VOD (1)
Obsahy(2)
Jeden den v životě Anderse, mladého narkomana léčícího se ze závislosti, který na chvíli opustí léčebné centrum, aby se mohl zúčastnit pracovního pohovoru a po dlouhé době se setkat se starými přáteli v Oslu. (Edisonline)
Videá (1)
Recenzie (37)
...vynikající režie, přesně takhle to mám opravdu rád, nádhera. K souznění s hlavní postavu také není potřeba čekat dlouhé minuty, věřím, že film k tomu většinu diváků donutí od prvního momentu, i když se staneš součástí doslova ztělesnění smutku, deprese a nulových vyhlídek na zítřek. Vítej v postfeťáckém světě, kde pro jednoho skončily všechny jízdy, tedy pro toho, co to nezvládl, a vrací se odtamtud, kam ostatní, ač v tom jeli s ním, nemuseli. Ten jeden je obdarován falešnými úsměvy a jistotou o "normálnosti" obyčejného života, který se nakonec přece jen dá nějak žít, je to bezpochyby podobná závislost, ale když v tom jedou všichni kolem, tak je to v pohodě. Náš feťák vrací úsměvy, snaží se zapojit, ale asi to nepůjde, i ta největší naděje končí jen ve hlasové schránce...podle mě se vrátil do špatného prostředí, existují i jiné možnosti...Jinak norštinu jsem dlouho neslyšel, taky pěkný i celkový nostalgický nádech týkající se hlavního norského města...opravdu mistrně natočený smutný film, hodně konverzační, plně vypovídající...ale na plný počet to u mě není. ()
Den, zkušební den, a nakonec i poslední den, v životě mladého (i když ne tak docela, je mu už přes třicet) inteligentního (i když na svojí inteligenci se už nemůže zcela spolehnout) muže. Anders nechce (tak to říká i ve filmu) začínat od začátku, hledá dva padnoucí konce několkrát zpřetrhanou šňůru svého života, na které by se mohl navázat. Ale nejde to. Prostě to nejde. Ke všem "uzlovým" bodům přistupuje s nadějí a dobrou vírou, aby nakonec poznal, že se pořád jen "topí". Přitom jeho první (raní) pokus utopit se překvapuje svojí naivitou a nezralostí. Během dne, v němž se konfrontuje (a je konfronrován) se svým dřívějším životem, nachází pouze jeden konec (své /matčiny) pupeční šňůry, od které byl kdysi odpoután, aby žil. Je to záchranné lano, které mu hází Thanatos. - Velmi dobrá režie! ()
Svojou atmosférou mi to pripomenulo nemecký film Oh Boy, aj keď pozadie oboch hlavných hrdinov bolo diametrálne odlišné. V tomto prípade to bol Anders, ktorý sa márne snaží splynúť so svetom, z ktorého sa pobral za svojim drogovým dobrodružstvom. Veľmi si dali tvorcovia záležať na vykreslení Andersovej psychiky a všetkom, čo sa v ňom odohrávalo. Prvá polovica bola vynikajúca, ďalší priebeh síce tiež zaujímavý, no prišli bohužiaľ viaceré slabšie fázy, ktoré moje prvotné nadšenie postupne degradovali až k 3 hviezdičkám. Ale aj tak, zaujímavý film, na zamyslenie. ()
Jestliže je Reprise byť jen zčásti depresivní jako tenhle film, tak si dám delší pauzu. Tak hmatatelný smutek, který byl slyšet z jinak moc příjemného hlasu Anderse mi zřejmě ještě chvíli utkví v paměti. Jeho smutek se stal mým smutkem a jeho bolavé nitro mě bolelo víc, než bych si byla schopná připustit. V té druhé části jsem cítila mírné zadrhnutí, ale to nic nemění na síle a hloubce tohoto snímku a Anders Danielsen byla velmi dobrá volba pro tuhle roli. Tleskám, ale strašně smutně...... ()
Niektoré veci už nevrátiš a budú sa s tebou vliecť celý život. A po dosiahnutí určitého veku sa proste začať odznova asi nedá. Film však v tomto ohľade neprináša žiadne riešenia. Koncom vlastne ponúka len jedinú možnosť - riešenie neexistuje. Takže film o depresii vlastne depresiu len spôsobí. A na to stačí si pustiť len správy v telke, netreba festivalové filmy. ()
Galéria (13)
Zaujímavosti (4)
- Na začiatku je ukázaná demolácia 15-poschodovej budovy Philips v Osle. Budova bola zničená 30. apríla 2000. (Arsenal83)
- Anders Danielsen Lie (Anders) a Iselin Steiro (Iselin) sú manželmi v skutočnom živote. (Arsenal83)
Reklama