Král z ostrova Bastøy

Kongen av Bastoy (Král Ďáblova ostrova) je určitě dobrý film. Máme tu nějakou nosnou historickou událost, studené lokace zimního ostrova, herce jako Skarsgard nebo Joner, smutnou hudbu a uzurpovaní kluci versus zlý "house father", toť téma vždy vděčné. Ne dlouho předtím jsem viděla Ondskan, kde sice příběh byl trochu jiný, ale vesměs šlo taky o správný hochy vzdorující bezpráví uvnitř nefungujícího výchovného systému. Ale zatímco Ondskan působí na diváka tak, jako by byl taky kamarád hlavního hrdiny, všechno s ním prožíval a tajně mu držel palce, u Kongen av Bastoy to divák pozoruje zpovzdálí. Sice taky fandí, ale jako by koukal na zápas dvou mužstev. Přitom i tady je hlavní hrdina sympaťák co najde v ústavu nejlepšího přítele, ale jejich vztah je nadhozen zkratkovitě. Prostě spolu kamarádí. Proč? Proto. A celou dobu filmu se Erlingovi nemůžeme dostat pod kůži. Proč jako jediný má sílu vzdorovat a něco proti bezpráví podnikat? Protože proto. Film má skoro dvě hodiny a tentokrát to je opravdu cítit. Konec je sice silné kafe, ale chybí lepší vztah diváka k postavám, tak nemůže víc strhnout. A ještě k hercům - Skarsgard hraje ředitele polepšovny, člověka ovládaného ne zcela správným žebříčkem hodnot, a nedalo by se říct, že je to vyloženě padouch. O Kristofferu Jonerovi, co hraje dozorce, se to už říct dá (a o jeho kníru taky) a člověk má fakt chuť mu zakroutit krkem. Adolescenti sympatičtí, přirození. Přesné 4* (29.10.2011)

Severská kinematografie v plné své síle, tentokráte kombinující typickou ponurou atmosféru s působivým vizuálním ztvárněním a melancholií post-rockových Sigur Rós. Historicky koncipované drama odehrávající se před sto lety připomene geniem loci trochu Prokletý ostrov Martina Scorseseho a samozřejmě odkazuje k celé řadě podobných filmových reflexí temných stránek historie národů obtěžkaných tíživým svědomím nechvalně proslulé ,,převýchovy" dětí (např. temná australská minulost - viz film Rabbit Proof Fence atd.) či internátní katolickou výchovou, což bylo snad ještě větší zvěrstvo (irské Padlé ženy či Hříšnice nebo řada filmů britských). Režisér Marius Holst si ovšem narozdíl od Scorseseho neklade za cíl rekonstruovat dobovou filmovou řeč, naopak se snaží ryze současnými výrazovými prostředky vyprávět vcelku jednoduchý příběh o poměrech v chlapecké polepšovně zhruba před sto lety. Mírně schématický model respektuje daný subžánr (příchod solitéra, který nakonec zafunguje jako neformální vůdce odporu) a v podstatě splňuje daná očekávání. V kontextu severské kinematografie existuje několik výrazně působivějších a sugestivněji natočených filmů (ať už Zlo mezi námi nebo Umění plakat kupříkladu), ale Král z ostrova Bastøy je přesto ponuře poetickým zásahem do černého... (05.06.2012)

Pracovalo se tu s velmi úspornými vyjadřovacími prostředky, žádná drobnokresba postav, žádná exprese, přesto dávalo chování všech postav jasný smysl a bylo srozumitelné. To pro mě byla fáze 2- když jsem se utvrdil, že všemu správně rozumím, a že chápu, proč se tady děje to, co se tady děje. Fáze 3 přišla v samotném závěru a byl to okamžik, kdy si mě ten film podmanil. Uvažoval jsem i o plném počtu hvězd, ten jeho půvab je opravdu nenápadný a přicházel pozvolna a postupně. Pro mě to grande finale nastalo, ale bohužel moc pozdě, převažovaly pocity, které na nejvyšší hodnocení nepostačovaly. Nic to nemění na tom, že je to silné a krásné. (07.07.2019)

Útěk z vězeňského ostrova po norsky s typickou strohou severskou atmosférou a výbornými herci. Casting dopadl v tomto případě na podtrženou jedničku a podle očekávání dominoval Stellan Skarsgard u něhož si troufám říct, že se jednalo o jeden z jeho nejlepších výkonů, ne-li nejlepší. God kveld Norge! 90% (09.03.2013)

Uhrančivý snímek, který má velkou sílu ve svém morálním poselství. Příběh chovanců nápravného institutu pro mladé chlapce kdesi na bohem zapomenutém norském ostrově je vlastně prostý – do uzavřené komunity bez špetky ambicí vstoupí silná osobnost, která dokáže rozdmýchat skomírající plamínek sebeúcty uvnitř mnoha chlapců. Tragický osud jednoho z nich je pak spojí v revoltě proti alibistickému vedení ústavu. Sebejistého a přitom vlastně zbabělého ředilele výborně ztvárnil Stellan Skarsgård, který zde svůj velký herecký potenciál předvádí v celé své kráse. Za zmínku kromě kvalitních hereckých výkonů určitě stojí mrazivě půvabné exteriéry norské přírody a zajímavě koncipovaná režie, která kouzlo celého filmu ještě umocňuje. Mně se to opravdu moc líbilo. (18.02.2012)