Réžia:
Icíar BollaínScenár:
Paul LavertyKamera:
Alex CatalánHudba:
Alberto IglesiasHrajú:
Gael García Bernal, Luis Tosar, Karra Elejalde, Raúl Arévalo, Najwa Nimri, Juan Carlos Aduviri, Cassandra Ciangherotti, Ezequiel Díaz, Vicente Romero (viac)Obsahy(1)
Ve snímku režisérky Icíar Bollaín se prolínají dvě dějové linie. Zatímco první je zasazena do období španělské kolonizace Latinské Ameriky, druhá se odehrává v současnosti a zachycuje režiséra a producenta, kteří připravují v bolivijském městě Cochabamba snímek o Kryštofu Kolumbovi. Jejich práci však naruší nepokoje, které se v městě rozhoří kvůli privatizaci vodovodního systému.
Snímek vyslaný Španělskem do boje o sošku Oscara porazil u akademiků taková díla jako napínavé vězeňské drama Cell 311 nebo životopisný snímek Lope o dramatikovi Lope de Vegovi. Ve filmu zaujme svojí typickou hereckou živelností především Gael Garcia Bernal v jedné z hlavních rolí. (MFF Cinema Mundi)
(viac)Videá (1)
Recenzie (48)
Dvě dějové linie? Vždyť tam jde jen o natáčení filmu. Není-li myšlen jako druhá linie boj občanů Cochabamby za zdroj levné pitné vody proti mezinárodnímu vodnímu kartelu.Všechno do sebe nádherně zapadá a bylo vytvořeno skvostné dílo. Filmaři přijíždějí do města, aby vybrali kompars a některé představitele na svůj film o krutém zacházení evropských conqvistadorů proti domorodým Indiánům. Během natáčení dojde ke střetu domorodců proti zglobalizovanému kšeftu s vodou. Vlastně se za těch pět set let nic nezměnilo. Vždy jde o mamon. A vždy na to doplácí obyčejný chudý člověk. V Bolívii a kdekoliv na světě... Skutečně skvělý film, který mě připoutal před televizní obrazovku na půldruhé hodiny skutečně prvotřídního zážitku. Sociálně kritické filmy umějí dnes v Evropě především Španělé. Oni se ještě odváží ukázat pravou tvář kapitalismu. ()
,,NĚKTERÝ VĚCI JSOU MNOHEM DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ VÁŠ FILM“...... /// Karamazovi na španělskej způsob. Místo Polska Bolívie, místo Dostojevskýho Kolumbus. A všude kolem domorodci bojující o kapku ,,yaku“. Jo, abych nezapomněl – nechybí ani dokumentární kamera. Je totiž rok 2000 a jsme v Cochabambě. Děj se snaží spojit historickou rovinu se současností, což se daří pomocí myšlenek - ať už vyřčených či jen naznačených. Účelně tak svádí ke srovnávání současnýho světa s minulostí. Několik scén je parádních, byť jde jen o ,,film ve filmu“. KULT OBĚTI. (Voda je život – co na tom nechápete!) POHRDÁM VAŠÍM BOHEM! POHRDÁM VAŠÍ CHAMTIVOSTÍ! A všemu by měla vévodit síla okamžiku, kdy je třeba přehodnotit (svůj) žebříček hodnot. Upřímně: Cela 211 je jiný kafe. Ale já tyhle netradiční hloubavý příběhy, které nenásilně nutí k zamyšlení nad sobeckejma prioritama můžu. JAK MOC JSME SE ZA TA STOLETÍ ZMĚNILI? Ať nám bůh odpustí! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zajímá mě text Kolumbova prvního dopisu z Novýho světa. 2.) Tam kde se utlačujou indiáni nemůžu chybět! (Myslím na jejich straně...blbečku!). 3.) Taktéž toužím uctít památku Howarda Zinna. 4.) Thx za titule ,,BuBBleS“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()
Mimohollywoodsku a zaroven mimoeuropsku filmarsku produkciu doslova milujem /Amores Perros, Tambien la Illuvia/, a tentokrat ide o film Iciar Bollain zvany Tambien la Iluvia. Film sa venuje dvom dejovym liniam : jednak spanielska kolonizacia Juznej Ameriky a problematika conquistadorov, a jednak druha dejova linia sa odohrava v sucasnosti, kde filmari v bolivijskom meste Cochabamba pripravuju film o istej historickej postave /Kolumbus/. Chvalim realie Juznej Ameriky, perfektneho Gael Garciu Bernala /Amores perros, Babel, Nauka o snech/. Vyborne su zvladnute realie nepokojov v meste, dialogy su na urovni. Divak sa nenudi ani chvilu, takze o kvalitnu filmarsku jazdu je hned postarane. 92 % ()
Skoro až do konce filmu jsem byla přesvědčená, že to bude za tři hvězdy. A pak mě Luis Tosar úplně rozebral, že jsem v závěru hledala kapesník. Velmi zvláštně pojaté dílo o filmařích, kteří jedou do autentického venezuelského prostředí natáčet film z kolumbovských začátků o knězi, který se jako první postavil běsnění Španělů na Indiánech.Indiáni jsou třeba a tak Tosar coby producent a Bernal coby režisér vyhlásí konkurs, na který se sjede pár stovek indiánů a začnou mírné problémy. Když je natočeno třičtvrtě filmu, ve městě vypukne konflikt o pitnou vodu ,ke které byl indiánům znemožněn přístup a oni sami vykopou sedm kilometrů dlouhý kanál na její přivedení.Což se nelíbí městské radnici a zapojí policii. Vzniknou střety, v nichž největším aktivistou je Indián, hrající hlavní roli, čímž se nechtěně celý filmový štáb dostane též do konfliktu, jež se rozroste v celonárodní.Mohou i ostřílení lidé, kteří si myslí, že se jich to netýká, změnit názor?Dívejte se.Všichni herci byli totiž báječní. ()
Film o tom, že za 500 rokov sa osud Indiánov v podstate nezmenil. Najprv ich drancovali conquistadori, teraz ich zdierajú korporácie a ešte aj s tými musia bojovať, aby mali vôbec pitnú vodu. Je podľa skutočnej udalosti, lebo v roku 2000 naozaj americká vodárenská spoločnosť odkúpila vodné zdroje od bolívijskej vlády a občanom Bolívie bolo zakázané zbierať dažďovú vodu, ktorá sa stala majetkom spoločnosti. Už len toto samotné je padnuté na hlavu a taká zapredaná vláda by mala okamžite visieť. Mrzí ma však, že režisér tie historické linky nedokázal lepšie prepojiť. Film bol skôr o súčasnosti, otvoril však veľmi závažné otázky, ktoré v nemalej miere ovplyvňujú aj nás: ako môže národná vláda nechať spoločný majetok spravovať cudzím ľuďom, ktorí sa tak na vašom území stávajú pánmi? ()
Galéria (23)
Fotka © Piffl Medien
Reklama