Atlas mrakov

Pro čtenáře knihy pouhé osekání předlohy s přídavkem obrazu místo vlastní fantazie a hudby, místo vlastních myšlenek a tlukotu srdce. Avšak obojí dává kráse příběhu nový rozměr. Od sledování právníka Ewinga, na plavbě po Pacifiku, až po Sonmi 451, ve futuristickém Neo Soulu, je snímek audio-vizuální orgií, která zhmotňuje a zjednodušuje (vlastně ne, spíše zpřehledňuje) knižní předlohu do formy stravitelné pro diváka, jenž se nesmí zaleknout prvních minut a jednotlivých příběhů. Tři hodiny byly možná trochu moc, ale tahle výprava napříč časem, osudem a láskou, kde vše je propojena má svou sílu a možná na podruhé sáhnu po nejvyšším hodnocení. Do té doby ani se znalostí knihy nechci řešit, co tam není (Ayrsova dcera,...), co tam přebývá (akce?) a jen si užiji tuhle plavbu s fantastickými herci (Jim Broadbent zachraňuje nejslabší linii velmi suverénně). PS: Sextet je nádherný. True Truth. (25.11.2012)

Odvážné a pompézní. Wachowským a Tykverovi se povedl husarský kousek s propojením celé té skládačky příběhů a témat. Herci v rozmanitých rolích mají co hrát (hodně překvapivě mě potěšil Tom Hanks) a to i pod tunou makeupu. Příběhově to ale občas trochu zaskřípě. Naprosto zbytečná taškařice o útěku důchodců ze sanatoria vysloveně ruší napínavé pronásledování śťouravé novinářky zabijákem. Stejně jako tvorba sextetu Atlas mraků neměla moc co nabídnout. Upřímně se mi ani ta melodie nezdála tak vzletná. Z časových linií se mě osobně nejvíce líbily poslední dvě. Ty, napětí a určité mysteriózno, vyvažovali s celkovým poselstvím snímku nejlépe. (26.11.2012)

Prvotné dojmy trpkosti z neustáleho skákania medzi príbehmi (niekedy i po pár sekundách) a miešania nezlúčiteľných žánrových prvkov, kde vedľa seba stoja Amistad a startrekovské masky, sa postupne zmenili v úžas nad možno výnimočným dielom. Rozprávačsky komplikovaným, duchovne hlbokým, filmársky novátorským, produkčne odvážnym. V záplave životných myšlienok a nadčasových útrap ľudstva, podaných rozprávkovou poetikou, sa tu strieľajú psy, podrezávajú krky a cumľajú prsty na nohách. A ženy hrajú mužov a muži ženy. Epický oceán úchvatných emocionálnych momentiek, ktoré sa na prvé zhliadnutie proste nedajú vo všetkých súvislostiach vstrebať. Krásna Halle Berry, démonický Weaving. Veľké investorské riziko. Druhé a tretie zhliadnutie nevyhnutné, hodnotenie preto iba predbežné. (13.11.2012)

Nebýt divákem vyžívajícím se mimo jiné i v řemeslné stránce filmu a nejevit zájem o složitější formy fabulace filmových příběhů, jistě bych nemohl být Atlasem mraků fascinován, užívat si jeho "formu" a napálit mu za to (nezasloužené) plné hodnocení. Režisérské trio se rozhodlo předložit nám šest tematicky příbuzných a různými detaily propojených příběhů natolik komplikovaným, avšak sofistikovaným, cílevědomým a nikoli samoúčelným způsobem, že jedno zhlédnutí a jedno zamyšlení zdaleka nestačí. Příběhy jsou spojeny nejen doslovnými střípky, pointou, postavami, popř. tím, co charaktery představují, ale také formálně - kamerovými záběry a samozřejmě hudbou... Atlas mraků je narativní kolos, spletité bludiště významů, ale stále zůstává i příjemně koukatelnou mozaikou s šesti emocionálně vygradovanými konci. Jediné, ovšem poměrně zásadní negativum spatřuji v jisté povrchnosti point a myšlenek, film se neměl bát jit hlouběji - když už překračoval hranice filmového vyprávění a stylu, měl nabídnout i něco hlubšího než jen "duše je nekonečná/láska vítězí". 9/10 (21.01.2013)

Na prvykrat sa tento film neda vstrebat, treba ho vidiet viackrat a hlavne ja si ho musim pozriet vo svojej vlastne reci, pretoze nemcina mi moc nepomohla pochopit film, ktory je uz tak ci tak komplikovany. Vidiet sest roznych dejov, to chce obrovsku sustredenost, niektori ludia v kine sa smiali pocas filmu, kde nic smiesne nebolo a niektori aj odisli, zrejme cakali nieco ine. (23.11.2012)