Réžia:
Pål SletauneScenár:
Pål SletauneKamera:
John Andreas AndersenHudba:
Fernando VelázquezHrajú:
Noomi Rapace, Kristoffer Joner, Vetle Qvenild Werring, Stig Ryste Amdam, Maria Bock, Henrik Rafaelsen, Bjørn Moan, Eva Zeidler (viac)Obsahy(3)
Ve svém nejnovějším snímku Babycall spolupracuje Pål Sletaune s mezinárodně známou, talentovanou a momentálně velmi žádanou herečkou Noomi Rapace, která zazářila v roli Lisbeth Salander v trojdílné televizní adaptaci sbírky novel švédského novináře Stiega Larssona. Tentokrát si zahrála matku 8-letého syna Anderse, kteří společně utečou od násilnického otce a manžela. Ze strachu, že je najde, Anna svému synovi dá do pokoje vysílačku, aby si i v noci byla jistá, že je v pořádku. Z malého přístroje se však začnou ozývat zvláštní neidentifikovatelné zvuky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (100)
Mám ráda zmatený děj - takový, který vše jednoznačně neservíruje na zlatém podnosu, nýbrž nutí diváka k neustálé pozornosti a nechává prostor vlastní představivosti. Mám ráda skandinávské filmy. Mám ráda Noomi Rapace. Tenhle film měl být trefou do černého. Nebyl. Sice nenudí ani na okamžik, ale výsledek je tak rozpačitý a nelogický, že přemýšlím, jestli se nejedná o pilot k norské verzi seriálu American Horror Story... /Videotéka O2TV, sekce Skandinávské filmy/ ()
Tak tohle severské mysteriózní drama mi dalo pěkně zabrat. Podobné filmy na přemýšlení mám rád, psychologická zápletka mi určitě voní, ale místy jsem v tom měl trochu bordel. Ke konci do sebe sice ledasco zapadlo, ale i tak zůstalo několik otazníků. Filmu nelze upřít zajímavý děj, který se každou minutou víc a víc zamotává, ale je tu i dost zdlouhavých pasáží, které místy dost nudí. Sletaune mne zaujal už svým předchozím Naboer, ale tentokrát to přece jenom byla slabší káva. Scénář více méně o třech-čtyřech hercích (když nepočítám sociálku) potřebuje pořádnou jiskru, ale tady se pořádně rozhoří až na samotném konci. Jediným štěstím bylo angažování mé oblíbenkyně Noomi Rapace, která je prostě skvělá snad v každém snímku, co jsem měl zatím možnost vidět a i tady byla hlavním tahounem. 50% ()
Každému, kdo viděl předchozí režisérovu thrillerovou kafkárnu Naboer (2005) by mělo být jasné, že ani v tomhle případě nepůjde o nějaký jednoduchý a přímočarý film. A je to tak, jeho zdánlivá syrovost a realismus se často prolíná s lehce surrealistickými a halucinačními okamžiky. Příběh sice začne tradičně až šablonovitě, ale postupně vám jeho děj začne plíživě a nenápadně zamotávat makovici, až najednou zjistíte, že jste z toho všeho vlastně tak trochu tumpachoví, a pak už jen pasivně čekáte na osvobozující rozuzlení na konci. Teď jsem tedy mluvil tak trochu o sobě. Pointa filmu byla jednou z point kterou jsem v jeho průběhu zvažoval, ale časem ji zavrhl pro její nepravděpodobnost. A heleme se... Už kvůli vynikající Noomi Rapace je tenhle severský nízkorozpočťák nadprůměrně příjemný filmový zážitek. ()
Mňa Babycall zaujal. Ide o sympatický mysteriózny thriller, líznutý trochou ducháriny. Avizovaná zápletka s detským telefónom je po chvíli odstavená na vedľajšiu koľaj a do popredia sa dostávajú nejasné preludy hlavnej postavy, komplikované vzťahy, ktoré má so svojimi najbližšími a jej divné vnímanie reality. Noomi Rapace je naozaj zaujímavý herecký zjav, ktorý s prehľadom zahrá akúkoľvek rolu a vďaka jej pôsobivému výkonu pridávam k hodnoteniu Babycallu hviezdu navyše. ()
Tak já nevim. Většinu filmu jsem napjatej jak v čekárně u zubaře, nedokážu se rozhodnout, jestli mě ta civilní atmosféra dráždí kladně nebo záporně a po dokoukání jsem ve vaně ještě se svraštělym čelem dával dvě a dvě dohromady a pak mi to došlo. Celá pointa, celý to do sebe zaklaplo a já měl před sebou triviálnost celé zápletky. Ona sice není zas tak špatná, ale je strašlivě podobná všem těm thajským/korejským/japonským věcem akorát o něco seversky nepřístupněji. A ono když 4 hodiny vaříte bramborovou kaši, tak výsledek nemusí být úplně špatný, ale tak nějak si připadáte jak kretén. ()
Galéria (25)
Zaujímavosti (1)
- Noomi Rapace získala v roce 2011 na Rome Film Festival cenu pro nejlepší herečku, v roce 2012 získal film Grand Prize na International Critics Award na filmovém festivalu Gérardmer a 4 ceny Amanda Awards pro nejlepší herečku, produkci, scénář a zvuk. (Cheeker)
Reklama