Můj miláček Klementina

Obsazení je sice zajímavé, závěrečná přestřelka slušná, ale tím pozitiva končí. Pro mě, coby amatérského filmového earpologa to bylo vesměs utrpení, protože příběh Wyatta Earpa, Doca Hollidaye a dalších je tu podán přesně tak, jak se nestal a WE tu byl přesně takový, jaký nebyl. Jasně, já chápu, že doba si žádala Earpa jako absolutního klaďáka - budiž. Ale i tak se dají černobílé westerny, a teď nemám na mysli filmový formát, podat zábavně a ne tak jako tady, kdy jsem co deset minut zíval a sahal po ovladači s cílem film popohnat. Ani můj druhý střet s Fordem nedopadl zrovna nejlépe. 30% (10.04.2015)

My Darling Clementine viac ťaží z napätia medzi Earpom a Hollidayom, ako medzi šerifom a gangstrami. Vo Fordovom filme pôsobia všetky postavy (okrem Clementine, preto je miláčik) relatívne ambivalentne, kto nepozná príbeh, bude mať dlhšie Doca za zápornú postavu. To napätie zvyšujú aj ženy, je to viac príbeh o obyvateľoch mestečka, ako príprava na záverečnú prestrelku. Film stojí na Fondovom výkone, ktorý sa svojim výrazom na drsného chlapa západu nehodí, ale na druhej strane je veľký sympaťák a preto mu všetko uveríte. Ďalej na Fordovom fetiši americkej krajiny v pozadí s Monument Valley, tých typov záberov, akými je tento prírodný "monument" snímaný, je neúrekom. Film som videl vo formáte 4:3 a rád by som vedel, či existuje aj nejaká dodatočná širokouhlá verzia, ktorá by mu slušela omnoho viac. Zase sa ale Ford musel viac snažiť pri komponovaní záberov, pretože ten širokouhlý formát sa točí akoby sám. (17.09.2014)

Pokorný, baladický western, v jehož světě není místo pro vyhrocené emoce, spektakulárnost ani zbytečné proslovy a slzy. Smrt přichází často a bez pozvání, nikoho však příliš nevzrušuje. Romantika je to, oč tu běží. V propletenci mezilidských vztahů (hlavní a nejúčinnější zbraň Fordova westernového univerza) a jemně utkaném lyrismu kradmých pohledů, gest, mlčenlivých ploch a pohybů se rozpouští klasický příběh o pomstě, které se sice nakonec dočkáme také (v geniálně "tiché" závěrečné přestřelce), ale netvoří tematické jádro filmu (pouze rámec). Tempo vyprávění je pozvolné, více než k uspokojivému rozuzlení vede Ford divákova očekávání (i zrak) dovnitř; k drobným detailům, nenucenosti a pocitům komplikovaných hrdinů. Slova "intimnost" či "komornost" mi při sledování přicházela na jazyk nejčastěji. Pro dosažení kýženého účinku byla sice "oslabena" dokumentární hodnota filmu (výrazným odklonem od historické přesnosti), metaforu zavádění práva a pořádku na Divoký západ to však neoslabuje. Obecně bych ale její význam nepřeceňoval. Za vypíchnutí stojí i propracované a uvěřitelné charaktery, úchvatná černobílá fotografie (s podobně výrazným svícením - Leoneho nepočítaje - jsem se ve westernu snad nesetkal), čistota a účelovost stylu a v neposlední řadě výtečný Henry Fonda jako šerif Wyatt Earp (taneční scéna rulez:)). Nikterak zřejmě nepřekvapí, že Sam Peckinpah považoval právě Clementine za svůj nejoblíbenější western, mnohé jí však dluží kupříkladu i Costnerova sumarizující Krajina střelců či Wylerova Velká země. O to více zamrzí, že se zde tento Fordův majstrštyk setkává převážně s nepochopením. (20.06.2010)

(1001) Tak jsem konečně shlédla ten film, o kterém jsem dosud věděla jenom to, že v M.A.S.H.I. byli děsně natěšení, až ho spatří, a že se Alda strachoval, aby někdo nenarovnal hlavní krásce předkus. Nyní suše konstatuji pár věcí. Za á to bylo lepší, než jsem čekala, za bé nechápu, proč se to jmenuje tak, jak se to jmenuje. (22.01.2010)

Ani ne tak pravý western, jako zajímavý pohled na proces přerodu Divokého západu v civilizovaný kus světa. Ford si tentokráte nevybral svého oblíbence Waynea, nýbrž neméně protěžovaného (samozřejmě, že právem) Fondu, kterému tato role padne jako ulitá a myslím si, že právě zde dosáhl vrcholu svého hereckého umění. Pečlivě propracovaná řeč těla, sympaticky autentická nešikovnost - asi proto Scorsese považuje tento film za jeden z nejhodnotnějších dokumentů o přerodě Západu. (06.05.2005)