Záhada písečného netvora

Ten film je dnes něčím jiným, než v době vzniku. Podezření z mystifikace a la Ropáci či z jakéhosi pseudodokumentu není vzbuzováno ani tak tím, že se pátrá po legendárním Olgoji Chorchojovi – a že se nic nevypátrá –, jako volbou Suchánka coby vypravěče, který svým zaujatým, i když zdánlivě nevzrušivým přednesem dodává dramaticko-parodický rozměr. K tomu přičtěte místy zvláštní hypotézy, jeden tajemný zvrat a závěrečné modelování červa v Paintbrushi/Malování. ______ Ale taky uvidíte tři chlápky, kteří se s kamerou a s náklaďáčkem (a ve stejných tričkách s velkým logem Nike, takže je jasné, kdo jim dal na benzín) vydávají do mongolské pouště. A když potkají americkou expedici, obdivují jejich satelitní navigaci s tím, že „my máme jenom kompas.” Zpráva o dobrodružství raných devadesátých. (26.09.2015)

Docela zajímavý výpravný dokument o Olgoje Chorchoje, kterého jsem dosud znal jenom z těch nejpodrobnějších knih o kryptozoologii. Tento dokument mě utvrdil v tom, že Česká republika (v tomto případě ještě Československo) dokáže natočit kvalitní dokument na toto téma, a to nejen díky velikánovi českých záhadologů Arnoštu Vašíčkovi (bezchybný Na lovu příšer, zajímavý Panoptikum podivností). Záhada písečného netvora je natočená zajímavým stylem, který mně osobně moc nesedl, ale stejně se z něj dá získat spoustu zajímavostí o písečném červovi. Výpravný příběh, který připomíná cestopisný dokument, uvolňuje tempo dokumentu a vrcholem je potom příhoda, která se stane jednomu z cestovatelů (to mě trochu znepokojilo v důvěryhodnost filmu, protože taková nehoda se jen tak nevidí). Trochu zamrzí ta krátká stopáž, já bych se klidně ještě pár minut koukal, a i smutný (ale očekávaný) nezdar tvůrců. Rozhodoval jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, vzhledem k tomu, jak rychle to uběhlo, se však skláním k tomu lepšímu hodnocení. (15.12.2011)

Krásný dobově naivní dokument uvolněné atmosféry počátku devadesátých let. Překrásné záběry krajiny, dobrodružné putování cizinou s vidinou objevení bájného Olgoje Chorchoje, nezdar i tajemná zápletka na konci. Pro všechny záhadology či dobrodruhy se jedná o vpravdě příjemné podívání, které poněkud rozpačitě podtrhuje hlas Michala Suchánka, kterého snad v žádném jiném dokumentu neuslyšíte. (16.12.2011)

:D Hele, proč né? Amatérská kryptozoologická expedice která nevypátrala vůbec nic přestože si chlapi práskali petardama v poušti a na pícíčku v malování si tvořili "sofistikované" vzualizace.. Ale něco do sebe to má. Je v tom rozkošná naivita, touhou poupravované polopravdy, imaginativně interpretovaná (neexistující) fakta, tajemství, magie, drama... Olgij Chorchoj je reálný a vůbec není důležité jestli kdy opravdu existoval. (24.07.2018)

Olgoj Chorchoj, Ulanbátar, Láma, els. Naivní dokument, který díky slovnímu pokresů bánů Borise Rősnera a Michala Suchánka (!) zní spíš jako nějaká dobrodružná rozhlasová hra, tvořená čtením deníkových zápisků. Co se samotného mýtů Olgoje chorchoje týče, je dokument v pravdě prachbídný a přestože se jedná o jednu z nejzajímavějších kryptozooligckých potvor, je zde věnováno nechutně málo prostoru (asi tak 46.7 vteřiny) otázce vzniku mýtu. Ovšem závěr, kde Mackerle ve spánku halucinuje o červu a na těle mu nakáčou modřiny už je jen z říše bizarní blbosti a dokonalého guilty plesure. (09.05.2015)