Homeland - Zradca

1. ŘADA: Další parádní seriál, který je chytřejší než zpočátku vypadá. Damian Lewis je výborný a Claire Danes, obzvlášť v předposledním díle podává životní výkon. A po 24čce jsem rád, že se podobné téma znovu objevuje v televizních vodách. Jen tak dál.2. ŘADA: Má mnohem větší tempo a neztrácí napínavost. Všechno se vyhrocuje a finální díly patří ke špičce. Nečekaný vývoj událostí, výborná akce a vzpomínka na dny Jacka Bauera. Nášlap do třetího roku je hodně slibný, už se nemůžu dočkat. 3. ŘADA: Velké finále, nabité tichými emocemi, které žene provádění geniálního plánu v zájmu "vyššího dobra". Tvůrci teď můžou začít znovu s čistým štítem. 4. ŘADA: Quinn sakra! V téhle řadě se konečně pořádně vybarvuje a zatímco Carrie často klesá pod snesitelnou úroveň, sympatie gaučového povaleče se přesouvají na jeho stranu. Soustředění se na Pákistán byl geniální tah od samého začátku a tvůrci řádně využívají prostředí cizí země (půda USA je přítomna možná ve třech dílech). Špionáž i kontrašpionáž prováděná ukázkově s brutálními zvraty a důsledky. Brodyovci jsou konečně pryč, tak to příjemně odsýpá. Přesně v tohle jsem doufal.5. ŘADA: Berlín, Německo. Až krutě současné. V bedně neběží nic co by odráželo světové dění takhle precizně. Smekám před tvůrci, že po Paříži necukli s vysíláním a naopak ještě ji využili. Snowden, Sýrie, imigranti. Otázky, které je třeba pokládat, důsledky, které je třeba brát v potaz. Moderní dějiny včerejška. (06.09.2012)

Kolik důkazů s nejednoznačnou interpretací vám musí být předloženo, abyste začali věřit, že je nějaká osoba teroristou? Agence CIA Carrie stačí jediné: Popis teroristy, který obdržela od důvěryhodného informátora, přesně sedí na amerického vojáka, který se právě vrací z Iráku. Já jsem si jistá nebyla, a byť jsem některé zvraty dokázala odhadnout dopředu, v konečném důsledku jsem celou první řadu netušila, jak příběh seržanta Brodyho vlastně skončí. Což, přiznejme si to na rovinu, je u dramatického seriálu vždy příjemné. Ona nejznoznačná hranice mezi “těmi dobrými” a “těmi zlými” byla zkrátka velmi příjemná, takže jsem Homelandu nakonec odpustila i to, že narozdíl od mé velmi, velmi oblíbené Čtyřiadvacítky není emocionálně strhující a že nedisponuje tak charismatickým, sympatickým hlavním hrdinou, jakým je ve 24 Jack Bauer. Druhá řada Homelandu je od většiny záhad oproštěna, jelikož po prvních dvanácti dílech byly karty přece jen vyloženy na stůl. I proto jsem ocenila, že mě stále dokázala šokovat; třeba Saulovo odhalení z konce druhého dílu bych rozhodně nečekala hned v úvodu sezóny a vývoj poslední epizody jsem nepředvídala vůbec. Navíc rozhodnutí scénáristů dát Saulovi, podle mě nejinteligentnější postavě celého seriálu, větší prostor, bylo dle mého názoru jen ku prospěchu. (A předpokládám, že v třetí řadě budu ještě spokojenější.) Jediné, co tedy momentálně můžu Homelandu vytknout, jsou momenty, kdy seriál přece jen přichází o uvěřitelnost. (Proč by CIA svěřila pátrání po nejhledanějším teroristovi světa do rukou tak neprofesionálního týmu? Proč nikoho v celé CIA nezajímá, jak se jisté postavě podařilo utéct ze zajetí? Skutečně je možné za pár hodin ve vyšetřovací cele donutit člověka, aby zcela změnil stranu, za kterou bojuje?) V porovnání s klady jsou ale zatím veškeré výtky pouze maličkostmi. SPOILERoidní úvaha po konci druhé řady: Vůbec bych se nedivila, kdyby za vším stál Brody. Jeho obrat na správnou stranu byl překvapivě rychlý a nikdo neví, proč ho Abu Nazir nechal naživu a o čem se spolu bavili. Navíc jeho vražda viceprezidenta napovídá, že neviňátko se z něj zázračně ze dne na den nestalo. 1. řada 90% | 2. řada 90% (19.04.2013)

Jestli některý z nových letošních seriálů stojí za vidění, pak určitě tenhle. Zatím jsem viděl prvních 7 dílů a musím říct, že jsem nadšen. Téma terorismu se ve scénářích seriálových tvůrců neobjevuje vůbec často, ale tohle pojetí je (zatím) velmi přesvědčivé. ... A tak jsem po dlouhé době ve stadiu netrpělivého očekávání každého nového dílu. (A to se mi stalo tuším naposledy u "Lostu" ...) (02.12.2011)

Na Homeland bych sama nikdy nekoukala, protože jsem předpokládala, že bude trpět všemi možnými neduhy, které by seriál o americkém boji s terorismem mohl mít. Ale ono ne - žádné vlajky, laciné slzy, síla rodiny a všemohoucí Bůh. Propadla jsem tomu! Už dlouho jsem tak nežila s postavami. Všichni jsou to sice naprostí labilové, kteří být CIA výběrkem rozhodně neměli projít, ale i tak... V jedné chvíli jsem je strašně nenáviděla, abych je po pěti minutách naprosto obdivovala a následně vykřikovala na televizi, ať už toho debila konečně někdo zastřelí. O Homelandu jsem přemýšlela v práci, u oběda, cestou domů a pak se mi o něm i zdálo (poté, co jsem se o půl čtvrté ráno odplazila do postele po nočním maratonu). Do začátku páté série nejspíš rozkoušu několik televizních stolků... (15.07.2015)