Krtko

Tenhle večerníček se neměl rád už jako dítě. Štvalo mě, že nemluví a ty jeho přiběhy jsou naprosto o ničem. Ale pro děti max. do tří let určitě výborné. Navíc je to roztomile namalované. A oceňuji, že je to jeden z těch večerníčků co si dokázali získat světovou proslulost. Právě to co mi na něm nesedí umožnilo jeho úspěšné zahraniční tažení, je jednoduchý a nemusí se dabovat. Dávám --- == 70% == ---. (25.12.2012)

Kolik generací už na nich vyrostlo? K několikaminutové pohádce na dobrou noc usedají každý večer tisíce dětí. Místy kouzelné zpracování ano, ale cílovým divákem je dítě, především předškolního věku. Leckdy se tak nedá přehlédnout ona drásavá hudba a depresivní nálada, která z každého druhého dílu vyzařuje. Ostatně, s odstupem času, si každý musí všimnout, že u nás vzniklo velké množství Večerníčků, kde hlavní postava snad v každé epizodě brečí, fňuká, kňourá. Krtek je exemplárním příkladem. (24.12.2011)

Krtečka jsem měl rád už od mala a těch pár desítek dílů jsem musel shlédnout tolikrát, že bych dneska nepochopil, kde jsem na to bral čas. Bohužel jsou ty časy pryč a jen tak si shlédnutí nějakého dílu nedopřeji, ale určitě jsem s Krtečkem ještě neskončil. PS: Rozčiluje mě, že je tu každý díl zvlášť a každému pak naskočí x hodnocení. Pokud máte dva oblíbené uživatele, kteří se rozhodnou hodnotit každý díl, tak vám to pěkně zaspamuje poštu. (05.01.2016)

Vím, že je oblíbený. Třeba Francouzi ho milují. Vzpomínám si, že na vysoké si do sešitku s ním rodilý mluvčí, který nás učil, zapisoval poznámky. Mě Krteček nikdy neoslovil - a to doslova! :) Už jako dítě jsem zuřila, že nemluví. No, ráda ho nemám, ale uznávám, že se to panu Millerovi povedlo - ta figurka sama o sobě je geniální. Dvě hvězdičky aspoň postavičku. (29.06.2012)

Dlouho jsem se odhodlával k hodnocení tohohle animáku. Krteček sám o sobě je fenomén na pět hvězd, byť si nepamatuju, že by mě jako dítě zase tolik dostal. Přičichl jsem k němu až díky svým dětem, které se na něj dívají rády. Nicméně jako seriál, který má své lepší i horší chvilky, je to tak akorát na čtyři hvězdy. Dokonce jsem zvažoval, zda raději nehodnotit každý díl zvlášť, jenže bych se u jednotlivých epizod hrozitánsky opakoval. Když se na tu lajnu krátkých filmů a večerníčků od padesátých do nultých let dívám, vidím určitý vývoj, a to jak v animaci, tak v pojetí. Úplně první Jak krtek ke kalhotkám přišel se od všech následujících dílů dost liší, krtek mluví a má ještě ocas a animace je v úplně jiném duchu. Pak přichází Krtek a autíčko se skvělou, skoro až gershwinovskou hudbou. Podle mě si ale Krteček svá nejlepší seriálová léta užíval v půlce sedmdesátek. Prostě mi nejvíc sedí ta animace, která je oproti přelomu šedesátek a sedmdesátek vyspělejší a nemá tak znatelný obzor. Ty starší epizody jsou taky fajn, mají občas takovou lehce halucinogenní hudbu, ale zlatý věk to není. Nejvíc mi sedí epizody jako Krtek chemikem, kdy Krtek za tónů disonantní melodie čaruje barevné bubliny. Obecně ale platí, že první polovina ságy je lepší než ta druhá. V osmdesátých letech přichází na řadu několik delších filmů, jimž asi vévodí Krtek ve městě. Pozornost určitě zasluhuje i Krtek ve snu, asi ta nejvíc deprimující a vizionářská epizoda o tom, jak by se lidstvo bez fosilních paliv prakticky vrátilo o staletí nazpět. Delší filmy se drží i přes sametovou revoluci až do roku 1994, pak přicházejí nové večerníčkové epizody. Ty už sedmdesátkovému Krtkovi víceméně dýchají na záda. Těžko říct, čím to je, připadá mi ale, že ten novější Krtek už není tak nápaditý a trochu ulítlý jako dříve. Je tu samozřejmě pár silnějších dílů, ale místy to působí tak trochu jako vývar. Postupně přestává hudbu skládat Vadim Petrov, místo něj nastupuje synťákově úsporný Jiří Strohner. Je cítit změna v animaci, tvůrci se snaží Krtka více vyobrazit v přirozeném pohybu, jenže výsledek působí docela nemotorně. Taky vzhled Krtka se trochu mění, ten novější má nižší čelo a větší oči. Pořád je ale tohle zlato oproti té čínské zvrhlosti, která přichází později a které je naštěstí věnovaný samostatný profil. (1 285.) (10.01.2020)