Atlas mrakov

Tykwer a Wachowski bros... ehm sourozenci a film, překračující všechny možné časové i žánrové hranice? Ano, věřil jsem tomu, že to bude pecka, hned poté co jsem viděl krásně sestříhaný 5ti minutový trailer v červenci. Byl jsem zklamán jako u jednoho nedávného scénaristického failu? Vyjadřovacím způsobem Hanksova maniakálního písalka Hell no! (pro csfd použita mírnější verze, pamatujme na děti). Film nesmírně silný jako celek, velmi funkční jako poetická mozaika života napříč generacemi i jako nadsazená občas mírně morbidní pohádka o hledání plnohodnotného života. Skáče se tu v žánrech, skáče se tu v čase, skáče se tu ehm.. vzduchem, krve není nedostatek, ale tam kde je, má zcela opodstatněný význam. Po stránce filmařské je to navíc klenot jakbysmet, jediná výtka by snad byla k těm západům slunce. Jinak tvůrci Matrixu neztratili nic ze svého umu natočit scény, které lahodí oku svou krásou a někdy i duši svou obrazností. Ale největší význam má asi to prolínaní, bez něhož by na jednu stranu jednotlivé příběhy fungovaly víc uceleně, na druhou stranu by film naprosto ztratil význam. Naštěstí se povedlo spojit vše tak umně, že vůbec nevadí, když je jeden příběh z futuristické totality, druhý z 19. století a třetí z krásně retro 70. let - scény gradují stále výborně, používá se vizuální i obsahové podobnosti a vznosných monologů o lidech, víře a lásce - zní to jako klišé či humus? Někdo méně zkušený by z toho lehce mohl hnůj udělat, ale tihle tři vizionáři to pochytili maximálně opatrně a maximálně úspěšně. Ve výsledku tu tak máme šest příběhů o (ne)obyčejných lidech, postavených před ty největší rozhodnutí v jejich životech a bojující s vnějšími i vnitřními démony (Old Georgie skvostný). Hudební stránka velmi dílu pomáhá, nejsem si ale jistý, jak to bude fungovat mimo - každopádně velkou část zmíněné gradace tvoří právě ona. Po herecké stránce asi nemusím nic psát, ale tenhle nápad, ještě více svazující příběhy dokupy, byl geniální. Masky jsou sice občas přehnané a úsměvné, ale jindy zase naprosto plní svou funkci. Osobně jsem jich dost nepoznal. k shrnutí: Filozofující velkofilm, který ale čerpá největší sílu z na první pohled často malých lidských příběhů, vedoucích k velkým věcem. A taky samozřejmě z režisérského tria, děkuji za připomenutí Matrixu. Nechybí humor, napětí, vážné otázky, emoce, láska, víra. Najdete tu snad všechno, jenom ne přepálený obsah a nefunkční děj (22.11.2012)

Úchvatné dílo plný myšlenek, které se stane nadčasovou klasikou. ATLAS MRAKŮ směřuje ke hvězdám k vrcholným prvkům kinematografie. Stylisticky epické, obrazově úchvatné a skvěle vytvořené ( Tykwer - Wachowski). V celém rozsahu směřující v jednolitý obraz, který je v konečném výsledku trochu nesouměrný, ale působivě rozmanitý. ATLAS MRAKŮ bude divácky rozdělen jako Kubrickova VESMÍRNÁ ODYSEA. (16.12.2012)

Tentokrát se sice nekoná žádná revoluce ani update filmových výrazových prostředků jako v případě "Matrixu" či "Speed Racera", ani setkání s něčím neskonale svěžím jako v případě "Lola běží o život", ale to v žádném případě nesnižuje kredit Wachowských a Tykwera. Jejich první spolupráce je jedno velké „a přece to jde“, a to jednak vůči údajnému přesvědčení producentů a představitelů studií, že stejnojmennou předlohu nelze zfilmovat, ale také vůči zabedněné domněnce, že výsledek by byl nějaká intelektuální dumka; případně můžeme přidat i přesvědčení, že v Evropě nelze natočit spektakulární blockbuster. Právě fakt, že "Atlas mraků" v jádru nedělá nic revolučního, ale přesto zcela bez potíží vede diváka svým zdánlivě spletitým vyprávěním, je ve výsledku fascinující doklad vyprávěcích možností filmového média a jeho jazyka. (16.12.2016)

Výborný film, jehož délka by vás rozhodně neměla odradit. Já jsem se díky rychlým skokům mezi příběhy zpočátku dost ztrácel, ale tvůrci mě ztratit nenechali. Věděli, jak mě (někdy objžďkami, někdy zkratkami) přivést k nevšednímu filmovému zážitku. Sice jsem čekal trošku silnější emocionální dopad, ale ... v podstatě jsem hodně spokojenej. (Myslím, že tenhle film nutně potřebuje další projekci. Už se na ni těším a cítím, že pátá hvězdička visí ve vzduchu).... Musím ale ocenit obrovskou odvahu producentů jít do takové látky s vědomím, že si na sebe film nejspíš nevydělá. (13.12.2012)

,,NAŠE ŽIVOTY NÁM NEPATŘÍ. OD LŮNA K HROBU JSME SPOJENI S DRUHÝMI. V MINULOSTI I V SOUČASNOSTI. A KAŽDÝM ZLOČINEM ČI LASKAVOSTÍ TVOŘÍME NAŠI BUDOUCNOST“..... /// ,, Jednotlivé příběhy na sebe částečně navazují a jejich postavy jsou tak ovlivňovány událostmi minulými“ ... jedno vám povim – kino ani nedutalo. Skoro celej film (kromě tý nány, která by se smála i kdyby Hanksovi chrstli vařící olej do ksichtu… ale to sou ty hromadný projekce…) a fakt si nepamatuju, kdy mi 3 hodiny utekly rychlejc. Šukání časovejma rovinama a žánrama, paralelní protínání obrazů a zvuků … futuristicko filosofický dílo, ve kterým je tři prdele pravd, vyprávěný v duchu sextetu – soráč, ale já tyhle píčoviny miluju! Jen mám dojem, že příběh bude oproti knize vo dost vokradenej – ale snad by to mohla dorovnat parádní vizuální a zvuková stránka! To souznění obrázků a hudby… to je věc, kvůli který to musím vidět znova! A příběh? Nezpotíte se, neztratíte v ději či postavách (– což je nakonec vlastně dobře), mozaika minulosti, současnosti, budoucnosti ( – jo, mám dojem, že sem viděl něco netradičního, originálního. Neberte mi to!), o lásce, touze po svobodě, po pravdě, po životě a víře, že existuje lepší svět – jo! Líbil se mi, ale neškodilo by si přečíst knihu. A přestože tu ,,pravda pravdoucí“ vítězí nad hlubším posláním, druhá projekce bude zřejmě povinností. (Mateřský znamínko ve tvaru kometky na mý šíji, na to nemá pražádnej vliv.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal v roce 2004 David Mitchell číst nebudu. 2.) Páč vím, že Atlas Mraků je název kompozice japonskýho skladatele Toshiho Ichiyanagiho. 3.) Už mám těch vobyčejně vodvyprávěnejch příběhů plný zuby. 4.) Věřím, že nezůstáváme mrtví dlouho. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ *** (25.12.2012)