VOD (2)
Obsahy(3)
Filmová adaptácia svetového bestselleru Davida Mitchella rozpráva šesť žánrovo odlišných príbehov, ktoré sa odohrávajú v rôznych obdobiach a spoločnostiach, od začiatku 19. storočia až po postapokalyptickú budúcnosť. Všetky sú však istým spôsobom kontinuálne prepojené, tak ako celý náš svet, kde každý malý čin môže mať nedozerné následky a vyvolať epochálnu reakciu naprieč časom a priestorom, kde jedno jediné gesto v súčasnosti môže vyvolať revolúciu, ktorá zmení budúcnosť. Napínavé akčné príbehy plné tajomstva a nekonečnej lásky sa prepletajú v niekoľkých časových rovinách. Zabijak v jednom živote sa v ďalšom stane hrdinom, akt vľúdnosti a láskavosti rozhýbe vlnu reakcií a o niekoľko storočí neskôr sa stane inšpiráciou na revolúciu. (TV JOJ)
(viac)Videá (35)
Recenzie (2 552)
SIX IN ONE. Nechtěl jsem psát přespříliš oslavný komentář hned po příchodu z kina, raději jsem si nechal zážitek den uležet ... a výsledek? Pořád jsem maximálně nadšený. Cloud Atlas je pro mne jednak nejlepším filmem za minimálně poslední dva roky, jednak samostatnou kategorií, která ani nejde pořádně s nějakým jiným filmem srovnávat. Neuvěřitelné. Nechápu, jak se Wachovským a Tykwerovi podařilo současně odvyprávět šest stylově a žánrově odlišných (historické drama, tragická romance, novinářská detektivka, černá komedie, dystopická sci-fi, postapokalyptická sci-fi) a z větší části konverzačních příběhů tak, že celek drží pevně pohromadě (ba co víc, jinak než jako o celku o Atlasu mraků ani nelze uvažovat) a je zcela přehledný a hladce plynoucí, a navíc na ploše tří hodin působí jako akční zábava (a ne jako nepřehledná suchá artovka). Myšlenka, která z toho na konci vyleze, možná není nijak přelomová nebo originální, ale komu to v tomto případě může vadit? To už od každého filmu čekáme, že přijde s vlastním ontologickým systémem, či co? Každopádně finále je vysoce účinné. Díky tomu, že vrcholí vlastně šest příběhů současně, má to, co by se dalo nazvat finálem, zhruba půl hodiny (šestkrát 5 minut). Půl hodiny zimomriavek :) ... Zkrátka Wachowští s Tykwerem dostáli očekáváním, která jsem do nich vkládal (což se letos nepovedlo Scottovi ani Nolanovi). A současně dokázali překvapit. Tím, jak jejich dílo rychle ubíhá (některé devadesátiminutové filmy trvají subjektivně déle než tenhle tříhodinový monument). A hlavně tím, že je mnohem stravitelnější, než jsem čekal. Pozorný divák se neztratí a vnímavý divák vstřebá. Stačí jít trochu naproti. Na ujasnění detailů ale samozřejmě jsou nutné další projekce. Už se na ně těším. 100 % ()
Pracně komponovaná symfonie, která v sobě teoreticky má všechno a chce myšlenkově dosáhnout na každého, kdo jí věnuje pozornost. Ale já zkrátka na konci téhle tříhodinové štace nezůstal oslněn, ale spíš nepříjemně rozčarován. Wachovští i Tykwer nešetří vizuálně dokonalými režijními nápady, ale vzhledem k nevyváženosti jednotlivých příběhů jde téměř o plýtvání. V takovém Neo Soulu bych nejraději trávil minimálně polovinu filmu, protože akční sci-fi od téhle tvůrčí dvojice podvědomě očekávám. Bohužel důchodcovská odysea, námořnické blouznění nebo novinářská paranoia mě většinu času smutně míjely a ani při katarzi jsem si k nim přímou cestu nenašel. Je to zklamání o to větší, že jsem tomuhle týmu vážně věřil – abych pak místo dějovým linkám věnoval pozornost tomu, v jaké roli, rase či pohlaví se zrovna objeví úžasný Tom Hanks nebo zrající Halle. ()
Žánrovo pestré, sprvu nevstrebateľné (a paradoxne o to prehľadnejšie), v istých ohľadoch novátorské a nadčasové, stopážovo obludné, strihovo/montážne (čo sa významových, štylistických, ba dokonca ešte aj narácie schopných prechodov medzi jednotlivými líniami/sekvenciami týka) perfekcionistické, soundtrackovo úchvatné a epické zároveň, lenže aj emočne chladné a „story-telling“ pointu prezentujúce vákuum... Ups, pred „story-tellingom“ mal byť SPOILER [:-)]. 60% ()
Na tohle jsem se tesil a zklamanej nejsem, ale nejsem ani nejak oslnenej. Povidkovy filmy mam vcelku rad a nejlepsi je na nich, jak se vse na zaver vysvetli a zapadne do sebe. Coz tady neplati, tohle je par nesouvisejicich pribehu, ktery spolu maj spolecny akorat nejaky jmena nebo postavy, ale kde k pochopeni jednoho neni nutnej dalsi. Na druhou stranu, ani jeden pribeh neni natolik scenaristicky silnej, aby obstal sam o sobe. Pribehy se stridaj vicemene nahodne, jednou po minute, jindy po deseti, obcas jsou napinavy jak kdyby sme byly ve finale, obcas se jen keca a nic se nedeje, ale pri delce tri hodin si to dokaze udrzet po celou dobu tempo i zajimavost. Co se tyce triku, ty jsou naprosto perfektni. No a ted se dostavam k tomu nejzasadnejsimu, naprosto skvely herci, obzvlast Hanks konecne dostal zase velkou hereckou prilezitost a maximalne ji vyuzil. Sice to zacne bejt po chvilce lehce usmevny, jak kazdej herec hraje asi tak deset roli, ale jelikoz to je zahrany spickove, neni si vlastne na co stezovat. Takze za me spokojenost. ()
Hmm.. Co dodat? Film dosahuje velmi Vysokých Kvalit,které jsou Revoluční! Film utíká jako Švýcarské Hodinky a o zábavu je postaráno nevídaným způsobem.. Kombinuje se to krásně s Humorem, Akcí,Brutalitou.. + Filozofické Kecy.. Celé je to tak neuvěřitelně krásně odvyprávěno! Na Scifi příběhu se vyloženě Wachowští vyřádili a líbilo se mi nejvíce ze všech! Nechybí Emoce, Skvělé Efekty! Z Kina jsem tedy odcházel nadšený, ale polámaný z nepohodlných sedaček.. Přece jen 3 Hodiny jsou 3 Hodiny... Přesto, že film byl Super, už si ho po druhé nejspíš nepustím :) ()
Galéria (187)
Zaujímavosti (58)
- Postava Amandy Walker Veronica Costello je založena na písni „Veronica“ zpívané Elvisem Costellem, kterou napsali Costello a Paul McCartney. Tato píseň vypráví příběh, podobný filmové Veronice. (orkadimenza)
- Jméno postavy Sonmi 451 (Du-na Bae) odkazuje ke slavné dystopické knize Raye Bradburyho „451 stupňů Fahrenheita“. (Barghest)
- Článek Guardianu z roku 2013 analyzoval kampaň, kterou se snažil Atlas mraků zaujmout potenciální diváky. Konstatoval, že se jí nepodařilo vybudovat filmu jakoukoli výraznější identitu. Aby toho nebylo málo, dorazil film do kin zrovna, když Spojené státy zasáhl hurikán Sandy, vůbec největší bouře nad Atlantikem onoho roku. Krátce poté navíc do kin vtrhl Skyfall (2012), čímž byl osud Atlasu mraků zcela zpečetěn. (tyzmrde)
Reklama