Mahó šódžo Madoka Magika

Konečně jsem dohnal svůj největší anime rest, zkrátka seriál, u kterého mi i mí kamarádi neustále říkali, že ho musím vidět, že patří mezi klasiku, co by měl znát každý fanoušek japonských kreslených seriálů a o kterém jsem toho slyšel mnoho, nevyhnul se i některým drobným spoilerům, a tak měl jistá očekávání. Počítal jsem, že Madoka bude přesně ten seriál, který mě bude psychicky ničit podobně jako třeba Made in Abyss, že u něj budu prolévat potoky slz jako kdysi u Clanadu a až ho dokoukám, tak to bude jeden z těch nezapomenutelných zážitků, který si ale v další dekádě asi radši nebudu chtít zopakovat. A po pravdě Madoka je opravdu neskutečná horská dráha emocí, kde se střídají nádherné pocity s milými chvilkami, jen aby je pak nahradila deprese neskutečných rozměrů a vygradovala občas až do situací, kdy mi jako divákovi bylo až lehce nepříjemně. Po emocionální stránce to funguje velmi dobře, včetně samotného finále, které je sice hodně přepálené, dosahuje až Biblických rozměrů, ale zároveň vše důstojně uzavírá, i když má silně hořkosladký nádech jako celý seriál. Madoka má navíc i obrovské štěstí, že se při její tvorbě sešel tým lidí, kde každý naprosto přesně věděl, co dělá a je to vidět nejen z celé myšlenky, jednotlivých velkých překvapení, kde však pořád všechno dává smysl, ale i z mnoha záběrů, nebo i hudby. Vysoké produkční hodnoty a vůbec celkové provedení seriálu spojené s neuvěřitelnou dávkou představivosti autorů hodně pomáhá k tomu, aby vás seriál zaujal, chytil a vy si to celé užili jako jednu šílenou, intenzivní a neskutečnou jízdu, kde vaše smysly občas působí jak pod vlivem drog. Že je za animací seriálu studio Shaft vám dojde hned během prvního dílu, všimnete si totiž práce s kamerou, toho že tu někdo umí pracovat s atmosférou záběrů za pomoci barev, světla a stínů, ale třeba i díky zobrazenému prostoru (jeho hloubce), že se autoři zamýšleli nad pozadími a jejich detaily, že kamera umí zachytit pohyb, tak aby byl to udělalo dojem, že i ta akce hned během prvních pár snímků vypadá hodně dobře, ale naprostou jistotu získáte hlavně díky ikonické práci se střihem, která zde sice není až tak intenzivní jako třeba v Monogatari sériích, ale je opět natolik výrazná, že si jí hned všimnete a prostě víte. No a do toho psychedelické souboje s čarodějnicemi, u kterých si na jednu stranu říkáte, na co se to sakra koukám, ale při lehkém zaměření na detaily vám najednou dojde, že je tu ukrytá spousta drobností a významů. A k tomu všemu hraje vynikající a geniální hudba Juki Kadžiury, tentokrát ovšem jakoby trošku ztlumená (oproti třeba Noiru nebo .hack//SIGN), přesto ale pořád nádherná a dostatečně výrazná, abyste se do ní zamilovali už u první proměny Mami. A po pravdě je to všechno potřeba, protože i když má seriál jen dvanáct dílů, tak ještě během těch prvních tří (nebo spíš dvou a půl) silně "klame tělem", nebo spíš vás prostě jen pozvolna vyváží na vrcholek té pomyslné horské dráhy, aby nabral výšku na pořádný sešup. Proto za sebe doporučuji každému, kdo Madoku nezná, hned říkat, že je třeba se dostat na konec třetího (ideálně čtvrtého) dílu, i když se vám třeba nelíbí animace postav (která je dělaná takhle roztomile zcela záměrně, protože v kontrastu je síla) a přijde vám to jen jako další roztomilé anime o holčinách co zachraňují svět – takže nic pro vás. Ta dekonstrukce žánru, změna z roztomilého mahó šódžo na depresivní hutné drama plné silných témat a symboliky (prostě to, o čem skalní fanoušci tak vehementně mluví) totiž doopravdy začíná až tam (i když pozorný divák si určitě všimne jistých náznaků mnohem dřív). Madoka je tedy nezapomenutelný seriál, kde úplně všechno funguje tak jak má, je zde spousta aspektů, na kterých by se dala vysvětlovat skvělá práce s režií, kamerou, střihem, zvukem, hudbou, plus i scénář ví co chce říct, kam chce diváka dovést, co si má odnést. Tím, kolik dostali tvůrci prostoru je vše, kromě již zmíněného klidnějšího úvodu, velmi svižné, pořád se něco děje, přesto je i dostatečné místo na prokreslení důležitých postav, což je ale způsobené i tím, že jich v příběhu zase až tolik není. Zkrátka není tu moc co kritizovat, bylo to náležitě silné, v mnoha ohledech naprosto perfektní, a to já dokážu po zásluze ocenit. 9,5/10 (29.04.2023) (menej) (viac)