Ľudia ako my

Elizabeth Banks je opravdu moc hezká a ještě navíc dobře hraje. Chris Pine byl do role vybraný dobře,jak podobou(sourozeneckou),tak mi tam seděl i jaksi charakterově. Zezačátku nesympaťák,který se vybarvuje a myšlenky srovnává postupně,až nakonec uzrává a postaví se všemu čelem. Kdyby to tak fungovalo doopravdy a častěji,moc by se mi to líbilo. Navíc mi ke štěstí stačí i jen pohled na mou oblíbenou, vyžilou Michelle Pfeiffer se dvěma brýlema na hlavě zároveň a hned mám o něco hezčí den.:) (09.01.2014)

na filmu je velmi silně znát, že ho režíroval scenárista, jelikož je dotažený skoro do úplné dokonalosti (zdaleka tím nemyslím jen skvostné dialogy, ale celou architekturu filmu). není na něm už znát, že ho režíroval debutant. díky svým letitým zkušenostem s hollywoodskými filmaři byl Kurtzman schopný podat překvapivě vyspělý režijní výkon, který ale nevykazuje osobitost typickou pro tvorbu nezávislých filmařů, jak bych byl čekal, ale naopak přísnou hollywoodskou předpisovost a to ve všech ohledech. z obou důvodů - kvůli scénáři vyšperkovanému k dokonalosti a klasické režii - působí film do jisté míry vypočítavě a neživotně. a ačkoliv je tedy důvtipně sestrojený a tematicky velice zajímavý, nemohl jsem se ubránit určité distancovanosti, která mi zabraňovala cokoliv cítit. oslovil mne, ale nedojal. přesto jeden významný prvek tyto zároveň kvality i nedostatky vyvažuje. prvek, který v současné americké kinematografii nezasluhuje výjimečné ocenění často. tím je herectví. Chris Pine v hlavní roli sice rovněž podává přesný, metodický a díky tomu do jisté míry chladný a odtažitý výkon, ale jeho přirozené charisma se přirozeně přenáší i na postavu. ještě daleko větší uznání si ovšem zaslouží Michelle Pfeiffer za svůj výkon, který bych popsal jedině jako ryzí, nelíčený a k nevíře autentický. (10.11.2013)

Lehkovážná, nápaditá, osvěžující - vtipná záležitost, která nalezla námět pro svou dějovou osnovu v hluboké studnici zvané ŽIVOT. Leč dost možná je inspirace realitou nejen její silnou, ale i slabou stránkou. Jak se důsledně až do poslední chvíle snaží dovedně balancovat mezi dramatem a komedií, s blížícím se rozuzlením maličko ztrácí nadhled i rovnováhu. Ve finále pak dojímá nejen diváka, ale i sama sebe, takže se stává na můj vkus až přespříliš slzopudnou. Nicméně přesto si dokáže zachovat tvář, neboť nesklouzne až ke kýčovitému teatrálnímu sentimentu - kromě toho jí musím přičíst k dobru i sympatické hrdiny, takže za 3,5* (17.03.2016)

Vztahovka. Nic víc, nic míň. Většinu času s nadhledem (kterému dáváme bye-bye v závěrečných minutách), koukatelnými herci a pěknou kamerou, navíc ozvláštněním v podobě ústřední dvojice, kdy tu primárně nejde o dívku a chlapce, ale o brašuleho se švestr. Dějiny filmařiny se nepřepisují, ale mozkové buňky to po milionech nezabíjí. (11.06.2013)

Je to civilní rodinné drama, hraje tam hned několik slušných mladých herců i stárnoucích stálic a je režijním debutem velkého scénáristy. S takovou pověstí k nám Lidé jako my ze zámoří přicházeli. Jenže kdo by čekal chyby v režijní práci, bude se mýlit. Pokud někde Alex Kurtzman šlape vodu, tak právě ve scénáři. Řemeslo totiž od svých kolegů odkoukal vcelku solidně, na pořádné vykreslení charakterů i děje holt už ale zřejmě nezbyl čas. Samolibému Samovi přistane v rodném městě po smrti otce na stole stodolarovkami nacpaná taška. Určená je však jeho nevlastní sestře a jejímu synovi, o kterých neměl ani potuchy. A role kurýra se Samovi dle očekávání nezamlouvá. Klasické dojemné drama o velkoměstském navrátilci má samozřejmě jasně narýsovaný děj. „Doma“ po Samovi slídí potravinářská inspekce, přítelkyně (nevyužitá Olivia Wilde) naštvaně odjíždí, frajírek se pomalu mění v citlivého lidumila, za rohem číhá poplácávání po ramenou a nezávadný humor… Blízký spolupracovník J. J. Abramse prostě jen odškrtával položku po položce a bylo mu tak trochu jedno, jak to bude na diváky působit. Nepomůže tomu ani ráznější postava bývalé alkoholičky Elizabeth Banks, která má co dělat, aby znovu nesklouzla ke skleničce martini a která roztahovala nohy na počkání, až z toho vzniknul další dědic producentského „bohatství“. Tak či onak, Kurtzmanův debut nakonec dokáže zaměstnat divákovy smysly, ten nebude přemýšlet, že by měl spíš začít utírat prach, nebude se ani cítit hloupě za dialogy nebo předvídatelnou zápletku, takže fakt, že Lidé jako my prošuměli zaoceánskými kiny bez povšimnutí, je nakonec docela škoda. (28.02.2013)