Záhada písečného netvora

Docela zajímavý výpravný dokument o Olgoje Chorchoje, kterého jsem dosud znal jenom z těch nejpodrobnějších knih o kryptozoologii. Tento dokument mě utvrdil v tom, že Česká republika (v tomto případě ještě Československo) dokáže natočit kvalitní dokument na toto téma, a to nejen díky velikánovi českých záhadologů Arnoštu Vašíčkovi (bezchybný Na lovu příšer, zajímavý Panoptikum podivností). Záhada písečného netvora je natočená zajímavým stylem, který mně osobně moc nesedl, ale stejně se z něj dá získat spoustu zajímavostí o písečném červovi. Výpravný příběh, který připomíná cestopisný dokument, uvolňuje tempo dokumentu a vrcholem je potom příhoda, která se stane jednomu z cestovatelů (to mě trochu znepokojilo v důvěryhodnost filmu, protože taková nehoda se jen tak nevidí). Trochu zamrzí ta krátká stopáž, já bych se klidně ještě pár minut koukal, a i smutný (ale očekávaný) nezdar tvůrců. Rozhodoval jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, vzhledem k tomu, jak rychle to uběhlo, se však skláním k tomu lepšímu hodnocení. (15.12.2011)

Ten film je dnes něčím jiným, než v době vzniku. Podezření z mystifikace a la Ropáci či z jakéhosi pseudodokumentu není vzbuzováno ani tak tím, že se pátrá po legendárním Olgoji Chorchojovi – a že se nic nevypátrá –, jako volbou Suchánka coby vypravěče, který svým zaujatým, i když zdánlivě nevzrušivým přednesem dodává dramaticko-parodický rozměr. K tomu přičtěte místy zvláštní hypotézy, jeden tajemný zvrat a závěrečné modelování červa v Paintbrushi/Malování. ______ Ale taky uvidíte tři chlápky, kteří se s kamerou a s náklaďáčkem (a ve stejných tričkách s velkým logem Nike, takže je jasné, kdo jim dal na benzín) vydávají do mongolské pouště. A když potkají americkou expedici, obdivují jejich satelitní navigaci s tím, že „my máme jenom kompas.” Zpráva o dobrodružství raných devadesátých. (26.09.2015)

:D Hele, proč né? Amatérská kryptozoologická expedice která nevypátrala vůbec nic přestože si chlapi práskali petardama v poušti a na pícíčku v malování si tvořili "sofistikované" vzualizace.. Ale něco do sebe to má. Je v tom rozkošná naivita, touhou poupravované polopravdy, imaginativně interpretovaná (neexistující) fakta, tajemství, magie, drama... Olgij Chorchoj je reálný a vůbec není důležité jestli kdy opravdu existoval. (24.07.2018)

Olgoj Chorchoj, Ulanbátar, Láma, els. Naivní dokument, který díky slovnímu pokresů bánů Borise Rősnera a Michala Suchánka (!) zní spíš jako nějaká dobrodružná rozhlasová hra, tvořená čtením deníkových zápisků. Co se samotného mýtů Olgoje chorchoje týče, je dokument v pravdě prachbídný a přestože se jedná o jednu z nejzajímavějších kryptozooligckých potvor, je zde věnováno nechutně málo prostoru (asi tak 46.7 vteřiny) otázce vzniku mýtu. Ovšem závěr, kde Mackerle ve spánku halucinuje o červu a na těle mu nakáčou modřiny už je jen z říše bizarní blbosti a dokonalého guilty plesure. (09.05.2015)

Špatný to nebylo, nějaký informace tam byly. Sice nic nevypatrali (myslím, že každý z nás věděl jak to dopadne), ale za to dokument doprovází kamera, která není úplně na škodu. Ale nasralo mě, jak tam dávali mini výbušniny do písku. Pokud by to viděli nějací obyvatelé, co žijí poblíž, nechci ani přemýšlet nad tím, co by Čechům udělali. Na Olgoje věřím, ani nevím proč, ale myslím, že by se tento názor vypudit úplně neměl. Taky nám trvalo, než jsme objevili, jak v dokumentu říkají, hrocha. Já bych to až tak tajemně neviděl, každopádně je to zajímavá záhada. (16.03.2019)