Prometheus

S odstupem se Prometheus jeví jako další (s Konzultantem) z nedoceněných pozdních filmů Ridleyho Scotta, které se svojsky odmítají podřizovat diváckým požadavkům spojeným s (vysokorozpočtovou) hollywoodskou produkcí. Scott například zatvrzele znemožňuje publiku prožívat uspokojení ze splněného cíle. Jeho hrdinové jsou často naivní, trochu přihlouplí snílci, ne nepodobní samotným fanouškům alieního univerza, kteří jako správní geekové očekávají jasné, do kánonu zapadající odpovědi na předestřené, ve Vetřelcích nezodpovězené otázky - když už tedy jde o něco jako prequel. Jenže tato očekávání jsou nakonec brutálně smetena ze stolu, a to jak ve vztahu k fikčním postavám, tak ve vztahu k fanouškům. K tomu chci jenom dodat, že Prometheus přitom nepostrádá sofistikovaný černý smysl pro humor, když řadu důležitých postav nechá ironicky zabít tím, po čem samy toužily (spoilers ahoy). Zhulenec Fifield s tím druhým pseudovědcem zažívá jasný homoerotický pnutí (Janek je napomene, aby tam spolu v tunýlku moc nelaškovali) a pak to dostane vaginopenisem přímo do pusy. Podobně Vickersová, která si to rozdá s Janekem, nakonec zahyne pod obřím tmavým ptákem (Engineerova loď). Weyland, kterej chce nesmrtelnost, to v nejvtipnější scéně filmu schytá od utržený Davidovy hlavy (sám nesmrtelnej android a jeho vlastní výtvor). A tak dál. Abyste si tyhle subverzivní hrátky užili, je potřeba přijmout určitou iracionalitu scénáře, která je ale opodstatněná výše uvedeným, a navíc - sami nemůžete tušit, co je v takové situaci "pravděpodobné", protože jste se v ní nikdy neoctli a nevíte, jak byste reagovali (paradoxně zastánci tohoto přístupu zhusta Prometheovi vytýkají právě nelogičnost). (01.06.2012)

Ještě se mi nestalo, abych přišel v noci z kina, lehnul si, usnul, ráno se probudil a pár minut nevěděl, jestli jsem byl před sedmi hodinama opravdu v kině nebo se mi zdál jen hodně blbej sen. Prometheus má dělový jednotlivý scény (první průlet, přistání, blížící se bouře, exploze), ale lepidlo, kterým by se líbivé a atmosférické úkazy spojily v kompaktní logickou filmovou symfonii, jaksi vyschlo. Scénář podrazil snímku nohy strašlivým způsobem, konání hlavních i vedlejších postav se svojí stupiditou dívá do očí Himalájím. Otázky vyvstaly, zodpověděly se i zůstaly, Fassbender byl dobrej, main theme vysálo Space Odyssey, jinak hudba nevýrazná a to, co se dělo od Prometheus has landed do Derelict takes off, to zatím, co se mytologie či logických kiksů týče, příliš nepobírám. Prozatím 50%, zklamání roku a pokaženej celej první den po shlédnutí... 130 miliónů dolarů(rozpočet)/375 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (08.06.2012)

Nic proti sci-fi hororu, největším problémem tohoto snímku je v tom, že k vetřelčímu univerzu připojuje zbytečnou nádstavbu, která zmateně mění i význam původního filmu, vše se pak nutně musí vrátit do klasických vod. Po myšlenkové stránce bych dílo ani moc nezatracoval, Legas na to -možná nechtěně- narazil, pokud nejsou na otázky odpovědi, následuje odlet, já zdravím Damona Lindelofa a dalších debat, například o případném pokračování (vesmírná invaze či další filozofický vesmírný kroužek), se už zúčastnit nemusím, protože opravdu není důvod :-) (26.06.2012)

Spoilerová dojmologie! Je tomu plus mínus pár dní přesně deset let, co jsem viděl prvního Vetřelce, film, který vzbudil můj zájem o kinematografii jako takovou a otázka, co všechno bylo před tím, mě vlastně hryže už dekádu. Z čistě subjektivního hlediska k tomu tedy nemám výhrady, protože film mi moje otázky zodpověděl. Především potvrdil to, že vetřelci jsou biologická zbraň, kterou asi neovládne nikdo. Potud dobrý. Ale když se na to kouknu s odstupem, podpořeným krátkou pofilmovou debatou při čekání na rozjezd, dost dobře nechápu, proč scénáristi museli ten film v druhé polovině zlomit do polohy survival hororu, přičemž postavám nadělili logiku neschopných teenagerů. Vizuálně, včetně výtečného Streitenfeldova audia, tomu taky není co vytknout, (teda, až na Weylandovu masku, to je fakt průser) ale chybí mi tam jediná kulervoucí scéna, něco, co by mě táhlo do kina na druhou projekci. Což je vlastně strašná škoda, protože první hodinu Scott tvořil zajímavější svět, než nedávno James Cameron. Po vylezení ze sálu spokojená čtyřka, protože marketingová kampaň šla mimo mě, ale během dvacetiminutové cesty domů se ten film rozležel až příliš. (07.06.2012)

Boha jeho, Ridley, čo je?! Po toľkých rokoch epic wins takýto epic fail? Že to bude hlúposť, s tým som rátal. Že to bude otrasne napísané (postavy nemajú čo povedať, tak aspoň verbalizujú svoje fyzické konanie: Idem dole. Idem si obliecť skafander. Idem... bla-bla, veď to predsa každý vidí!), to ma prekvapilo. Ale že je to väčšinou aj zle natočené (žiadne napätie, žiadne tempo, žiadna gradácia, dramatické scény typu upálenie či pôrod nie sú vôbec vyhrotené, normálne nuda...), to už fakt bolí. Asi polhodinu je to celkom fajn, pompézne a atmosférické... potom to odíde do sračiek. Nefunguje to dokonca ani ako béčkový krvák, takéto ľakačky sa nepoužívajú v kvalitných hororoch už 20 rokov. (15.06.2012)