A také déšť
También la lluvia
Même la pluie
Even the Rain
Even the Rain
Réžia:
Icíar BollaínScenár:
Paul LavertyKamera:
Alex CatalánHudba:
Alberto IglesiasHrajú:
Gael García Bernal, Luis Tosar, Karra Elejalde, Raúl Arévalo, Najwa Nimri, Juan Carlos Aduviri, Cassandra Ciangherotti, Ezequiel Díaz, Vicente Romero (viac)Obsahy(1)
Ve snímku režisérky Icíar Bollaín se prolínají dvě dějové linie. Zatímco první je zasazena do období španělské kolonizace Latinské Ameriky, druhá se odehrává v současnosti a zachycuje režiséra a producenta, kteří připravují v bolivijském městě Cochabamba snímek o Kryštofu Kolumbovi. Jejich práci však naruší nepokoje, které se v městě rozhoří kvůli privatizaci vodovodního systému.
Snímek vyslaný Španělskem do boje o sošku Oscara porazil u akademiků taková díla jako napínavé vězeňské drama Cell 311 nebo životopisný snímek Lope o dramatikovi Lope de Vegovi. Ve filmu zaujme svojí typickou hereckou živelností především Gael Garcia Bernal v jedné z hlavních rolí. (MFF Cinema Mundi)
(viac)Videá (1)
Recenzie (48)
Dvě dějové linie? Vždyť tam jde jen o natáčení filmu. Není-li myšlen jako druhá linie boj občanů Cochabamby za zdroj levné pitné vody proti mezinárodnímu vodnímu kartelu.Všechno do sebe nádherně zapadá a bylo vytvořeno skvostné dílo. Filmaři přijíždějí do města, aby vybrali kompars a některé představitele na svůj film o krutém zacházení evropských conqvistadorů proti domorodým Indiánům. Během natáčení dojde ke střetu domorodců proti zglobalizovanému kšeftu s vodou. Vlastně se za těch pět set let nic nezměnilo. Vždy jde o mamon. A vždy na to doplácí obyčejný chudý člověk. V Bolívii a kdekoliv na světě... Skutečně skvělý film, který mě připoutal před televizní obrazovku na půldruhé hodiny skutečně prvotřídního zážitku. Sociálně kritické filmy umějí dnes v Evropě především Španělé. Oni se ještě odváží ukázat pravou tvář kapitalismu. ()
Překvapivě svěží a dramatický průběh natáčení filmu o Kolumbovi ukazuje paralely mezi španělskými dobyvateli a současným vládnoucím bezohledným a dravým kapitalismem v Bolívii, potažmu v Jižní Americe. 1) Jako obvykle se mi moc líbil přitažlivý 32letý režisér (jindy i herec, scenárista, producent) Mexičan Gael García Bernal (režisér Sebastian). Zaujal mě i zajímavý 34letý Bolívijec Juan Carlos Aduviri (šéf indiánských protestů) ve své herecké prvotině._____ 2) Cochahanba je třetím největším bolivijským městem, něco málo přes 600 000 obyvatel. Ačkoli filmový příběh je fiktivní, boj o vodu se skutečně ve městě odehrál na přelomu let 1999/2000. ()
,,KRESŤANIA IDÚ DO NEBA?" ,,DOBRÍ KRESŤANIA ÁNO." ,,TAK CHCEM DO PEKLA." __ K filmu som sa dostal úplnou náhodou keď mi pri listovaní v TV programe zrazu padol zrak na jeho krátku popisku, kde sa uvádzalo, že sa jedná o film z nakrúcania filmu o Kolumbovi. Postava tohto objaviteľa patrí medzi najobľúbenejšie, historické paralely a strety latinskoamerickej domorodej kultúry s európskou ma uchvátili v diele Aleja Carpentiera a Južná Amerika je mojou srdcovkou, takže lákadiel na pozretie tohto diela som mal dostatok. Film má potenciál (scéna vrtuľníka s krížom a do toho názov filmu je viac než len symbolická), je zručne nakrútený a chválim najmä prelínanie nakrúcania filmu/histórie a so súčasnosťou. Škoda nevydareného českého dabingu, istého nedopovedania príbehu zo strany štábu a absencie niečoho, čím by mi film rezonoval v hlave dlhšie, než len zopár dní. (357. hodnotenie, 31. komentár k filmu) ()
Film o tom, že za 500 rokov sa osud Indiánov v podstate nezmenil. Najprv ich drancovali conquistadori, teraz ich zdierajú korporácie a ešte aj s tými musia bojovať, aby mali vôbec pitnú vodu. Je podľa skutočnej udalosti, lebo v roku 2000 naozaj americká vodárenská spoločnosť odkúpila vodné zdroje od bolívijskej vlády a občanom Bolívie bolo zakázané zbierať dažďovú vodu, ktorá sa stala majetkom spoločnosti. Už len toto samotné je padnuté na hlavu a taká zapredaná vláda by mala okamžite visieť. Mrzí ma však, že režisér tie historické linky nedokázal lepšie prepojiť. Film bol skôr o súčasnosti, otvoril však veľmi závažné otázky, ktoré v nemalej miere ovplyvňujú aj nás: ako môže národná vláda nechať spoločný majetok spravovať cudzím ľuďom, ktorí sa tak na vašom území stávajú pánmi? ()
Bollainová natočila film, kterým si až trapně přímočaře říká o Oscara. Narvala tam všechny ingredience, které páprdové z Akademie milují: dojímání se nad smutným osudem chudiny, lehce čitelné emoce a "humanistické" poselství v závěru, s patřičnou dávkou naivní víry, že všichni jsme v jádru dobráci, jen holt nevíme, jak to dát najevo. Konejšivé a přesně vypočítané na efekt. ()
Reklama