Votrelec ³

musim rict, ze na me v necem pusobi tenhle dil mnohem depresivneji, temneji a strasidelneji nez vsemi vychvalovana jednicka (v ktere mi nejstrasidelnejsi prisel zaver, cely film byl sice dokonale zvladnutej, atmosfericnej, ale strasidelnej...) uz od opravdu hnusneho uvodu, kde nam pekne ve zkratkovitych scenach ukazou neco, co jakymsi zahadnym zpusobem uslo vsem na konci dvojky, je citit, ze tenhle film nebude vubec optimisticky, doslova se tomuto pojmu bude vysmivat.. a je to tak. Trochu me ale vcelku zacatek nastval, pekne je zde ukazano, jake malickosti (v malych uvozovkach) mohou zpusobit nebyvale nasledky.. Ripleyova si musi sahnout az na dno svych sil, a jeden psovity predator pomalu, ale brutalne jiste likviduje jednoho vezne za druhym, az je vse korunovano stylovou honickou napric temnymi tunely veznice.. jedine co si mohli odpustit, bylo zbytecne zdigitalizovani vetrelce, vypadal zdalky opravdu hnusne.. a jak je uz u finchera trochu zvykem, film dodrzuje svuj pesimismus az do uplneho konce, ktery je neslavnym zakoncenim jedne sagy (ctvrty dil neberu, to uz je z uplne jine doby z jineho vesmiru) Suma: je to tedy velice dustojne pokracovani prvniho atmosferickeho dilu, fincher sice jeste nedokazal uchvatit tak jako ve svoji pozdejsi sedmicce, ci jako ridley v celkovem Alienovi, ale hodne se tomu priblizil. dobre 4 (23.03.2010)

Fincher se očividně snaží (občas až moc), ale ta okénková nuda a jasné zabití atmosféry z jeho vize Vetřelce smrdí už od prvních dvaceti minut. Je to škoda, protože konec je špičkový, stejně jako spousta silnějších momentů, či hudba... Co mě bohužel totálně dodělalo, je směšná animace: kolikrát jsem měl pocit, že sleduji laciný televizní horor! LAME. Strach si vzal dovolenou... co dodat? Prostě jsem po hodině přehodil v hlavě výhybku a třetí díl slavné kvadrologie dodíval jako napínavé drama plné skvěle napsaných charakterů. Nic víc, nic míň. Takže si nakonec moc nestěžuji. Poprvé shlédnuto cca kolem r. 2000, podruhé SE v r. 2010. (17.11.2010)

Fincher je týpek, to je jasná věc:) Vetřelci ³ jasně vévodí mistrně budovaná, zvláštní, tísnivá a velmi působivá Fincherovská atmosféra. Kupříkladu scéna, kde chce Clemens Ripleyové píchnout nějaký uklidňující lék a vy prostě víte, že se něco stane. Sledujete každý detail, pohyb, slova, vše, co se může skrývat mezi řádky, či co by napomohlo vyjasnit možnou variantu toho, co se může stát. Pak, plně koncentrováni na postavy, se to najednou stane. A Vy, jakoby jste byli v nějakém pozorovacím transu, než si uvědomíte, že nechápete, kde se to najednou vzalo. Geniální. Jediné, co ve filmu pokulhává, je vizuální stránka. Zpracování vesmíru, i v těch několika málo okamžicích, kdy byl v záběrech, vypadalo amatérsky. Stejně jako triky Vetřelce. V některých záběrech vypadal, tak jak by měl, v jiných zase bylo jasně vidět, že se jedná o, ne moc dobře počítačově vytvořenou "creature." Samotné scény jsou doslova lahůdkové a brutální a do toho ještě množství vychytaných, vtipných a drsných hlášek, které osazenstvo vězení sype z rukávu. Již v tomto režijním debutu je znatelný Fincherův originální styl, mistrovské vytváření atmosféry a napětí a depresivní nádech. Všechny tyto prvky během své následující kariéry vypiloval k dokonalosti a vytvořil z nich svůj nezaměnitelný styl. (17.03.2012)

"You've been in my life so long, I can't remember anything else." Na jednu stranu oceňuji, že každý ten film vykazuje snahu odlišovat se od svých předchůdců, ale na druhou stranu je trochu rušivé (legrační), jak vždycky zařvou všichni kromě jedné a začíná se pokaždé s novým setem postav. Třeba konkrétně tady, poté, co jsem si ve Vetřelcích prožila emocionální traumátko a byla za ně odměněna shledáním "matky a dcery", schytám okamžitě ránu do zátylku ve jménu "facehugger ex machina" a můj divácký zážitek je tím velmi silně narušený, i když to vlastně nepramení z tohohle filmu samotného, ale z jeho okolností. Já osobně bych na následné truchlení potřebovala celý další film, abych se s tím vyrovnala, ale to tady nepřichází v úvahu, protože se jedná jenom o předehru pro jiný příběh. Déšť hořících vězňů byl celkem působivý, stejně jako rybí oči doktora Clemense. (19.11.2014)

Fincherův debut, jeho rukopis je už i tady jasně čitelný - hlavní pocit z filmu je marnost a deprese. Parta lidí (navíc odpad společnosti) odsouzených k smrti na bezútěšném místě, to byla pro Finchera skvělá příležitost k vytvoření své první depky. Nemyslím, že by ten film byl takový průser, jak se často říká. Má svou atmosféru a závěrečná honička je docela originálně a dynamicky natočená. Záběry z pohledu vetřelce tu myslím, ještě předtím nebyly. (16.07.2003)