chaotický, ale tohle já jsem schopen absolutně přehlédnout. Mě ten film vtáhl do děje od prvního okamžiku a ani na okamžik mě nenudil. Bylo to krásné, bylo to hřejivé, bylo to dojemné, bylo to tak krásně naivní a pohádkové, ale přitom skororeálné, že prostě tenhle film musím považovat nejen za vydařený, ale dokonce se nebojím říci přímo za dokonalý. Přesně na nějaký takový film jsem měl náladu, viděl jsem ho v ideálním rozpoložení a uvěřil jsem všemu, co mi bylo v rámci filmu předloženo. Chápu kritiky na tento film, ale věřím, že lidé, jež tento film nenadchl, zase pochopí mě. Mně to prostě sedlo a nevidím důvod, proč tvrdit cokoliv jiného. Zimní příběh se pro mě stává úžasným filmovým zážitkem a jsem přesvědčen, že jsem ho neviděl naposledy. Uděluji maximální hodnocení, jelikož se domnívám, že pět hvězd je pro tento film zcela poprávu to jediné možné hodnocení. (19.09.2015)

Trailer je za pět hvězd a mohla bych si ho pouštět třeba pořád dokola. A to hlavně proto, že je to vlastně sestřih těch nejkrásnějších scén z celého filmu. S filmem samotným je to už o trochu horší. První část byla úžasná, a navíc romantika jako prase. Druhá část mě zklamala, nebo aspoň nenaplnila tak, jak bych si přála. Problém je hlavně v tom, že spolu ty dvě části tak nějak nedávají smysl. Ale nádherná hudba, Colin Farrell a božský Russell Crowe v roli "nadčlověka", z toho i tak udělali jeden z těch lepších filmů. I když nejkouzelnější byla stejně Jessica Brown Findlay a ta její fantastická přirozenost. 3,5* (18.02.2014)