Prometheus

Ze scénáře, vlastně už z námětu jsem trochu rozpačitý - především všechny ty mytologické prvky nemají ve vetřeleckém univerzu co dělat. Ale jednotlivé scény jsou skvostné a film jsem si užil (zejména porod chobotničky - po této scéně jedna paní středního věku odešla ze sálu a už se nevrátila). S konečným hodnocením ale počkám až na Special Director´s Cut Ultimate Edition na DVD.______Infografika pro lepší orientaci v původu druhů._____ btw...potěšil mě Dettifoss. Stál jsem na stejném místě jako sám Tvůrce a bylo to hypnotické, wtz:-) (13.06.2012)

Nic proti sci-fi hororu, největším problémem tohoto snímku je v tom, že k vetřelčímu univerzu připojuje zbytečnou nádstavbu, která zmateně mění i význam původního filmu, vše se pak nutně musí vrátit do klasických vod. Po myšlenkové stránce bych dílo ani moc nezatracoval, Legas na to -možná nechtěně- narazil, pokud nejsou na otázky odpovědi, následuje odlet, já zdravím Damona Lindelofa a dalších debat, například o případném pokračování (vesmírná invaze či další filozofický vesmírný kroužek), se už zúčastnit nemusím, protože opravdu není důvod :-) (26.06.2012)

S odstupem se Prometheus jeví jako další (s Konzultantem) z nedoceněných pozdních filmů Ridleyho Scotta, které se svojsky odmítají podřizovat diváckým požadavkům spojeným s (vysokorozpočtovou) hollywoodskou produkcí. Scott například zatvrzele znemožňuje publiku prožívat uspokojení ze splněného cíle. Jeho hrdinové jsou často naivní, trochu přihlouplí snílci, ne nepodobní samotným fanouškům alieního univerza, kteří jako správní geekové očekávají jasné, do kánonu zapadající odpovědi na předestřené, ve Vetřelcích nezodpovězené otázky - když už tedy jde o něco jako prequel. Jenže tato očekávání jsou nakonec brutálně smetena ze stolu, a to jak ve vztahu k fikčním postavám, tak ve vztahu k fanouškům. K tomu chci jenom dodat, že Prometheus přitom nepostrádá sofistikovaný černý smysl pro humor, když řadu důležitých postav nechá ironicky zabít tím, po čem samy toužily (spoilers ahoy). Zhulenec Fifield s tím druhým pseudovědcem zažívá jasný homoerotický pnutí (Janek je napomene, aby tam spolu v tunýlku moc nelaškovali) a pak to dostane vaginopenisem přímo do pusy. Podobně Vickersová, která si to rozdá s Janekem, nakonec zahyne pod obřím tmavým ptákem (Engineerova loď). Weyland, kterej chce nesmrtelnost, to v nejvtipnější scéně filmu schytá od utržený Davidovy hlavy (sám nesmrtelnej android a jeho vlastní výtvor). A tak dál. Abyste si tyhle subverzivní hrátky užili, je potřeba přijmout určitou iracionalitu scénáře, která je ale opodstatněná výše uvedeným, a navíc - sami nemůžete tušit, co je v takové situaci "pravděpodobné", protože jste se v ní nikdy neoctli a nevíte, jak byste reagovali (paradoxně zastánci tohoto přístupu zhusta Prometheovi vytýkají právě nelogičnost). (01.06.2012)

PROMETHEUS má dnešní tvář novodobého Hollywoodu. VETŘELEC nepotřeboval tolik gigantických motivů a otázek do kterých se musí divák navrtat. Ridley Scott chtěl, vytvořil filosofický rozsáhlejší obsah, který mu bohužel proklouzal mezi prsty, ale v jeho oblíbeném prostředí (atmosféra) se pohybuje jako korunovaný tvůrce science-fiction (neoddiskutovatelná sofistikovaná imerze). Přes všechny nedostatky, které lze PROMETHEOVI oprávněně vytknout se stále jedná o nejlépe vypadající Sci-Fi poslední dekády a i když je v mnoha momentech zkráceně prostřihaný - kompletně to na mě působí jako vysněný snímek (po posledním Vetřelci). Může to trvat dalších dvacet let, ale stejně se probudíme předčasně ve stázové komoře jako Ripleyová a budeme čelit novému nebezpečí (bytosti z vesmíru). (16.09.2012)

Napřed bych s dovolením ocitovala teplákového kokota: "Ridley Scott stále bravurně zvládá filmařské řemeslo. Dokáže budovat napětí. Dokáže vyděsit. Dokáže správně měnit tempo a rytmus filmu." Dost možná dokáže, ale v případě úplně jiného filmu a pokud chtěl natočit béčkovou vyvražďovačku (spoiler: oproti zvyklostem nafoukaná blondýna nezařve první), tak to měl říct rovnou a ušetřený prachy přesunout na Kajmanské ostrovy, místo aby s partou vymaštěnců převlečených za vědce rozehrál prastarou hororovou hru "dement tady, dement tam, všude, kam se podívám." Nevznikla by tak nesoudržná směska, která mi játra sice nevyklovala, ale žlučí mi hnula pořádně. A tak zatímco Alyssa smutnila nad tím, že ona se po akutním císařském řezu nemohla ani obrátit na bok, zatímco dr. Shawová poslala do věčných lovišť strůjce i krakatici, já jsem se omezovala na syčení, že nápad sundávat helmy na neznámé planetě je hodný génia, drbat mimozemské formy života pod bradičkou hodný zkušeného biologa, kamikadze let je součást výcviku každého vesmírného kapitána hodného toho jména, takže tento ani nemrkne a celá tahle kosočtvercovina je hodna jména nějakého začínajícího blouda, který omylem vyfásl obří rozpočet, ne jména prvorozeného rodu Scottů. A to jsem jeho fanda nikdy nebyla. To, že árijský HAL je jediná zajímavá a aspoň trochu propracovaná postava, konečně mluví samo za sebe. (18.06.2012)