Král z ostrova Bastøy

„Takže ty si myslíš, že jsi silný, že? Uvidíme!“ A Erling ukázal, jak moc silný ve skutečnosti je…Film mi velmi připomínal o 2 roky staršího severského příbuzného z Finska, a to Domov šedých motýlů. Tu a tam mi dokonce přišlo, že jsem už některé scény v podobném provedení viděl. Ale Král jde mnohem víc na dřeň. Skličující situace mnoha mladistvých delikventů mi přišla ještě víc bezvýchodná. Jasně rozdělené úkoly, šedá rutina, tvrdá práce, čísla místo jmen a žádné odmlouvání. Porušení disciplíny a pravidel? Přichází kolečko v podobě nekompromisních trestů, snížení přídělů a přidělení horší práce. Postupně se tak prohlubuje divákův vztek vůči řediteli a jeho podřízeným ruku v ruce s navazováním sympatií k hlavním chovancům. To se ukáže v celé své kráse při velmi působivé pasáži povstání, kdy divák fandí vzbouřencům naplno a dočká se solidní porce napětí. Následné rozčarování a deprese (jakkoliv předem očekáváné) jsou pro publikum velmi trýznivé. Konec potom má svůj emocionální dopad…za mě silné 4*, kvalitní podívaná. (29.01.2023)

Kongen av Bastoy (Král Ďáblova ostrova) je určitě dobrý film. Máme tu nějakou nosnou historickou událost, studené lokace zimního ostrova, herce jako Skarsgard nebo Joner, smutnou hudbu a uzurpovaní kluci versus zlý "house father", toť téma vždy vděčné. Ne dlouho předtím jsem viděla Ondskan, kde sice příběh byl trochu jiný, ale vesměs šlo taky o správný hochy vzdorující bezpráví uvnitř nefungujícího výchovného systému. Ale zatímco Ondskan působí na diváka tak, jako by byl taky kamarád hlavního hrdiny, všechno s ním prožíval a tajně mu držel palce, u Kongen av Bastoy to divák pozoruje zpovzdálí. Sice taky fandí, ale jako by koukal na zápas dvou mužstev. Přitom i tady je hlavní hrdina sympaťák co najde v ústavu nejlepšího přítele, ale jejich vztah je nadhozen zkratkovitě. Prostě spolu kamarádí. Proč? Proto. A celou dobu filmu se Erlingovi nemůžeme dostat pod kůži. Proč jako jediný má sílu vzdorovat a něco proti bezpráví podnikat? Protože proto. Film má skoro dvě hodiny a tentokrát to je opravdu cítit. Konec je sice silné kafe, ale chybí lepší vztah diváka k postavám, tak nemůže víc strhnout. A ještě k hercům - Skarsgard hraje ředitele polepšovny, člověka ovládaného ne zcela správným žebříčkem hodnot, a nedalo by se říct, že je to vyloženě padouch. O Kristofferu Jonerovi, co hraje dozorce, se to už říct dá (a o jeho kníru taky) a člověk má fakt chuť mu zakroutit krkem. Adolescenti sympatičtí, přirození. Přesné 4* (29.10.2011)

Pracovalo se tu s velmi úspornými vyjadřovacími prostředky, žádná drobnokresba postav, žádná exprese, přesto dávalo chování všech postav jasný smysl a bylo srozumitelné. To pro mě byla fáze 2- když jsem se utvrdil, že všemu správně rozumím, a že chápu, proč se tady děje to, co se tady děje. Fáze 3 přišla v samotném závěru a byl to okamžik, kdy si mě ten film podmanil. Uvažoval jsem i o plném počtu hvězd, ten jeho půvab je opravdu nenápadný a přicházel pozvolna a postupně. Pro mě to grande finale nastalo, ale bohužel moc pozdě, převažovaly pocity, které na nejvyšší hodnocení nepostačovaly. Nic to nemění na tom, že je to silné a krásné. (07.07.2019)

Severská kinematografie v plné své síle, tentokráte kombinující typickou ponurou atmosféru s působivým vizuálním ztvárněním a melancholií post-rockových Sigur Rós. Historicky koncipované drama odehrávající se před sto lety připomene geniem loci trochu Prokletý ostrov Martina Scorseseho a samozřejmě odkazuje k celé řadě podobných filmových reflexí temných stránek historie národů obtěžkaných tíživým svědomím nechvalně proslulé ,,převýchovy" dětí (např. temná australská minulost - viz film Rabbit Proof Fence atd.) či internátní katolickou výchovou, což bylo snad ještě větší zvěrstvo (irské Padlé ženy či Hříšnice nebo řada filmů britských). Režisér Marius Holst si ovšem narozdíl od Scorseseho neklade za cíl rekonstruovat dobovou filmovou řeč, naopak se snaží ryze současnými výrazovými prostředky vyprávět vcelku jednoduchý příběh o poměrech v chlapecké polepšovně zhruba před sto lety. Mírně schématický model respektuje daný subžánr (příchod solitéra, který nakonec zafunguje jako neformální vůdce odporu) a v podstatě splňuje daná očekávání. V kontextu severské kinematografie existuje několik výrazně působivějších a sugestivněji natočených filmů (ať už Zlo mezi námi nebo Umění plakat kupříkladu), ale Král z ostrova Bastøy je přesto ponuře poetickým zásahem do černého... (05.06.2012)

Včera večer jsem se podíval na tento snímek natočený podle skutečných událostí a musím říct, že jsem začal cítit zničehonic takové to nepříjemné mrazení, které určitě nebylo zapříčiněno z mých nočních návštěv ledničky, kam si chodím na tajňáka pro svou denní dávku zmrzliny. Po zhlédnutí tohoto snímku jsem šel spát a ono to nešlo. Většinou, když usínám tak trpím nočními polucemi jako většina zdravých jedinců mého věku, ale tentokrát jsem měl problém s nočními policemi z důvodu narážení do nich při přecházení od stěny ke stěně v černočerné tmě a přitom jsem si říkal: Co to je za svět ve kterém žijem? Tento snímek silně připomíná romány Charlese Dickense o dětských hrdinech, kteří jsou zneužíváni k těžké práci v neúnosných podmínkách a to vše v nápravném zařízení, které má napravovat a néé zdevastovat a zničit psychiku budoucích členů lidského pokolení. Tak to se zde děje a to vše pod patronací církve. Nechápu, že se ty největší bastardi lidského rodu vždy schovávají za rouškou rádoby šlechetných institucích. Příběh začíná na norském ostrově Bastoy, kterému se přezdívá Ďábelský ostrov a vidíme v něm přijíždět dva nové mladistvé delikventy, kteří si zde mají odpykávat trest. V průběhu děje vidíme, jak zde funguje vězeňský systém pod diktaturou ředitele, kterého skvěle zahrál Stellan Skarsgård. Dál už nebudu psát o ději tohoto filmu, protože to se musí vidět, ale napíšu už jen to že se děj v tomto filmu odehrává v zimě, přičemž konečné události podle kterých byl tento snímek natočen se odehrávali v květnu. Ještě doplním, že zde vidíte mnoho podobných paralel z jiných klenotů světové kinematografie. Nejprve vám to může připomínat Motýlka, poté zde můžete vidět podobnost s Přeletem nad kukaččím hnízdem a konečná fáze vám silně připomene Pána much a srdcervoucí Titanic. V dnešní době slouží tento objekt jako mužská věznice a svou mírumilovností a respektem k vězňům si vysloužila punc jedné z nejlepších věznic na světě. Za nevšední zážitek a poučný materiál dávám tomuto filmu zasloužených 80%. (21.08.2021)